Bez kopyt není koně: 9.díl - Hniloba střelu, bláto nebo špatný tvar kopyta?

V minulých dílech jsme se seznámili s tím, jak má vypadat zdravé kopyto, a zmínili jsme se i o některých jeho významných vadách. Na mysli mám jeden z velmi častých problémů, kterým jsou těsné patky a s nimi související atrofovaný střel. Z tohoto problému, který je – troufám si říct – na 100 % dán nesprávnou péčí o kopyta, vyvstává celá řada zdravotních potíží a nemocí, spojených s bolestí, kulháním nebo aspoň nepohodlím při pohybu; v dnešním díle bych se však ráda zmínila o nemoci, která povětšinou není považovaná za zvláště nebezpečnou: budeme mluvit o hnilobě střelu.

Hniloba není sama o sobě nebezpečná

No, možná hniloba není sama o sobě většinou nebezpečná, nicméně dokáže znepříjemnit život mnoha majitelům koní. Hlavně však je často známkou toho, že kopyto koně není celkově v pořádku, a pokud se s tím rychle nebude něco dělat, mohou se objevit nemoci mnohem těžší a bolestivější (zde mám na mysli především podotrochlózu nebo kostnatění kopytních chrupavek, které jsou také mimo jiné spojené s těsnými patkami a o nichž si řekneme v některém z dalších dílů). Hniloba postihuje především střední střelovou rýhu. Vyvolávají ji „hnilobné“ baktérie, které se zde pomnoží poté, co se pro ně v rýze vytvořily příznivé podmínky: vlhko, teplo, špína, zásaditější pH a narušení celistvosti rohoviny. Proč je hnilobou postižená právě střední střelová rýha, když uvedené podmínky zcela jistě postihují celé kopyto, nebo aspoň jeho chodidlo a střel? Odpověď je jednoduchá a souvisí právě s „těsností patek“: pokud je střední střelová rýha hluboká a těsná, drží se v ní více vlhka, nečistot, následkem tlaku více odumírá rohovina, kterou kůň „neochodí“, a také se v ní drží více chemických látek (především amoniak z moči) a bakterií. Snad každá učebnice o koních píše, že hniloba vzniká působením hnoje, moče a/nebo bláta na kopyta; jenže tak jasné to není! Koně se zdravými kopyty nejsou postiženi hnilobou obvykle ani ve špinavé a vlhké stáji nebo v zabláceném výběhu. Problém tedy musí být ještě někde jinde, a to ve tvaru kopyt, protože koně s přerostlými, těsnými a nevybalancovanými kopyty mohou dostat hnilobu i v čistých podmínkách, a to především tehdy, když nemají dostatek pohybu. Pokud to shrnu, hniloba střelu vzniká obvykle v těchto případech:
– těsné patky, kdy kopytní stěny tlačí ze stran na střel a omezují jeho prokrvování, zpomalí se tvorba rohoviny, ztenčí rohová vrstva střelu, takže snadněji dojde k jejímu narušení; atrofovaný střel, který se při pohybu nedotýká země a nepodporuje dostatečný kopytní mechanismus; nevybalancované kopyto (např. dlouhá špice, nízké krátké patky, nestejně vysoké patky);
– podkovy – úzké, malé, uzavřené, s podložkami nebo s vysokými ozuby;
– nedostatek pohybu, kdy nedostatečně pracuje kopytní mechanismus, následkem toho se střel špatně prokrvuje, neroztahuje se a střelové rýhy se nemohou přirozeně „vyčistit“ (tyto první tři faktory mohou podpořit vznik rohoviny i v poměrně suchém a čistém prostředí, například dobře nastýlaném a uklízeném boxe);
– pobyt ve vlhkém a především agresivním prostředí (jedná se hlavně o koňskou moč, která je silně zásaditá); výzkumy ukázaly, že koňský trus ani bláto rohovinu kopyta příliš neovlivní, zatímco koňská moč ji dokáže velmi vážně narušit, takže ta se stane vnímavější na infekci;
– ale nedobře působí také nadměrné sucho (např. pobývání po většinu dne na hoblinách) nebo nadměrná a nesprávná, péče o kopyta (časté nebo nevhodné aplikace modré skalice, formaldehydu, dehtu a jiných „vysušujících“ přípravků), protože v rohovině střelu vznikají následkem vysušení prasklinky, které se infikují;
– podle některých názorů může problém zhoršit i krmení bohaté na bílkoviny (mladá tráva, vojtěška, oves atd.), které má za následek přetížení až poruchy jater a ledvin, což obecně znamená zvýšenou vnímavost kopyt na nemoci.

