Babo raď! Když kočka ignoruje záchod
Nechali jsme jej na radu veterináře vykastrovat a vše bylo zase v pořádku. Ale nyní nám čůrá znovu po celém bytě, hlavně na svislé plochy (na stěny, na roh sedačky, na ledničku), ale také třeba doprostřed koberce v obýváku, na křeslo, na postel. Dělá to od té doby, co byl nemocný a nemohl čůrat. Naříkal a čůral jen po kapkách. Náš veterinář mu vypláchl močový měchýř a dal mu nějaké léky, po kterých se stav docela rychle upravil. Od té doby krmíme Matesa speciální dietou, aby se mu netvořily močové kamínky. Nyní už více než měsíc čůrá proudem, nenaříká, podle vyšetření moči je docela zdráv. Několikrát jsme ho nachytali, jak čůrá, kde nemá, ale tvářil se, jako by to bylo normální. Zpočátku jsem se bála ho nějak trestat, když byl po takové nepříjemné nemoci, ale když už to trvalo pár týdnů, tak jsem mu za to několikrát naplácala a vymáchala jsem mu čumák v loužičce. Jenže to nepomáhá, naopak, Mates se mne teď bojí, míň žere a vůbec se nechodí mazlit.
To je klasická ukázka toho, kam vede zbytečné a nesmyslné trestání. Nešťastný Mates má plnou hlavu starostí a teď mu přibyly další. Nemá se komu svěřit, s kým se pomazlit. Paničce nemůže důvěřovat a musí být před ní stále ve střehu. To mu nesvědčí po stránce psychické, ale ani po té fyzické. Z dlouhodobého stresu by mohl znovu propuknout zánět dolních močových cest, a vznikl by tak začarovaný kruh, ze kterého se těžko hledá cesta ven.
I když se zdá, že je už po zdravotní stránce všechno v pořádku, Mates zřejmě nemůže zapomenout na bolest, kterou prožíval na záchodku, když se snažil vytlačit pár kapek. Bude třeba ho nenásilně a trpělivě přesvědčit, že teď už čůrání nebolí, a nemusí tedy hledat stále nová místa. V první řadě se každá případná loužička musí uklidit tak, aby u toho Mates raději vůbec nebyl a neměl strach, že zase přijde trest. Počůraná místa stačí umýt běžným saponátem, který se v domácnosti používá na mytí podlahy nebo nádobí, popřípadě slabým octovým roztokem. Druhou nutnou věcí je nový záchod, nejlépe dva. Z toho alespoň jeden nekrytý a pokud možno jiného tvaru a velikosti, než je ten stávající. Doporučuji je naplnit obyčejným hrudkujícím kočkolitem - hlavně docela jiným substrátem, než jaký byl používán dosud. Změnila bych i místo, kde budou záchody umístěny. Prádelna je sice praktická z našeho lidského pohledu, ale pro kocourka se zřejmě stala místem hrůzy, a kdo ví, zda vůbec někdy ještě do této místnosti s důvěrou vkročí. Pokud bude kocour doma sám, omezila bych mu prostor na místnosti, kde budou nové záchody a kde nemůže případným počůráním napáchat mnoho škody. Když je rodina doma, musí někdo mít kocoura stále na očích a včas ho vyrušit, chystá-li se čůrat na místě, kde to není vhodné. Stačí zatleskat, upustit příbor nebo pokličku, rozběhnout se - ale ne směrem na kocoura! Ten jako by nebyl vůbec důležitý, prostě v tu chvíli, kdy se chystá spáchat přečin, vypukne „náhodou“ doma rámus. Poté co se ho podaří vyrušit, by měl být něžně přenesen nebo nasměrován do místnosti, kde je ticho, klid a nový bezpečný záchůdek.
Vzhledem k tomu, že Mates už je ze svých zdravotních potíží a z paniččiných trestů pořádně rozhozený, zasloužil by si něco, co ho rychle vrátí do dobré psychické formy. Nejlépe se k tomu hodí kočičí pohodové feromony, ať už ve formě odpařovače nebo obojku, a kapky s obsahem tryptofanu.
