Nezbedné kotě
Chovatel je na své velké kočky hrdý, to ale pramálo zajímá novorozence. Jako všechna mláďata jsou i koťata lvů a tygrů zvědavá a příliš je nezajímají nějaká nebezpečí. Od toho přeci mají rodiče, aby se o ně postarali a vychovali je. Oni to opravdu dokáží, ale ne vždy mají možnost včas zasáhnout. Matky tygrů a v případě lvů to jsou matky i otcové, kdo učí potomky správnému chování.Kdy mladší a slabší musí respektovat staršího či silnějšího, co vše si může jedinec dovolit a co už přesahuje hranici únosnosti. V tom případě musí pocítit i následky prohřešků proti správnému chování v podobě políčků tlapou či tesáky.
Tygr nevychovává
Nepochybně mnoho máminých výchovných lekcí už měl za sebou jeden ze tří tygříků, které ve Dvorci přivedla na svět sibiřanka Blacky. Jenomže tříměsíční mladík nějak nepochopil, že tygří tátové jsou samotáři a nemají zájem o jakoukoliv konkurenci ve svém revíru. A že jim příroda nadělila instinkt, který samcům velí, že když matku zbaví mláďat, tak nastane opět říje a on se může znovu pářit. Kotě tygra zřejmě moc lákala návštěva velkého samce v sousedním výběhu, protože se protáhl těsnými mřížemi a utekl za třímetrákovým Dolarem. Jeho přítomnost nejspíše zjistil čichem a při vycházkách a hrách s chovatelem a sourozenci před tygřincem. Kolem osmé hodiny večerní se protáhl druhými mřížemi a naráz stanul před žasnoucím tátou.
Překvapení pro dva
„Krve by se mne nedořezal“, zdůraznil chovatel svůj první pocit, když spatřil mládě ve výběhu u samce. V tu chvíli měl v hlavě jen jednu myšlenku - jak dostat kotě ven. Bylo sice za mřížemi na dosah ruky, ale jak zareaguje tygr? „Dolar s velkým zaujetím pozoroval mládě, hlavu měl pár centimetrů nad ním a frkal. To není známka zloby, ale zájmu smíšeného se spokojeností. Něco jako pozdrav,“ vysvětlil chovatel. Nejprve se pokusil otestovat reakci Dolara pomalým přibližováním. Tygr chovatele zřejmě periferním viděním registroval, ale od mláděte nemohl odtrhnout oči. Nečekaná návštěva byla zřejmě šokem nejen pro Viktora Ambrože, ale i pro tygra.
Cesta zpět
Když už měl chovatel za mřížemi celé ruce až po ramena, konečně dosáhl na mládě. Bylo mu jasné, že musí začít uchopením hlavičky, kterou pak vhodně natočí, aby prošla mřížemi. Přitom neustále konejšivě mluvil k Dolarovi. Do jaké míry to predátor vnímal není jasné, ale fakt je, že na opatrné tahání tygříka k mřížím nikterak nereagoval. Jen vše pozoroval. Pomalé přibližování chovatel kombinoval s nepatrným drbáním na hlavičce, aby to mládě nebralo jako nějaké násilí a nezačalo se vzpouzet a naříkat. Jakmile prostrčil mezi tyčemi tygříkovu hlavičku, tělo už proklouzlo snadněji.
Drama neskončilo
Když bylo mládě venku, chovatel se rozklepal. Teprve v tu chvíli mu docházelo, co vše se mohlo stát. Tygr zasazuje smrtící ránu tlapou, a protože mříže mají vodorovné výztuhy zhruba metr nad sebou, mohl snadno seknout a vypořádat se s člověčím vetřelcem. Jedním máchnutím by dokázal zaseknout osmicentimetrové drápy do paže a odtrhnout ji od ramene. Nebyl by to první případ. „Naštěstí je na rozdíl od matky kotěte mírnější,“ konejšil se Viktor Ambrož. Tím ale podvečerní drama neskončilo. Samice Blacky je na chovatele vysazená tak, že se nemůže ani přiblížit k mřížím. Zřejmě si dobře pamatuje, jak ji „trápí“ při očkování a jiných veterinárních zákrocích. Dříve byla krásná ussurijská tygřice ozdobou cirkusu. Po čase si však při vystoupení začala dělat co chtěla a drezér měl občas dojem, že je v manéži zbytečný, protože Blacky ovlivňuje skupinu víc než on. Dělala si totiž nárok na ovládání celé tygří skupiny. Provokovala, přiskakovala k samicím i samcům a pohlavkovala je. Nejednou měl drezér co dělat, aby zabránil bitce. Nezbylo mu nic jiného, než krasavici prodat. Sklony k dominantnímu chování měla zřejmě v genech, a tak není divu, že podobně se projevovala i ve Dvorci.
Poprvé jiná
To vše se bleskově promítlo hlavou chovatele onoho večera. Na druhou stranu mu bylo jasné, že kotě musí k mámě. A skrz mříže ho jinak nedostane, než právě vyzkoušeným natočením hlavičky. Nezbylo tedy než opět riskovat. A Blacky kupodivu nezaútočila. Bylo to snad poprvé za tři roky co ji má. „Zřejmě vycítila, že nějak pomáhám jejímu synáčkovi. Dokonce sama kocourka přivolávala k sobě jemným mručením a obličejovou gestikulací. Když už byla hlavička v kleci, sama mu začala pomáhat tlamou, jakoby postrkovat. Jen co to šlo, uchopila ho zuby a odnesla do pelechu,“ dodává Viktor Ambrož.
Okamžitá náprava
Tak skončilo asi největší drama s mládětem, jaké chovatel zažil. Sám se diví, že z toho neměl infarkt. Silně celou událost znovu prožíval, když si po návratu mláděte k mámě vše znovu vybavoval. Ale na dlouhé přemýšlení nebyl čas. Blacky se třemi potomky sice zavřel do ubikace, ale ráno bude samice chtít opět do výběhu. A tak se z chovatele stal rázem zámečník a do svítání svařoval a montoval nové husté mřížoví pro dolní část oplocení. Za léta odchovu více jak čtyřiceti tygrů a lvů se mu nic podobného nestalo. Bylo to napínavé poučení s dobrým koncem, ale chovatel je k sobě přísný: „Mohlo mě to napadnout. Kdyby se mláděti něco stalo, nikdy bych si tu chybu neodpustil.“
Vysvětlení s otazníkem
Teď už zbývalo jen vysvětlení, proč asi tygr mládě nezabil. V přírodě matka úzkostlivě hlídá svoje potomky, neboť tygři zabitím mláďat nejenže likvidují konkurenci, ale také vědí, že jakmile samice ztratí mláďata, je za krátkou dobu opět připravená k páření. A každý samec má zájem rozdávat svoje geny. „Že byl Dolar otcem mláďat nehraje žádnou roli. Alespoň tak tomu je v přírodě. Jinak je tomu u lvů, kteří se jako otcové podílejí na výchově potomků vlastní skupiny. U Dolara se můžeme jen domnívat, že mláďata žijící s matkou v sousední ubikaci neustále cítil a pach mu byl důvěrně známý. To je rozdíl od života v přírodě, kde samec žije odděleně od samice - matky a mají rozdělený lovecký revír. Možná hraje nějakou roli i to, že Dolar je vlídnější, protože nemusí bojovat o potravu, dostává ji pravidelně a bez námahy. Taková úvaha ale už trochu zavání antropomorfismem,“ usmívá se Viktor Ambrož.
