obr. 1
Úmyslně se vyhnu popisu Tuniska z pohledu geografického, etnografického, kulturního a jiného, protože si myslím, že si tyto informace najde...
obr. 1
Úmyslně se vyhnu popisu Tuniska z pohledu geografického, etnografického, kulturního a jiného, protože si myslím, že si tyto informace najde každý zájemce sám a byly by i nad rámec tohoto časopisu. Chtěl bych jen trochu popsat tuniskou „terafaunu“ tak, jak jsem se s ní osobně setkal. Nejvíce mě zaujaly zdejší želvy a proto jim bude patřit větší část tohoto článku.
obr. 2
Při loňské dovolené v Tunisku jsem na zdejších tržištích a posléze i ve volné přírodě viděl krásné želvy Testudo graeca nabeulensis (Furculachelys nabeulensis), ale i jiné, pro teraristy atraktivní druhy.
obr. 3
V Severní Africe žijí 3 poddruhy
Želvy žlutohnědé (Testudo graeca). V Alžírsku, Maroku a Lybii je to nominatní poddruh, z Maroka byla ještě popsána T. g. soussensis a v Tunisku je to T. g. nabeulensis. Posledně jmenovaný poddruh je některými herpetology řazen do samostatného monotypického rodu Furculachelys. Osobně se přidržím starší klasifikace, která řadí tuto želvu k druhu T. graeca.
obr. 4
Tuniské želvy dorůstají do velikosti 15 cm, samci jsou menší, jen 13 cm velcí. Vzhled je zřejmý z přiložených fotografií, na obr. 1 jsou dva dospělí samci a letošní mládě. Tyto želvy obývají stepi a polopouště, ale i zemědělskou krajinu se zídkami a křovisky. Ve své domovině, kde ani v nejstudenějších měsících roku neklesá teplota pod 0 °C, obvykle nezimují. Zato v letních měsících červenci a srpnu, kdy se teplota pohybuje od 35 do 40 °C se uchylují do chladných děr a jen ráno a večer vycházejí a pasou se. Období páření u nich začíná v zimě. Na jaře se pak z vajec líhnou malé želvičky. Karapax mají jen 3 cm dlouhý a váží 8–10 g. Mláďata ve velikosti okolo 4 cm, která jsou obvykle nabízena na tržištích, jsou asi 4 měsíce stará. Jsou velmi choulostivá a proto často hynou.
obr. 5
Tuniskou Mahdii jsem navštívil v první polovině září roku 2005. Teploty vzduchu se přes den pohybovaly okolo 30 °C s nočním poklesem pod 20 °C. Poblíž hotelu se rozprostírala zemědělská krajina s malými políčky a pastvinami obehnanými živými ploty z nepůvodních opuncií nebo nakupenými valy z hlíny a kamení (obr. 2). Kromě opuncií zde rostly datlové palmy, fíkovníky, granátová jablka, oleandry a různé křoviny. V tomto období již byla úroda z polí sklizena a půda zorána. Pastevci se psy zde pásli stáda ovcí. Želvy aktivovaly zrána, kdy se chodily pást a slunit, přes den byly ukryty v děrách nebo křovinách. Stejný biotop obývali i scinci válcovití (Chalcides ocellatus, obr. 3), gekoni zední (Tarentola mauretanica) a gekoni turečtí (Hemidactylus frenatus), oba gekoni na obr. 4. Bohužel jsem nenarazil na žádného hada ani štíra. V porostech trav a na opunciích byly různé druhy kudlanek, kobylek a sarančí.
obr. 6
Volně tu pobíhali psi a zahlédl jsem i potkany. Oba považuji za velké ohrožení zdejší fauny a to nejen té plazí. Našel jsem starého samce želvy s nepěkně poraněnými hrudními končetinami, tento handicap mu pravděpodobně způsobily něčí zuby (obr. 5). Další hrozbou pro vše živé jsou otevřené studny v polích, které slouží k jejich zavlažování. Jejich okraje totiž nejsou vyvýšeny nad okolním terénem a stávají se proto doslova padací pastí, v nichž se vše živé utopí. Avšak největší hrozbou je sběr mláďat, který provádí člověk. Muslimové želví maso nejí a proto všechny želvy, které můžete spatřit na tržištích, tu jsou jen pro turisty. Na stánku je vystaveno jen pár želviček, ale v případě zájmu vám trhovec dá ochotně vybrat z želv, které má schované pod pultem (obr. 6). Těch může být až stovka v bednách od ovoce nebo v papírových krabicích. Nákupem těchto želv nejen, že porušíte zákon, ale přímo i podpoříte plundrování přírody místními lidmi. Ti sbírají mláďata a chovají je v otřesných podmínkách do doby jejich prodeje, často absolutním laikům. Úhyny, ať už u prodejce nebo u nakupujícího musí být obrovské. Odhady hovoří, že z 5 želv 4 uhynou. Prodejcům samotným hrozí sankce od tuniské policie, i když ta je k tomuto obchodu shovívavá, jak jsem vypozoroval z dění na tržišti. Nakupující se vystavuje sankci při vycestování ze země. Tento druh podléhá Washingtonské úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), kde je řazen do přílohy č. II a také směrnicím Evropského společenství (ES), příloha A. K jeho vývozu je tudíž zapotřebí povolení tzv. permity. Z Tuniska je také zakázáno vyvážet jakékoliv rostliny a živočichy bez povolení jejich ministerstva zemědělství. Toto se však striktně nedodržuje a proto vám nikdo nic neřekne, při vývozu např. palem apod., jejichž sazenice se prodávají na plážích.