Aby se Matesovy zdravotní problémy neopakovaly, měl by dostatečně pít. Kočky jako prapůvodně pouštní a polopouštní zvířata pijí vesměs velmi málo a jejich ledviny dokážou z přijatých tekutin vytěžit maximum, takže kočičí moč je mnohem koncentrovanější než například naše. To pak přispívá k tvorbě a usazování močových krystalů v dolních močových cestách. Dietní krmivo k upravení pH moči už Mates má, ale aby dobrovolně hodně pil, to bude chtít pár dobrých nápadů. Užitečná je například kočičí fontánka, nebo alespoň čerstvá voda v netradičních nádobách, jakoby náhodou postavených na zem nebo na stůl či do dřezu, pokud má Mates dovoleno pohybovat se po kuchyňské lince. Dá se mu také pustit kohoutek tak, aby jen kapal. Většina koček si s kapající vodou pěkně vyhraje a současně ji i pořádně ochutnají. Zkusila bych také opatrně, zda Mates bez problémů tráví kravské mléko. Pokud by mu způsobovalo průjem, dá se zakoupit speciální „kočičí“ mléko zbavené laktózy. Oboje bych maličko naředila vodou a občas ho Matesovi dopřála jako pochoutku. Stejně tak se může přidat voda do masa z konzervy nebo z kapsičky. Přimícháním jedné či dvou lžic teplé vody se nedá nic pokazit, naopak „šťávička“ většinou zmizí velice rychle. Když se tyto stravovací návyky a pitný režim zažijí a kocourek nebude ve stresu, zmenší se pravděpodobnost recidivy onemocnění dolních cest močových a pro Matesa by se mělo čůrání stát zase běžnou denní potřebou, se kterou není třeba si dělat starosti.
Jak se mám doma prosadit?
Mám problémy s mojí osmnáctiměsíční kastrovanou kočkou Bertou. Našla jsem ji v zuboženém stavu ve zverimexu, když jí byly asi tři týdny. Byla hrozně zanedbaná, neuměla ani sama jíst. Ale brzy všechno dohonila a bylo z ní krásné koťátko, které se naučilo i chodit na kočičí záchod. Mám doma ještě šestiletou kočku a čtyřletého kocoura. Oba jsou kastrovaní. Všichni chodí na kočičí záchod a nikdy se nestalo, že by udělali loužičku. Až na tu nejmenší. Asi v půl roce začala po bytě dělat louže. Dala jsem ji vykastrovat, ale bohužel problém se tím nevyřešil. Prostě dvakrát až třikrát týdně je pod kočičím záchodem louže. Přistihla jsem ji, jak stojí v bedýnce a stříká na zeď za bedýnkou. Stelivo měním často a čistím je i dvakrát denně. Kočky mají dvě velké bedýnky a jednu i na balkoně. Nechci se Berty vzdát, ale už jsem opravdu vyzkoušela vše a nic nepomáhá.
Zdá se, že Berta se úmyslně snaží močit mimo záchod, a její stříkání na zeď vypadá jako značkování. Počet záchodů by měl být v této domácnosti dostatečný, přesto bych zkusila nabídnout Bertičce ještě další, vysoký, aby mohla čůrat na jeho stěnu, a umístěný někde jinde, než jsou druhé dva. Je možné, že si netroufá nebo se štítí čůrat do steliva, kde cítí moč starších koček, a proto čůrá přes okraj záchodu. Nebo má pocit, že ji nikdo nebere vážně a doma nemá nic, co by patřilo jen jí. Její močení na zeď je pachová značka, která říká: „Prosím, na tenhle záchod mi nechoďte, tam chci čůrat jenom já!“ Zpočátku bude dobré dohlédnout na to, aby Bertě na nový záchod nikdo nechodil, aby si ho užila sama. Kapička eukalyptového oleje na okraji záchodku ho udělá velmi atraktivním, takže Bertě by se mělo brzy ulevit – bude mít ten nejlepší záchůdek ze všech.
