Zoo Dudley

To byl opravdu macek.

P.m.b albino.

Letošní rok jsem měl možnost odjet na služební cestu do Anglie. Ani se mi moc nechtělo, ale byl jsem rád, že si přivydělám nějakou tu „kačku“ a kouknu se do světa i když mě Anglie moc nelákala. Ubytovaný jsem byl v Copthorm hotelu, kde byl bazén, posilovna, výřivka, no prostě veškerý luxus. Jen jsem si nemohl zvyknout na tu hroznou stravu. Celý týden jsem pracoval v továrně a o volném víkendu jsem se rozhodl pro výlet. Asi hodinu od hotelu byla Zoo Dudley.

Pogona vitticeps.	Varanus salvadori.
Kajmanka.	Já s Grahamem.

Se dvěma kolegy, které zoo moc nelákala, ale měli zájem o zříceninu hradu, která se tyčí nad zoo, jsem vyrazil na cestu. Po příchodu k zoo jsme zjistili, že vstupné je 10 liber a hrad je přístupný jen po zaplacení vstupného do zoo. Kluci hned přestali mít zájem se slovy, 10 liber za hrad je moc. Já měl v kapse bohužel jen posledních 5 liber, tak jsem se také otočil a šel s nimi. Prohlédli jme si alespoň místní park, ve kterém byly zbytky nějaké zříceniny, bohužel jsem se nedočetl jaké. Po příchodu do hotelu mě napadla myšlenka vypůjčit si peníze a vyrazit znovu. Měl jsem v peněžence ještě 200 Kč, tak jsem je s kamarádem vyměnil za libry. A zbývající libru mi ochotně půjčil kolega, co chtěl vidět hrad se slovy: „ale ukážeš mi fotky“. Ani jsem nemohl dospat nedočkáním. Druhý den ráno kolem deváté hodiny jsem vyrazil z hotelu a po hodinové úmorné cestě, kdy do mě v jednom kuse pražilo sluníčko, jsem se dostal na vytoužené místo. Již z dálky jsem viděl zříceninu hradu, který se tyčil nad zoo. Po zaplacení lístku jsem se podle plánku vydal na obhlídku. Zkontroloval jsem jestli tu mají tera expozici a když jsem viděl na mapce kresbu krokodýla, měl jsem ještě větší radost. Prvním pavilonem byl výběh pro plameňáky, velmi hezky upravený s menším jezírkem, dále jsem se dostal k výběhu pro opic. Po schodech jsem vystoupal k menší kamenné bráně a po průchodu jsem spatřil budovu zarostlou břečťanem s nápisem REPTILE WORLD. To byl můj cíl.

Lemur.	Iguana iguana.
Hrad.

