Stavba venkovního terária

Nejeden chovatel plazů jistě občas zatouží mít pro své miláčky terárium, které by svou velikostí a vybavením co nejvíce napodobilo část přírody. Chov ve skleněných ubikacích se substrátem, větvemi a kameny je jistě na pohled dokonalý a zvířatům skýtá vše co potřebují, ale prostor je prostor.

Pomoci může uzavřené venkovní terárium. Pokud máme na zahradě či dvorku dostatek místa, není ani ubikace nikterak omezena ve své velikosti. I z tohoto důvodu je téměř zbytečné uvádět zde přesné rozměry. Já sám například stavěl ubikaci rozměrů 3×3×1,8–2,1 (v) metrů. Terárium jsem koncipoval jako samostatnou stavbu, umístěnou do nevyužitého rohu zahrady.

Prvním krokem celé stavby je vykopání a vybetonování základů, které by měly sahat přibližně do hloubky 50 cm. Už při této fázi je ovšem dobré pamatovat na umístění dveří, respektive zalití dolní části zárubně do části základů. Po vytvrdnutí základu a umístění izolační vrstvy, např. lepenky IPA, můžeme pokračovat ve stavbě. Já jsem stavěl obvodové zdi o síle 25 cm, to je vlastně výška běžné tvárnice (50×30×25 cm). Po místění dolního soklu si rozměříme umístění oken, abychom je později mohli do vzniklého otvoru bez problémů zasadit. Samozřejmě stěny kontrolujeme pomocí vodováhy. Nad okna a dveře je nutné umístit překlad, který může být v daném případě betonový, železný, ale také pouze dřevěný. Nechci se zde příliš zabývat detaily, protože každá taková stavba je ve své postatě jedinečná a musí se přizpůsobit možnostem chovatele, plánovaných zvířatům, finančním prostředkům i možnostem konkrétního místa. Nakonec více napoví fotografie. Po dokončení stěn, můžeme umístit okna. Já jsem použil prosklená křídla starších ozdobných vrat. Do obvodových zdí terária jsem je ukotvil pomocí běžných skob, tzv. ponkajzen. Poté jsem okna kolem dokola utěsnil montážní pěnou. Protože montážní pěna potřebuje nejméně 24 hodin vyzrát, můžeme se nyní pustit do zastřešování celé ubikace. V původním návrhu jsem počítal s použitím dutinkového plastu, jenž by zajistil v nádrži dostatek světla i tepla. Nakonec jsem však od této varianty upustil, protože v letním období by se terárium neúměrně zahřívalo a v zimě budu zvířata přemisťovat do vnitřních ubikací. Nakonec jsem se rozhodl udělat teráriu střechu plnou a dřevem zateplenou. Jako překlady jsem použil silnější střešní latě dlouhé 4 m o průřezu 6×4 cm. Tyto překlady jsem umístil 95 cm od sebe tak, aby bylo možné na ně klást metr široké desky s dutinkami nebo bitumenové vlnovky. Nakonec jsem však celý strop překryl, jak už bylo řečeno, stavebními prkny tloušťky 2 cm, čímž jsem stavbu i dostatečně zateplil. Proti vlhkosti pak byly na prkna položeny bitumenové vlnovky, které se prodávají v rozměrech 2×1 m.

Potom jsem přivedl do stavby elektřinu, která je při chovu plazů naprostou nezbytností. Bez možnosti přivedení elektrického proudu vlastně nemá cenu se do takové práce ani pouštět. Pak by byla vhodnější jen ohrádka se stropem z pletiva, vhodná pro chov zvířat ze subtropických oblastí. Já jsem plánoval v teráriu umístit své oblíbené australské agamy rodu Pogona. Viděl jsem totiž chov tohoto druhu v podobném teráriu velikosti 6×2×2 m a byl jsem jím doslova nadšen.

Po zavedení elektřiny jsem přistoupil k omítání stěn a obílení stropu. Omítky jsem řešil jako hrubé, bez hlazení a štukování. To proto, že živočichové ke krmení – cvrčci a švábi dokáží po hladkých stěnách, ale agamy ne. Navíc nahrubo nahozená omítka s bochánky jednotlivých náhozů malty skvěle imituje skalnaté prostředí a dovoluje agamám, pomocí silných drápů, šplhat až za vyhlédnutou kořistí.

Při dalším kroku jsem trochu váhal. Mám vybudovat podlahu rovnou betonovou, umělé skalisko nebo dokonce nechat podlahu přírodní, což by hloubka základu dovolovala. Posléze jsem se rozhodl pro vybudování umělého skaliska, které bude přirozeně navazovat na pískem posypanou betonovou podlahu. Proč? Protože údržba takového zařízení je jednodušší a i ostatní možnosti vyžadovaly vybudování kamenné skalky, která by zajistila členitý terén a nezbytné úkryty. Bylo rozhodnuto. V rohu ubikace jsem směrem do středu vytvořil ze stavebního odpadu a novinových papírů kopec, který jsem vymodeloval pomocí králičího pletiva. V několika místech jsem pak do této kostry skal zapustil i hliněné květináče pro případ možné výsadby rostlin. Celé drátem vyztužené skalisko jsem pak pokryl, stejně jako podlahu terária, zhruba deseticentimetrovou vrstvou betonu. Ten jsem navíc na imitované skále obarvil pomocí okrové barvy a pokryl za mokra pečlivě udusaným říčním pískem. Tím vznikla iluze pískovcové skály, jež vystupuje z jinak rovného písčitého dna.

Nakonec jsem navezl deset centimetrů silnou vrstvu říčního písku, do květináčů zasadil středomořské rostliny – fíkovník, olivu a agáve. Vyčistil jsem okna, nasadil dveře a pak už jen čekal několik týdnů, než stavba dostatečně vyzraje a vyschne, abych zde mohl ubytovat milované Pogony. Rád bych poděkoval příteli Vlastimilu Jakoubkovi a jeho manželce Marii za dárek v podobě několika australských agam Pogona vitticeps. Ty teď zdobí výše popsané zahradní terárium, ve kterém se snad cítí jako doma, jako v původní vlasti, ve středovýchodní Austrálii.