Venku kočky a doma nový přítel
Mám čtyřletého kocoura Čendu. Jako kotě vyrůstal na půdě a v domku u mé babičky spolu se svou matkou a sourozenci. Pak jsem si ho vzala k sobě domů. Zhruba do roku věku jsme ho nepouštěli ven, jen na vodítku. Ale k babičce jsem ho vozila s sebou a skvěle se vždy aklimatizoval. V sedmi měsících jsme ho nechali preventivně vykastrovat, aby se netoulal a neznačkoval. Pak jsem ho přestala vozit po výletech a naučila jsem ho chodit ven i u nás. Má kočičí dvířka a chodí ven a zpátky podle chuti. Drží se blízko domu, a když přijde na zahradu jiná kočka, utíká se schovat, je velmi bojácný. Jenže s tím, jak jsme mu umožnili volný přístup ven, začal značkovat v nepravidelných časových úsecích po celém bytě. Pokaždé jsou to jiné věci i místa, například závěsy, záclony, vyžehlené prádlo, oblečení volně hozené na židli nebo na zemi, skříň, taška položená na zemi. Včera dokonce označkoval i mého brášku, když si vzal čistou mikinu! Značkuje klasickým způsobem: Stoupne si zadkem k vybranému místu, zatřese špičkou ocásku a vystříkne trochu moči. Určitě ví, že to nemá dělat, protože když k tomu místu přijdeme, začne zdrhat. Jakmile někdo z nás řekne „Co to tady je?!“, schová se. Chytneme ho a doneseme k označenému místu, slovně pokáráme a necháme ho jít a nějakou dobu s ním nekomunikujeme. Po chvíli se přijde opatrně mazlit.
Naposledy to dokonce provedl před námi! Když jsem si přivedla domů přítele, tak mi hned označkoval mé oblečení hozené přes židli. A pak v kuchyni sedačku i stůl.
Zkoušeli jsme změnit prací prostředky, koupili jsme odpuzovací sprej pro kočky, marně. Záchod mu čistíme po každém použití – chodí na něj málo, kálí a močí spíše venku na zahradě. Od veterináře dostal hormony proti značkování, ale zabraly jen zhruba na dva měsíce.
Zase jeden mylný předpoklad! Čenda určitě neví, že nemá značkovat po bytě. Dělá to zcela instinktivně, kdykoli se cítí být ohrožen něčím nebo někým, z koho má strach. Ale za tři roky, po které problém trvá, už si i ten nejhloupější kocour musí spojit slova „Co to tady je?!“ s následným potupným přistrčením nosu k pomočenému místu, takže Čenda po této průpovídce vždy rozumně maže do skrýše. Ovšem zároveň dokázal projevit i notnou dávku odvahy, když ukázal paniččinu příteli naprosto otevřeně, jak se věci mají a kdo tu byl dřív.
U takhle bázlivého kocoura bych zvážila, zda pobyt venku je pro něho opravdu přínosem a zda z něho má požitek, nebo spíše stres. Jestli ho každá vycházka rozhodí tak, že po návratu domů musí všechna důležitá místa označkovat, aby se tam cítil bezpečně, raději bych jej pouštěla jen na zajištěnou terasu nebo balkon, aby si užil sluníčka, mohl pozorovat ptáky a vůbec dění na zahradě, ale aby nepřišel do styku s jinými kočkami a zvláště kocoury. Samozřejmě pak budou zapotřebí další jeden nebo dva záchody, z toho alespoň jeden s vysokými stěnami, aby tam mohl Čenda močit vestoje. Také je třeba koupit nebo vyrobit pár škrábadel, rozmístit je vhodně po bytě a naučit s nimi Čendu zacházet. Budou to místa, na kterých bude nechávat své značky ve formě „zářezů“ a pachu ze žlázek na tlapkách. Než se docela uklidní, bude nutné dávat velký pozor na všechny věci, které do bytu nově přibudou (boty návštěv, igelitky s nákupem) nebo které náhle změní pach (vyžehlené prádlo, čistě povlečená postel).
Epizoda s paniččiným přítelem je důkazem Čendovy velké nejistoty a nervové lability. Proto bych doporučila instalovat do zásuvky odpařovač se syntetickými kočičími feromony pro celkové zklidnění, a k tomu přidat více mazlení a her. Do jídla bych Čendovi pár týdnů přidávala kapky s tryptofanem nebo prášek s alfa kasozepinem, aby si lépe zvykl na nová opatření a zbavil se všech starých obav a starostí. Hormonální léčba však v tomto případě není vůbec vhodná. Čenda je vykastrovaný, takže ke značkování jej nevede pohlavní pud, nýbrž nejistota a strach. Podání samičích pohlavních hormonů tedy nemůže mít žádoucí efekt, spíše se dá očekávat efekt nežádoucí. Ten spočívá především v nebezpečí tvorby nádorů na mléčné žláze (ano, i u samců), zvláště po opakovaném podání hormonů.
(Z knížky MVDr. Hany Žertové, Babo raď – Když kočka ignoruje záchod.)
