Požadavky na ustájení koní

•pokračování z FAUNY č. 24/2000
Ustájení v boxech:

Boxy stavíme nejčastěji v klasických zděných zateplených stájích, nebo je umisťujeme jako samostatnou jednotku do různých komplexů, které tvoří tzv. stáj z venkovních boxů. Pokud stavíme boxy do stájových staveb, měli bychom mít opět na zřeteli, že jejich počet se bude odvíjet od potřebné kubatury na jednoho koně (28 - 40 m). Jednoduchá pomůcka je také následný vzorec:

plocha boxu =2 x kohoutková výška koně2

Pro koně 160 cm KVH to znamená: 1.6 x 2 = 3,2 x 3,2 = 10,24 m.

Box nemusí být kvadratický, ale užší strana boxu by měla mít minimální šířku: kohoutková výška x 1,5 , Box pro klisnu se hříbětem (porodní) nebo pro plemenného hřebce by neměl mít menší plochu jako 16 m. Boxy umístíme tak, aby tvořily řadu, která umožňuje sociální kontakty mezi koňmi. Mezi řadami boxů vzniká stájová chodba ,která musí být minimálně 3 m široká .

Stěny boxů se budují z různých materiálů. Minimální výška stěn boxů je 2,2 - 2,5 m., do výšky 1 - 1,4 m sahá bednění ze silných ( 40 mm) hoblovaných na svlak nebo péro sestavených fošen z tvrdého dřeva ( nejlépe dubové). Nad nimi je mřížoví v železném rámu z prutů o průměru 15 - 20 mm na rozteč zhruba 5 - 6 cm, aby při kopnutí nedošlo k uvíznutí kopyta. Dveře boxu mají být minim. 1,2 m široká s vnějším bezpečnostním zavíráním. Kovové díly jsou protikorozně ošetřeny zdravotně nezávadnou barvou. Trvanlivější a nejvhodnější je však žárové pozinkování. Vývoj konstrukce boxů se však nezastavuje a výše tzv. klasický box je prakticky překonán. Nové modely boxů nabízí nejen moderní materiály, ale liší se hlavně v naplňování sociálních potřeb koní a zoohygien. požadavků. Dveře boxů jsou v mřížoví doplňovány otvíracím oknem , které umožňuje koni lepší kontakt s okolním prostředím. Dřevěné bednění již není plné, ale jsou v něm vyřezány podélné větrací otvory, které umožňují proudění čerstvého vzduchu do sféry nad podestýlkou, ve které má kůň nejčastěji hlavu - tedy přijímá vzduch. Jako poslední hit jsou boxy celokovové s pozinkovaným mřížovím z hranolů, které sahá až do úrovně podestýlky a prakticky, tak není bráněno proudění vzduchu v celé stáji. Přestože tyto boxy svým dojmem připomínají klece pro šelmy, splňují nejlépe co kůň potřebuje - kontakt a čerstvý vzduch. Meziboxové stěny jsou často konstruovány jako mobilní a tím po jejich odstranění nebo otevření umožňují použít např. mechanizaci při odklidu hnoje. Rovněž osvětlení těchto boxů je maximální, a tak se naplňuje další požadavek welfare koní. Při vzniku infekčního onemocnění jsou tyto boxy lehce desinfikovatelné a omyvatelné. Jako další přednost těchto boxů vidím i ve snížení výskytu hlodavců ve stáji, protože zlepšením osvětlení boxů je vlastně zhoršováno životní prostředí hlodavců. Pravidelná deratizace a snižování či eliminaci výskytu hlodavců je také prevencí vzniku celé řady chorob koní - např. poměrně časté leptospirózy koní.

Jako další alternativa boxového ustájení je na našem trhu nabízen tzv. venkovní box. Jedná se vlastně o malou individuální stavbu - box, která má vlastní střechu a stěny boxu jsou tepelně izolované dřevěné zdi stavby. Dveře boxu jsou dvou dílné a otevřením horní poloviny dveří se umožňuje koni kontakt s vnějším prostředím a může vdechovat neustále čerstvý vzduch Tento typ ustájení je využíván hlavně v oblastech s teplejším klimatem. V podhorských a horských oblastech v našich podmínkách je koně třeba v zimě dekovat. Předností tohoto ustájení jsou nižší finanční náklady a rychlost výstavby oproti klasickým stájím a otužováním koní se zlepšuje i jejich zdravotní stav. Nevýhodou potom je větší pracnost při ošetřování koní, nemožnost použití mechanizace, horší pracovní prostředí pro personál ( je vystaven přímým klimatickým vlivům) a větší izolace koní. Toto řešení je spíše využíváno individuálními majiteli koní než jezdeckými centry a středisky.

•pokračování ve Fauně č. 2/2001