obr. 7
Dle zkušeností chovatelů se jedná o náročné želvy, jejichž chov se velmi odlišuje od chovu želv evropských. Je podobný chovu egyptské Testudo kleinmanni, a proto je lze doporučit pouze zkušeným specialistům. Osobně zkušenost s chovem této želvy nemám, ale jelikož se z Tuniska stává oblíbená destinace českých turistů a je pravděpodobné, že se u nás bude (byť ilegálně) tato želva čas od času objevovat, dovolím si nastínit její chov z informací, které jsem načerpal na německých internetových stránkách http://www.nabeulensis.de. Na těchto stránkách je chov tohoto druhu sice do podrobna rozpracován, avšak ústřední myšlenkou těchto chovatelských stránek je: nechejte želvy ve svém životním prostředí, kde je jim nejlépe …
T. g. nabeulensis jsou suchomilné a teplomilné želvy, jež potřebují zvláště v noci vyšší vzdušnou vlhkost (až 80 %). Chov je celoročně doporučován v prosvětlených větších teráriích. Nutný je dostatečný osvit UV zářením. Ven je možno želvy vynést pouze při teplotách nad 26 °C a jen za suchého počasí. Jsou velmi náchylné ke stresu a k plísňovým onemocněním dýchacích cest (mycoplasmosa). Společný chov samce a samic je možný jen ve velmi velkých teráriích, protože je svými neustálými pokusy o páření a agresivitou značně stresuje (obr. 7). Želvy nezimujeme jako evropanky, ale snažíme se simulovat přirozené období klidu, do kterého želvy upadají v parném létě ve své domovině, tj. aestivace. Ke krmení volíme pouze rostlinnou potravu, výživově chudší, než se předkládá evropským želvám, s dostatkem vlákniny a obohacenou mineráliemi (Ca). Požírání vlastních výkalů je pro tyto želvy typické a prospívá to mikroflóře zažívacího traktu. Želvy hodně pijí. K pití předkládáme měkkou vodu, v přírode pijí jen dešťovou vodu nebo rosu.
Je to choulostivý a obtížně chovatelný druh, proto nekupujte tyto želvy sic jsou sebekrásnější. Nebude-li poptávka po těchto „suvenýrech“, nebude ani nabídka. A toto neplatí zdaleka jen o želvách. Na tuniském tržišti lze narazit i na jiné plazy a bezobratlé.
obr. 8
obr. 9
U jednoho stánku byli spolu se želvami v ptačí kleci na prodej i chameleóni obecní (Chameleo chameleon, obr. 8). S chameleóny, avšak zabitými a usušenými jsem se setkal i u prodejce s bylinami a různými lidovými léčivy (obr. 9). Někteří, zvláště stáří lidé, dodnes věří, že je tento plaz, budou-li ho nosit u sebe, ochrání před různými nemocemi.
obr. 10
V obchůdcích s upomínkovými předměty se můžete setkat se „suvenýry ze Sahary“ (Souvenir du Sahara, obr. 10). Jsou to většinou preparovaní hadi, štíři a scinci válcovití. Nejčastějšími „upomínkovými“ druhy štírů jsou druhy rodu Androctonus (v Tunisku žijí 4 druhy) a Scorpio maurus. Hady nedobrovolně reprezentují zmije rodu Cerastes a užovkovitý had šírohlavec (Malpolon monspessulanus, obr. 11), který má po úpravě, kdy je rozříznutá kůže hrdla natažena do podoby kápě, vypadat jako obávaná kobra. Těchto suvenýrů je v obchůdcích neuvěřitelné množství. Osobně mi připadají tyto suvenýry nevkusné, neetické a z praktického hlediska jsou i zbytečnou finanční ztrátou. Preparace těchto živočichů je neprofesionální a většina exponátů je již v době prodeje ve špatném stavu a jejich rozpad je jen otázkou blízké budoucnosti. Je paradoxem, že i přes zákaz vývozu fauny i flóry, odchází ze země tímto způsobem tisíce mrtvých živočichů, potencionálních terarijních chovanců. Dále jsou na tržnicích k dostání různé lastury mořských plžů, mlžů a sušení mořští koníci.
obr. 11
Nejhojnějším plazem Tuniska je bezesporu
Gekon zední (Tarentola mauritanica, obr. 12). Tento robustní gekon dorůstá okolo 15 cm. Jeho zbarvení je značně proměnlivé a závisí i na denní době a biotopu, který obývá. Vyskytuje se téměř všude, ať v krajině s políčky nebo ve městě, zde je zvláště hojný. Jeho aktivita začíná se soumrakem, kdy na stěnách domů či zídkách osvětlených pouličními lampami loví můry a jiný hmyz. Stává se zde také častou kořistí domácích koček. Tento gekon není v blízkosti lidských sídel ani příliš plachý a dá se i rukou chytit. Často se brání kousáním, které však není bolestivé. Dokáže také odhodit ocásek, který pak nahradí regenerát. Teraristům je dobře znám jako nenáročný druh.
obr. 12
Tunisko je krásná země s vlídným obyvatelstvem, krásnými plážemi, zajímavou kulturou a hlavně sympatickou „havětí“. Mohu proto všem vřele doporučit tuto zemi navštívit.
