Kdo je to tana?

Popis

Tana vykazuje znaky jak primátů, tak i znaky připomínající hmyzožravce. Nejvíce si ji lidé pletou s jakousi veverkou. Jako veverka si tana přidržuje potravu u tlamičky oběma tlapkami předních nohou. Palec předních končetin u tan odstává od ostatních prstů, ale není ještě protistojný tak, jako u primátů. Jsou to denní zvířata a jejich hlavním používaným smyslem je zrak. Tana ovšem nevidí stereoskopicky jako ostatní primáti, neboť má oči umístěny na bocích hlavy. Čich je také velice dobře vyvinutý, ale tana jej používá až na druhém místě. Známe více druhů tan, ale nejčastějším chovancem v zajetí je tana obecná - Tupaia glis. Velikost těla této tany je cca 20 až 23 cm, přičemž ocas je ještě o něco delší. Nejlépe je chovat tany v páru a nebo ve skupině jednoho samce a dvě samice. Samci totiž na sebe mohou útočit. Tany velice rády šplhají, ale pohybují se i po zemi. Jsou velmi hbité a dobře skáčí - proto pozor na únik z chovného zařízení.

Chov

Zařízení by mělo být dostatečně velké a pokud možno celoskleněné s dobrým větráním a teplotou kolem 25 st. C - minimální rozměry alespoň 80 x 50 x 100 cm. Musí v něm být větve na šplhání a několik budek velikosti 35 x 20 cm s otvorem o průměru cca 6 cm. Zařízení by mělo být jednoduché, dobře udržovatelné, neboť tany si své teritorium značkují močí a sekretem žláz na krku. Pokud nemáme dno z roštu a pod ním šuplík, dáme na dno piliny nebo hobliny. Tany mají trus podobný morčeti. Samozřejmě záleží na kvalitě potravy a čím krmíme.

Tana je všežravec. Krmíme denně co nejpestřejší stravou. Můžeme dávat mleté maso, mléčné výrobky - puding, mléčná rýže, tvaroh, různou zeleninu a ovoce - v zimě může být kompotované. Přidáváme také piškoty a různý hmyz - např. moučné červy a cvrčky. Nezapomeňme na napájecí misku!

Rozmnožování

Tany se dorozumívají rytmickým jakoby „štěkotem“ a jinými zvuky. Samice je březí přibližně 44 dnů a rodí 1 až 5 holých mláďat 2x do roka. Porodní budka musí být vyhřívaná, neboť samice mláďata opouští i na celý den a spí se samcem v jiném hnízdě. Mláďata se totiž doslova naplní mateřským mlékem, až má člověk pocit, že prasknou. Mláďata nevydávají hlas opuštěnosti a proto je nutná kontrola, zda jsou mláďata nasycena. Je to vidět pouhým pohledem, kdy je v bříšku vidět mléko. Někdy se ovšem stane, že samice mláďata „vyhodí“ z budky. Pokud na to přijdeme hned a mláďata nestačí prochladnout - zkusíme je do hnízda opět vrátit. Umělý odchov při odmítání mláďat samicí je těžký, i když ne nemožný.