Než se stanu chovatelem hrabavé čistokrevné drůbeže
Které plemeno chovat?
Existuje odborná publikace Vzorník plemen drůbeže, která zahrnuje popisy více než 50 plemen, z nichž mnohá mají více barevných rázů. V posledních deseti letech k nám však bylo mnoho dalších plemen ze západu dovezeno. Nejvhodnější je samozřejmě navštívit několik větších chovatelských výstav (sezóna právě začíná), alespoň okresních, kde je možné přímo shlédnout větší počet plemen a současně získat odborné informace o chovu i dostupnosti námi vybraného plemene. Je třeba vycházet nejen z toho, které plemeno se nám líbí, ale také, co od chovu očekáváme a jaké máme prostorové a finanční možnosti. Dostatek vajec nám může zajistit některé z lehkých nosných plemen slepic (leghornky, vlašky, minorky, české slepice, hamburčanky apod.) snášku, ale i maso získáme od středně těžkých plemen (plymutky, wyandotky, amroksky, rodajlenky, hempšírky a jiné), těžká plemena nás zaujmou na první pohled (kočinky, brahmánky, orpingtonky atd.). Jsou mírnějšího temperamentu, mají však vyšší spotřebu krmiva a nižší snášku oproti lehkým nosným plemenům slepic. Tam, kde je nedostatek prostoru k chovu velkých plemen slepic, dobře využijeme plemena zdrobnělá nebo zakrslá, z nichž některá mají relativně vysokou užitkovost, jiná jsou chována pro krásu a radost, podobně jako vysloveně okrasná plemena (japonky, holanďanky a jiná). U některých plemen si navíc můžeme vybrat z většího množství barevných rázů - drůbež má stejné tvary, velikost a typ, ale liší se zbarvením peří, nohou, zobáku atd. (nejznámější jsou vlašky, holanďanky, minorky, sasexky, kočinky, zakrslé rousné apod.).
Jaký prostor je třeba?
Musíme vycházet samozřejmě z námi zvoleného plemene. V odborných publikacích se udává na jednu slepici polotěžkého plemene v průměru 25 m2 zatravněného výběhu, na hejno 8 - 10 slepic je tedy třeba 220 - 250 m2. V praktickém chovu by měl být výběh rozdělen na dvě poloviny stejné plochy, kam by se slepice měly střídavě vypouštět po 4 týdnech. Právě vypasený výběh ihned ošetříme - vyhrabeme nebo zvláčíme, nespasenou nebo suchou trávu posečeme, je-li sucho, zaléváme. Drůbež využívá pouze mladou trávu, starší je pro ni nestravitelná díky velkému množstvá sušiny, vlákniny. Střídáním dvou výběhů a jejich ošetřováním zajistíme drůbeži dostatek pohybu, slunce i kvalitní pastvy. Úspory dalších krmiv při pastvě však nejsou vysoké.
Ve výběhu je rovněž nutné zastínění. Pokud v nich není přírodní stín pod stromy a keři, pomůžeme si výsevem kukuřice, slunečnice nebo topinambur. Mladé rostliny je však třeba chránit před slepicemi např. plůtkem, dokud nezakoření a nedosáhnou výšky 30-50 cm. Někteří chovatelé si do výběhu zhotovují i různé stříšky, např. z rákosových rohoží.
Ne každý výběh (travnaý prostor) je vhodný pro hrabavou drůbež. Pozemek by měl být suchý, nerozmáčený, bez stojaté vody, ta je semeništěm nemocí, stejně jako plži v zamokřeném terénu, kteří bývají mezihostiteli různých cizopasníků, ti snižují snášku a zvyšují úhyny.
Kolik slepic na jednoho kohouta?
V chovném hejnu (pokud si sami chceme líhnout kuřata) je důležité dodržet určitý počet slepic přiřazených k jednomu kohoutovi. Jako optimální se uvádějí při zakládání chovného hejna následující poměry:
Lehké plemeno 1 kohout na 15-20 slepic
Polotěžké 1 kohout na 12-15 slepic
Těžké 1 kohout na 8-12 slepic
Kdy a kde nakupovat?
Čistokrevná kuřata jsou prodávána na některých jarních výstavách, trzích či burzách, rovněž je můžeme objednat v líhních soukromých nebo provozovaných Českým svazem chovatelů. Do líhní se dodávají násadová vejce z plemenných nebo rozmnožovacích chovů zdravotně nezávadných.
Kuřata jsou z líhní expedována většinou do 3 dnů po vylíhnutí. Jsou-li rychle a správně přepravena k novému majiteli, nemusí žádné uhynout. Pokud je to možné, je velmi vhodné si pro kuřata osobně dojet.
V současné době je možné objednávat kuřata sexovaná i nesexovaná, po vylíhnutí nebo starší, popřípadě již několikatýdenní kuřičky. Záleží pouze na tom, kolik jsme ochotni do chovu financovat. V každém případě se i za nadstandart v chovu připlácí. U nesexovaných kuřat je nutné počítat s tím, že zhruba polovina kuřátek budou kohoutci, které můžeme použít k výkrmu, zvláště polotěžká a těžká plemena. Kuřata lehkých plemen nakupujeme již od poloviny března, těžká a polotěžká plemena, která rostou pomaleji, již od února. Zdrobnělá a zakrslá plemena, zvláště v chovech, které se zúčastňují výstav, se líhnou později, protože mají předepsaný limit hmotnosti.
Jak kuřata převézt?
Pro transport jsou k dispozici nevratné obaly (kartonové krabice), ve kterých lze kuřata bez obavy převážet. Tyto krabice s otvory jsou uvnitř vyloženy ještě papírovou okruží, která zlikviduje ve vnitřním prostoru všechny rohy, ve kterých by se mohla kuřata navzájem umačkat. Do krabice se nasypou hobliny a podle venkovní teploty a velikosti krabice vložíme asi 10-20 kuřátek (v teplejším počasí méně). Při vyšších teplotách je nebezpečí zapaření nebo zadušení kuřat, v chladném počasí, při transportu malého počtu kuřat si nestačí tento prostor dostatečně zadýchat a hrozí jim prochladnutí a ustydnutí. Během přepravy nesmí být otvory, které přivádějí do krabice vzduch, zakryty. Při osobním odběru je možné si přivézt vlastní přepravku. Měla by být dostatečně prostorná, absolutně čistá. Důležité je cestu neprodlužovat a kuřata rychle přepravit, přemístit do předem připravené odchovny, teplé a s dostatkem krmiva.
