Fénixky
Zařazení: plemena se zvláštními znaky (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina G2).
Původ: Japonsko, zdrobnělé Německo.
Kroužek: kohout 18 mm, slepice 16 mm, zdrobnělé kohout 13 mm, slepice 11 mm.
Vznik plemene
Fénixky pocházejí ze země rozkvetlé třešně, z Japonska. Byly zde vyšlechtěny už koncem 15. století, kohouty se zvláště dlouhým ocasem Japonci považují za kultovní ptáky. Vznikaly na ostrově Šikoku, odkud se během 18. století dostaly do Evropy jako dary či zajímavosti z Východu.
Plemen vyznačujících se velmi dlouhými ocasními pery je zde několik. Pera mohou dorůstat dvěma způsoby. U první skupiny ocasní pera kohoutům nepřepeřují a stále dorůstají, výjimečně vypadnou jen některé kratší postranní srpy či rýdováky. Neustále dorůstající srpy tak mohou během několika let dosáhnout délky až jedenácti metrů. K této skupině patří fénixky onagadori, známé z fotografií japonských zahrad.
Druhé skupině se pera normálně obnovují – pravidelně pelichají tak jako jiná plemena. Ocasy těchto plemen nedorůstají takové délky jako u prvně zmíněných. Přesto trvá až půl roku, než hlavní srpy narostou do plné délky a brky vyzrají. Sem řadíme i shokoku, držící hned druhé místo, co se týče délky ocasu. Srpy dorůstají délky až 1,5 metru.
U nás uznané fénixky jsou ale německého šlechtění, kdy se v jistých znacích změnil exteriér.
V minulosti pro ně byl v oficiálním německém vzorníku zaveden pojem Phönix – Shôkoku. Uváděny jsou také pod názvem Modern phönix. Pravda je, že spíše vznikaly ze samotného japonského shokoku izolovány od původního místa výskytu a jejich původní vzhled byl pozměněn. První fénixky byly dovezeny z Ósaky do Hamburku roku 1878 chovatelem N. D. Wichmannem, a to 2,2 stříbrokrké, 2,2 zlatokrké a 0,1 krahujcové. Měly žluté běháky, jak japonský standard u shokoku vyžaduje. Dnešní standard německý a japonský se liší také např. v barvě ušnic a hmotnosti. O objevení se fénixek u nás je zmínka už kolem roku 1900.
Zdrobnělé fénixky shokoku byly vyšlechtěny v Německu. První pokusy o jejich vyšlechtění byly učiněny již počátkem 20. století. Základem pro vznik nového plemene byli kříženci velké fénixky se zakrslými staroanglickými bojovnicemi starého typu a zakrslá selská plemena. Dnes se zdrobnělé fénixky chovají v Evropě častěji než jejich velké formy. Ani jedny však nepatří mezi příliš rozšířená plemena.
Plemenné znaky
Fénixky jsou především sportovním plemenem určeným pro okrasu a výstavy.
Jejich hlava je malá, úzká, zobák by měl být středně dlouhý, rovný, v prodloužení hlavy, světle rohový až modrošedý. Efekt umocňuje nízká přední část listového hřebene, který je mírně předsazený, vzpřímený. Rovněž laloky by měly být středně velké, ve tvaru půlměsíce. Malou hlavu doplňují oranžově červené jasné oči a podlouhlé oválné bílé ušnice.
Relativně dlouhý, štíhlý, lehce ohnutý a dlouze opeřený krk přechází do válcovitého, téměř vodorovného, štíhlého a rovněž protáhlého těla. Křídla jsou zcela přilehlá a podtrhují elegantní zjev zvířete. Na horní linii, která vede paralelně se spodní linií, navazuje plynule linie ocasu. Ocasní partie kohoutů dosahují už v prvním roce délky až 90 cm, v plné délce se ukážou zpravidla až po přepeření ve třetím roce, u starých kohoutů mohou dosáhnout délky až 1,5 m. Na rozdíl od ostatních plemen srpy kohoutům neustále dorůstají. Opeření ocasu u kohoutů by mělo být neseno volně, mělo by volně splývat na zem. Stejně tak dosahuje na zem opeření sedla už u mladých zvířat. Slepice nesou své rýdováky volně, ty mohou přecházet k šesti dlouhým, špičatým perům ocasního krytu.