Je to hniloba? Nebo ne?

Lidé si velmi často pletou hnilobu střelu s obyčejným a neškodným „odumíráním“ již přerostlé a vysloužilé rohoviny. Pokud se koně pohybují delší dobu ve vlhkém a měkkém prostředí, jejich přerostlá rohovina střelu se nemá o co obrušovat, dobře nasaje vodu a rozmočí se, takže to působí na první pohled, jako by byl střel „nahnilý“. Ve skutečnosti není. Při skutečné hnilobě je totiž střední střelová rýha měkká až rozbředlá, obvykle „vyžraná“ až do hloubky, hlavně však je naplněná černou, mazlavou, odporně páchnoucí hmotou. Pokud se povrchová hniloba nezačne správně léčit, rozšíří se i do hloubky, někdy až do citlivých struktur škáry střelu, takže kůň začne kulhat. Při chronické hnilobě se střel zmenšuje, čímž se uzavírá začarovaný kruh, v extrémních případech může úplně zaniknout.

Co s hnilobou dělat?

Léčba hniloby střelu je jednoduchá – a přesto jsou známé případy, kdy se tohoto onemocnění nemůžeme zbavit. Problém je v tom, že pokud má být léčba úspěšná, je třeba v první řadě odstranit faktory, které způsobí, že se ve střelové rýze vůbec tyto baktérie pomnoží a že dojde k narušení rohoviny střelu. A to bývá největší problém; zajistit koni neustálý pohyb po pevném povrchu, zajistit koni takový trim, které mu roztáhne střel a „oploští“ hlubokou střelovou rýhu.
Potom už samotná „léčba“ hniloby probíhá následovně:
– Seřízne se volná a změněná rohovina, hnilobná ložiska se nožem vyříznou a střelové rýhy se důkladně vyčistí.
– Na čistý a suchý střel se nanáší zvolený lék. Pokud je hniloba hluboká, může se do otvoru vtisknout tampón s lékem. Lze použít modrou skalici, jódéter, antibiotika, chlumského roztok, dehet, metylenovou modř, povidon jodid či jinou dezinfekci. Někteří odborníci propagují „okyselovače“, například přidávat do dezinfekčního činidla jablečný ocet. Protože všechny tyto léky buď rohovinu vysušují, nebo ničí i „potřebné“ baktérie, je třeba jejich použití omezit na minimum, po delší dobu používání mohou naopak průběh hniloby zhoršit! V pokročilejších případech musí podkovář vyříznout změněnou rohovinu střelu až na citlivou tkáň; kopyto se pak musí ošetřit dezinfekcí a opatřit obvazem.
– Kopyto držet v suchu a čistotě, nejlépe na pevném povrchu, který podporuje kopytní mechanismus.
– Bylinkami a vhodnými krmnými doplňky lze posílit jaterní funkci a podpořit růst kvalitní rohoviny.
– A hlavně: Nutný je dostatek pohybu koně! Nevěřte, že kopyta stojící celý den v suché podestýlce na tom budou lépe, než kopyta chodící celý den v blátě. Ideální je koně mít na pevném povrchu a tam zajistit, aby se neustále musel přesouvat z místa na místo.

Nebezpečná hniloba

Přestože toto onemocnění vypadá neškodně – a vlastně samo o sobě koni nijak neublíží – může mít za následek závažné poškození kopyt, především tehdy, když ho majitel koně dlouho ignoruje. Jde o to, že následkem hniloby dochází k rozkladu a zmenšování střelky, takže tato už nemůže plnit svůj úkol, což vážně omezuje celý kopytní mechanismus. Pokud už kopyto není schopno dobře tlumit nárazy, dojde k poškození kloubů a šlach končetiny, nedostatečný kopytní mechanismus způsobuje nedostatečné prokrvování kopyt, jehož následkem je pomalý růst nekvalitní rohoviny, může dojít k poškození závěsného aparátu kopytní kosti nebo se zhorší schopnost koně spolehlivě a bez podkluzování došlapovat. Nejhorším následkem hniloby střelu je těsné kopyto (jak jsem psala už na začátku, těsné patky bývají alfou i omegou hniloby, začarovaný kruh, který jen zhoršuje celkovou situaci), které by mělo být obecně noční můrou všech majitelů koní, protože je příčinou mnoha problémů významně ovlivňujících využitelnost i zdraví a život koně (podotrochlóza, kostnatění kopytních chrupavek, rakovina kopyt apod.).