U vchodu jsem zahlédl terárium s želvami zelenavými (Testudo hermani), naproti byla 4 menší terária s pavouky Brachyphelma smithi a vagans. Po vstupu do delší uličky byla terária po mé pravé straně. V prvním jsem nalezl leguány zelené (Iguana iguana) byli to asi jednometroví subadultní jedinci. V dalším teráriu jsem nalezl stočenou ve vodě albinotickou formu Krajty tmavé (Python molurus bivittatus) a nataženého, u skla ležícího hroznýše královského (Boa constrictor) velmi obdivující velikosti. Nyní jsem viděl krásné překvapení, slézající z horní větve jinak prázdného terária, varan (Varanus salvadori). Slezl a hned se vrhl do vodou napuštěného bazénku, ze kterého se nemínil hnout. V dalším teráriu jsem nalezl na polici stočenou Krajtu tygrovitou (Python molurus). Následovala zatáčka a v prvním teráriu byly dva adultní jedinci agam vousatých (Pogona vitticeps). U nich mě překvapil veliký bazén, ve kterém se s oblibou koupali a plavali, což se mi u domácího chovu nikdy nepodařilo vidět. Asi se jim velmi dařilo, jelikož si zrovna pochutnávali na plné misce čerstvého ovoce. Jako spolubydlící jim byly scinkové Tiliqua scincoides z Austrálie. V dalším teráriu byly trnorepové (Uromastyx sp). Za zatáčkou následovala ulička, kde bylo po levé straně veliké akvaterárium, v němž sídlili kajmani, vodní želvy a také kajmanka. Po pravé straně mě čekala v teráriu dvě háďata, jedna známá Užovka černá (Elaphe obsoleta) a druhá krásná korálovka (Pituophis melanoleucus melanoleucus). Další terárium obývali zase leguáni zelení, ale s nimi i menší samice agamy kočičinské (Physignathus cocincinus) s typicky rozbitou tlamou. Dále se rozprostíralo obrovské terárium s asi 8 jedinci krajt tmavých (Python molurus bivittatus) normálního zbarvení. Byla to velmi krásná podívaná. A v posledním teráriu této uličky jsem nalezl korálovky kalifornské (Lampropeltis getulus californiae). U východu bylo ještě poslední terárium, které obývali hroznýši dumerilovi (Boa dumerili). Při východu z expozice jsem narazil na člověka, který se mě anglicky ptal, jak se mi líbila prohlídka. Bohužel neumím moc anglicky a tak jsem skromně pravil very good. Nedalo mi to, otočil jsem se a začal tomuto pánovi vysvětlovat, že jsem z Čech a zabývám se také teraristikou. Načež se mi představil jménem Graham, podal mi ruku a zeptal se, jestli bych nechtěl nějaké fotografie, pokud ano, tak ať 5 minut počkám. Čekal jsem a po chvíli donesl tu krásnou albínku krajty tmavé, udělal mi pár snímků a řekl ať zase čekám, to pro změnu donesl trnorepy a po sléze zase krajtu tmavou nyní již o dosti větší a klasického zbarvení. Po tomto focení mě vzal do své „kanceláře“, kde zrovna krájel veliké množství zeleniny a ovoce. Ukazoval mi své fotografie z Austrálie a pravil, že je to nejhezčí země a pokud bych mohl, ať se tam jedu podívat, bohužel jsem mu nedokázal říci, že je to jen můj sen a asi snem zůstane. Po tom co jsme se společně vyfotili, mě vzal do velikého akvaterária a vylovil z pod kůry kajmanku. Vrazil mi ji do ruky a chtěl můj foťák aby mě mohl vyfotit. Nyní jsem měl docela strach, jelikož na mě hrozila svou otevřenou tlamou. Po tomto fotografování jsme se rozloučili, ale řekl mi, ať se vrátím, až si prohlédnu celou zoo. V dalších pavilonech jsem viděl žirafy, kočkovité šelmy, malý statek, pštrosy, orangutany, klokany, tuleně a krásný výběh pro lemury, mezi které se dalo jít. Jen bylo zakázáno hlazení a krmení. I přesto jsem si připadal jak na Madagaskaru. Všude kolem běhali lemuři, dokonce se mnou jeden šel po zábradlí u cestičky. Tento pavilon byl z celé zoo asi nejhezčí, jelikož byl jen 2 roky starý. Nemohl jsem si také nechat ujít prohlídku zříceniny hradu, který se tyčí na kopci nad zoo. Ze zpřístupněné věže byl krásný výhled do okolí. Nyní jsem se vrátil zpět do Reptil worldu, abych se rozloučil s Grahamem. Ten mě šel vyprovodit k bráně a po cestě mi ukázal místní nemocnici pro zvířata. Vybavení bylo opravdu moderní, jen mě zde nenechal fotit. Při loučení u brány se mě Graham zeptal, jak pojedu domů, gesty jsem mu vysvětlil že pěšky a že za hodinu jsem na hotelu. Graham se divil, proč nechci jet autobusem, a tak jsem mu vysvětlil, že poslední libry jsem utratil za zoo. Otočil se a šel se mnou zpět do správy zoo, vzal peníze a řekl – taxi. Za chvilku jsem seděl v typickém černém taxi, které řídil snědý přistěhovalec. Graham zaplatil a zbylé tři libry mi podal. Odmítl jsem je, ale přesto mi je vhodil do kapsy. S nataženou rukou z taxíku se se mnou loučil a přál hezký zbytek dne. Seděl jsem v autě a byl jako opařený. Tolik laskavosti, co mi tento anglický človíček prokázal, jsem ještě nezažil a tímto mu chci poděkovat za vše. Naštěstí jsme si vyměnili emailové adresy, a tak si můžeme psát emaily, což je mnohem jednodušší, jelikož existují programy pro překládání. Graham mi zanechal zážitek na celý život. Pokud budete mít cestu do Anglie, určitě tuto nevelkou zoo navštivte.