Prsa jsou nenápadná, ale dobře zaoblená, výše nesená. Ovlivňují hmotnost zvířat, která je u mladých kohoutů 1,9–2,2 kg, u starších kohoutů 2,1–2,5 kg, u mladých slepic 1,4–1,7 kg, u starších slepic 1,6–2,0 kg; u zdrobnělých fénixek u mladých kohoutů 0,8–1,0 kg, u starších kohoutů 0,9–1,2 kg, u mladých slepic 0,6–0,8 kg, u starších slepic 0,7–1,0 kg. Hmotnost ovlivňuje také opeření.
Břicho je málo výrazné, kryté dlouhým sedlovým závěsem. Holeně vystupující zespodu břicha jsou štíhlé, jeví se jako dlouhé, což je především u zdrobnělých fénixek vysoce ceněno. Běháky jsou středně dlouhé, jemných kostí s výraznými ostruhami. Povoleny jsou modrošedé, objevují se i olivově zelené. Olivově zelená barva běháků však kvůli pigmentu lipochromu vyvolává nečisté, popř. žluté ušnice u zvířat. Žlutý pigment se dá velmi dobře rozpoznat na chodidlech zvířat.
Nejčastější exteriérové vady
Odchylky v typu, kratší peří v ocase nebo jeho nesprávné nasazení se vyskytují většinou tam, kde si chovatelé do chovu vypomohli jiným plemenem.
Objevují se vady v utváření hřebene, probělený obličej či pročervenalé ušnice, nežádoucí je špičaté „kohoutí“ peří v sedle u slepic.
Barevné rázy
Barevné rázy chované v rámci EE jsou uvedeny v tabulce. U nás se fénixky vyskytují většinou ve zdrobnělé formě a v barvě divoké, zlatokrké, oranžovokrké či stříbrokrké, málo v bílé.
| Tabulka: Výskyt barevných rázů v zemích EE |
|||||
| Původ | Česká republika | Německo* | Belgie | Velká Británie | Francie |
| D | Fénixky – – Shokoku | Phönix | Phoenix | Phoenix | Phoenix |
| zlatokrké | goldhalsig | patrijs | golden | saumon doré | |
| zlatočervené s černým ocasem | goldrot mit schwarzem Schwanz |
||||
| oranžovokrké | orangehalsig | geelpatrijs | saumon doré clair |
||
| stříbrokrké | silberhalsig | zilverpatrijs | silver | saumon argenté | |
| stříbrokrké oranžovohřbeté |
silberhalsig mit orange Rücken | roodgeschouderd zilverpatrijs | |||
| stříbrné divoké | silber-wildfarbig | sauvage argenté** |
|||
| bílé | weiß | wit | blanc | ||
| divoké | wildfarbig | wildkleur | doré saumoné foncé** | ||
| D | Zdrobnělé fénixky | Zwerg-Phönix | Phoenixkriel | Phoenix | Phoenix naine |
| modré zlatokrké | blau–goldhalsig | ||||
| divoké | wildfarbig | patrijs | golden | ||
| zlatokrké | goldhalsig | geelpatrijs | saumon doré clair |
||
| oranžovokrké | orangehalsig | zwart | |||
| stříbrokrké | silberhalsig | zilverpatrijs | silver | saumon argenté | |
| bílé | weiß | wit | blanc | ||
| černé | schwarz | wildkleur | sauvage doré | ||
| JP | Fénixky – Onagadori | Onagadori | Onagadori | Onagadori | |
| zlatokrké | goldhalsig | patrijs | saumon doré | ||
| zlatočervené s černým ocasem | goldrot mit schwarzem Schwanz |
roodzwartstaart | rouge a queue noire** | ||
| oranžovokrké | orangehalsig | geelpatrijs | saumon doré clair** | ||
| stříbrokrké | silberhalsig | zilverpatrijs | saumon argenté | ||
| bílé | weiß | wit | blanc** | ||
| divoké | wildfarbig | ||||
| Původ | Itálie | Chorvatsko | Nizozemsko | Polsko | Skandinávie |
| D | Phoenix–Shokoku | Feniks | Phoenixhoenders | Feniks | |
| collo oro | patrijs | złoto szyji |
|||
| collo arancio | pomarańczowo szyji | ||||
| collo argento | srebrnovrata | zilverpatrijs | srebrno szyji | ||
