Maroko očima zoologa – 2. část

Po dvou velmi úspěšných dnech okolí města Larache opouštíme. Před odjezdem dále na jih jsme navštívili ještě centrum města z důvodu dokoupení zásob. V centru mají veliké tržiště se všemožnou zeleninou, ovocem, masem a různými pochutinami. Maso je prodáváno stejně jako v celé severní Africe. Vybraný kus je poražen přímo u „masny“, hlava a kůže pověšena před obchod (známka čerstvosti a druhu masa). Kupující si určí, kolik a jaký druh chce. Samozřejmě i s kostí.

Co žije ve vodách Atlantiku

Pokud se doprodá, na řadu přijde další kus, který je uvázán opodál. Vše naprosto čerstvé. Zde se otvírají nové možnosti pro ochránce zvířat z Evropy. Když si představím maso z našich velkoobchodů, často bez udání původu a nevalné jakosti, je nutno dodat, že tento způsob prodeje má něco do sebe. Na celém tržišti jsem neviděl jediný mrazák nebo ledničku. Zajímavým způsobem přímo na tržišti také chovali slepice k produkci vajec. Ve větších klecích se slámou a asi patnácticentimetrovou vrstvou exkrementů bylo zavřeno několik slepic a každé ráno prodávající nabízel jejich čerstvá vejce. Měli jsme štěstí, protože asi třikrát do týdne zde probíhá navíc rybí trh a zrovna jsme na něj trefili. Hned jsme šli tedy prozkoumat, co že to vlastně žije ve vodách Atlantiku. Byl jsem trošku zklamán. Prodávaly se sardele, makrely, oblady, ropušnice, nějaké platýzovité ryby, kranasové a pár druhů hlavonožců. Prakticky stejné druhy můžete vidět třeba na tržnici v chorvatském přístavním městě Pula na Istrijském poloostrově, kde určitě budou mít i nějakou tu máčku skvrnitou nebo mořského úhoře, které jsme zde neviděli. Udivilo mě, že poměrně velký zájem byl o obyčejné velké kapry. Veškerá voda v okolních rybnících a mokřadech byla brakická, a tak se nejspíš chovají někde ve vnitrozemí. Jako zajímavost se uvádí mezinárodně významný mokřad u malého městečka Moulay Bousselham, vzdálený asi 40 km jižně od Larache. Je údajně jediným africkým přesně známým zimovištěm jednoho z nejvzácnějších druhů ptáků světa – kolihy tenkozobé (Numenius tenuirostris). Tento druh hnízdí na Sibiři a tato lokalita byla jedním z posledních zimovišť v Africe. Kolihy tenkozobé zde však s jistotou byly pozorovány v roce 1995 a jejich budoucnost je nejasná.

Nedaleko města Kenitra

Další zastávkou byla lesnatá lokalita nedaleko města Kenitra. Při nákupu potravin ve městě jsme při silnici v rokli objevili velkou kolonii zde naprosto běžných a všudypřítomných volavek rusohlavých (Bubulcus ibis). Tento druh nedorůstá velikých rozměrů, maximálně 55 cm, je zbarven bíle a upoutá pozornost svou dlouhou světle rezavou chocholkou. Musím se přiznat, že vizuální vjemy zapracovaly až po těch čichových, protože stát blízko u tak velké kolonie se podobalo procházení se v drůbežárně. Některé volavky seděly na vejcích, některé měly již mláďata, jejich počet jsme odhadli tak na tři sta jedinců a už nikde jinde jsme nenarazili na tak velkou kolonii. Tyto volavky se živí převážně hmyzem, dále taky měkkýši a obojživelníky. Velmi často na loukách doprovázely stáda skotu a lovily vyplašenou kořist. Někdy vyčkávaly na sousto i na hřbetech kopytníků.