| bianca | wit | biały | |||
| dziki | |||||
| D | Phoenix Shokoku nano | Patuljasti Feniks | Phoenix kriel | Feniks miniaturowy |
Dvaerg-Fonix |
| blauwpatrijs | dziki | ||||
| zlatnovrata | wildkleur | złotoszyji | guldhalset | ||
| collo oro | narandžastovrata | patrijs | pomarańczowoszyji | orangehalset | |
| collo arancio | zwart | srebrnoszyji | sort | ||
| collo argento | srebrnovrata | zilverpatrijs | solvhalset | ||
| bianca | wit | biały | |||
| zwart | czarny | ||||
| JP | Phoenix | Feniks Onagadori |
Fonix | ||
| collo oro | złotoszyji | guldhalset | |||
| złotoczerwony z czarnym ogonem |
|||||
| collo arancio | pomarańczowo szyji | orangehalset | |||
| collo argento | srebrnoszyji | solvhalset | |||
| bianca | biały | ||||
| Původ | Španělsko | Slovensko | |||
| D | Fénix | Fénix Schokoku | |||
| dorada | zlatokrká | ||||
| zlatočerv.s čiernym chvostom | |||||
| anaranjada | oranžovokrká | ||||
| plateada | striebrokrká | ||||
| blanca | biela | ||||
| divokosfarbená | |||||
| D | zdr. Fenixka | ||||
| zlatokrká | |||||
| oranžovokrká | |||||
| čierna | |||||
| striebrokrká | |||||
| biela | |||||
| divokosfarbená | |||||
| JP | Fénix-Onagadori | ||||
| zlatokrká | |||||
| oranžovokrká | |||||
| striebrokrká | |||||
| biela | |||||
| divokosfarbená | |||||
| * Evropský standart platí také pro Lucembursko, Rakousko a Švýcarsko; ** uznány v roce 2011. |
Užitkovost
Velké fénixky mají ve standardu uvedenou roční snášku do 120 vajec se žlutou skořápkou a hmotností 45 g, zdrobnělé 120 až 140 vajec s hmotností 37 g.
Specifika chovu
Fénixky i přes svůj vznešený vzhled nemají přehnané nároky na chov. Uděláme dobře, když hřady budou ve výšce alespoň jeden metr a když pod ně neumístíme trusník. Také je potřeba, aby hřady byly umístěny v dostatečné vzdálenosti od stěny.
Nutností je pravidelné čištění kurníku, musí se udržovat v suchu. Zvířata mohou být chována na trávníku i na písčité ploše.
Fénixky rády létají. Stalo se, že vyletěly na okenní římsu třetího poschodí. Z toho důvodu je dobré výběhy zakrýt pletivem nebo sítí. Zvířata tak ochráníme i proti dravcům.
Fénixky mohou být velmi klidné a krotké, zobou rády z ruky a běhají chovateli i mezi nohama.
Jednou z dalších vlastností fénixkám vlastních je kvokavost. Zpravidla začíná kvokat každá slepice po snesení 15 vajec. Slepice jsou dobře přizpůsobené k vodění svých mláďat, nedělá jim problém ani jiná drůbež, např. bažanti.
Fénixky bychom neměli odchovávat společně s jiným plemenem slepic, protože jsou ve srovnání s nimi pozdější ve vývinu. Týká se to doby od vylíhnutí až do snesení prvního vajíčka. Kvůli svému enormnímu opeření potřebují mnoho síly, což by mohlo být urychlením dospívání omezeno. Aby byla struktura a kvalita per odpovídající, musí chovatel zabezpečit kvalitní krmení s dostatkem bílkovin, minerálních látek a vitaminů.
Zahraničí
Na německých výstavách byl nejnižší stav fénixek v letech 1998 a 1999, nejvíc jich bylo v roce 1995 na prvním německém mistrovství v Norimberku a v roce 2001 v Ziegeringu v Hannoveru. Nejčastější jsou oranžovokrké. Černá je nejmladším barevným rázem, a proto se nevyskytuje tak často.
Zdrobnělé fénixky jsou dnes v Evropě chovány častěji než původní velká forma.
Klub
Klub chovatelů fénixek u nás nepracuje.