Pobřeží podél Larache, Kenitry a Rabat

Celé pobřeží od města Larache, Kenitry až po Rabat je biotopově velmi podobné. Pokud chcete do lesů, podobně jako my u výše uvedeného města Kenitra, budete asi trochu zklamáni. Narazíte zde pouze na uměle vysázené plantáže korkových dubů s ojedinělými eukalypty a velmi chudým podrostem, protože pastevci pravidelně protahují se stády napříč lesem. Na některých místech jsou obrovské skladiště oloupané kůry, která musí určitou dobu proschnout. Přijíždíme těsně po drobném dešti, není takové horko a lokalita vypadá velmi slibně. Daří se nám zde najít několik střevlíků (Eurycarabus famini ssp. piraticus) a nádherné zelené krasce (Perotis unicolor) na drobných keřících při okraji lesa. Při obracení kousků kůry nacházím dva velké žluté štíry z rodu Buthus. Mohlo by se jednat o štíra B. atlantis. Opět se zde setkáváme s velikými želvami zelenavými (Testudo graeca), které jsou přes den většinou ukryty ve vyhrabaných norách pod keři a nebo u paty stromů. V noci potkáváme na stromech staré známé gekony (Tarentola mauritanica), kteří po uchopení vydávají nečekané štěkavé zvuky. Na jednom z keříků se mi podařilo v podvečer objevit asi 12 cm velkého chameleona obecného (Chamaeleo chamaeleon). Bohužel jsem si zapomněl fotoaparát v autě, a než jsem se pro něj vrátil, byl pryč. Hledal jsem ho všude, ale nic. Hned ráno jsem šel ke stejnému keříku, a co nevidím, chameleon je na úplně stejném místě jako včera. Ne nadarmo se o něm říká, že je mistr kamufláže. Myslím, že místo vůbec neopustil, prostě jsem ho neviděl.

Casablanca, El–Oualidia

Po dni a půl stráveném na této zajímavé lokalitě přejíždíme jižněji přes velká města Rabat a Casablancu. Tyto velké turistické magnety nás příliš nelákají. Nakupujeme nezbytnou balenou vodu, pečivo a olivy a v klidu jimi projíždíme. Další zastávkou je tentokrát hornatá lokalita nedaleko pobřeží u města El–Oualidia. Je zde veliké sucho a zdržujeme se pouze krátce, ale i tak se nám daří najít několik stepních střevlíčků a svižníků u napajedla pro dobytek. Večer nacházíme v rozvalinách starého stavení opět několik gekonů zedních (Tarentola mauritanica) a krásnou štíhlovku podkovní (Hemmorhois hippocrepis), známější pod dřívějším odborným názvem Coluber hippocrepis. Podařilo se nám ji chytit až po několikaminutovém nahánění a rozebírání balvanů ze zdi. Byl to juvenilní jedinec mající asi 50 cm, přitom dospělci dosahují nezřídka až 180 cm. Zbarvení adultních jedinců je šedozelené, žluté až oranžové, s tmavou nebo černou řetízkovitou kresbou na hřbetě a na bocích. Za hlavou je podkovovitá kresba, která jim také dala druhový název. Břicho je oranžové až červenavé. Tato užovka má v oblibě slunné sušší biotopy, opuštěné rozvaliny, křovinatý terén, ale může vystupovat i do hor a lesů, jak se také potvrdilo na pohoří Ríf. Požírá plazy, savce i ptáky a disponuje jedovou žlázou, která se nachází v hornoretní slinné žláze. Jedovatý sekret je tak uvolňován do slin a užovka musí po zakousnutí chvíli přežvykovat, aby sekret nabyl správné účinnosti. Po pokousání byly pozorovány otoky končetin a snížená pohyblivost prstů. Ráno nacházíme na cestě druhý, tentokrát dospělý exemplář. Bohužel čerstvě přejetý autem. Při obracení kamenů jsme objevili také prvního marockého zeměplaza patřícího do čeledi Amphisbaenidae – zeměplazovití. Jednalo se o druh (Trogonophis wiegmanni ssp. elegans). Nádherný druh připomínající velkou žížalu s kontrastním černobílým zbarvením v šachovnicovém uspořádání. Tento bizarně vypadající tvor žije skrytým způsobem života, a proto na něj často nenarazíte. Razí si chodby v substrátu, což mu umožňují oči uložené hluboko pod kůží a pevná lebka. Požírá mravence, kroužkovce a jiné drobné bezobratlé, ale má čelisti uzpůsobené i k zakousnutí a následnému vykroucení sousta z větší kořisti. Při zpáteční cestě jsme se setkali ve Španělsku s jeho příbuzným druhem, kroužkovcem evropským (Blanus cinereus).
(Pokračování příště.)