Přestože problémy s močením nejsou u koní tak časté jako například u psů či dokonce koček (kocourů), je doba, kdy stojí za to se o nich zmínit. Možná právě proto, že mnoho z těchto problémů ve skutečnosti problémem ani není, ale jedná se o fyziologické (tedy normální) jevy charakteristické pro tuto roční dobu: mráz, sníh a prodlužující se dny.
Začněme tím, že si řekneme, co je normální:
• zdravý kůň močí 5–7× za den,
• za 24 hodin vyloučí podle své tělesné velikosti, množství vody přijaté v potravě nebo napitím i podle pocení okolo 3–6 litrů moči,
• koňská moč je žlutá, žlutohnědá až světle hnědá podle toho, zda je řídká nebo hustější, což se řídí většinou tím, kolik vody kůň přijal a kolik vyloučil jinými cestami,
• koňská moč je mírně zakalená, je hlenovitá, má svoji specifickou vůni danou vysokým obsahem čpavku,
• když kůň močí, může jeho moč na zemi tvořit pěnu, a když pak moč chvíli stojí například v loužičce na nevsákavém podkladu, vytváří se na jejím povrchu blanka z uhličitanu vápenatého.
Záměr hřebců a valachů se vymočit lze často poznat podle toho, že vysunou penis. Koně pak u vlastního močení zaujímají charakteristický postoj: hřebci a valaši výrazně zakročí zadní nohy za sebe a podsadí pánev, klisny zase široce rozkročí zadní nohy a nahrbí se. Všichni se pak často staví až na špičky zadních kopyt a ocas stočí nahoru a na stranu, někdy jim pomalu mávají do stran, jako by se ovívali. Koně obecně nemají rádi, když jim moč cáká na nohy, proto se tomu snaží vyhnout. Je to taky důvod, proč neradi močí na tvrdou zem, někteří jedinci zadržují močení až do chvíle, kdy vejdou do nastlaného boxu nebo se dostanou na písek či trávu. Než koně zaujmou nejvhodnější polohu k močení, mnohdy se různě točí, hrbí, nakrucují, někdy u toho hekají. To je však většinou normální.
Kůň pak vypustí zřetelný proud moči, pouze ke konci může ještě „doždímat“ pár dávek a kapek, jinak je močení hladké a „snadné“.
Především ve sněhu si mohou mnozí majitelé všimnout, že moč koní má růžovou nebo oranžovou barvu. Skoro to vypadá, jako by byla od krve. Není tomu tak, jedná se o zcela normální jev. V moči koně se totiž nacházejí látky (mluví se o bílkovinách a porfyrinech), které reagují se sněhem a chladem – oxidují a tato chemická změna je provázena i změnou barvy, podobně jako indikátorový papírek. Něco podobného se může stát i s močí v pilinách. Pokud se vám podaří přistihnout koně močícího do sněhu, můžete na vlastní oči sledovat, jak se moč mění z normální žluté na oranžovou či růžovou.
Někdy se však může jednat skutečně o zdravotní problém, postihující vylučovací soustavu, ale nejen ji! To, že kůň má s močením problémy nebo je složení jeho moči ukazatelem nějakého jiného vnitřního onemocnění, můžete poznat podle následujících příznaků:
• Kůň močí často a po trochách: může se jednat o akutní záněty ledvin, močového měchýře, močové trubice a pochvy, o močové kameny, zvýšený tlak na močový měchýř, který vyvolává například březí děloha nebo přeplněná střeva, ale taky o doprovodný jev při kolikách. Zvláštní postavení tu má říje, při níž se klisna často staví na močení, výrazně blýská (otevírá a zavírá poševní vchod) a močí nebo vypouští menší dávky moči; jedná se o zcela fyziologický stav, který můžete s příchodem stále delších dnů už každou chvíli očekávat!
• Kůň má u močení bolesti: bojí se vymočit, močí po trochách, přerušovaně, může u toho hekat apod. Obvykle to provází bolestivé stavy v oblasti pánevní dutiny a vývodných cest močových a pohlavních.
• Kůň močí méně často, než by měl: může být dehydratovaný, ale může trpět většinou dlouhodobějším onemocněním ledvin, může mít horečku či je slabý a vyčerpaný.
• Kůň se nedokáže vymočit: projevuje se to namáhavým tlačením spojeným s aktivním zapojením břišního lisu, které je obvykle spojeno s bolestí a močením po trochách. Příčinou může být obrna měchýře, neschopnost povolit svěrač, mohou překážet močové kameny, nebo došlo k oboustrannému selhání ledvin.
• Kůň močí příliš mnoho nebo často: kromě toho, že kůň třeba příliš mnoho pije (což je častý jev některých hormonálních a metabolických poruch), se může jednat o záněty, dráždění či selhávání ledvin. Někdy ale může kůň močit více jen proto, že má hodně šťavnaté krmení a potřebuje se zbavit nadbytečných tekutin (což ale nebývá v zimě, spíš na jaře na šťavnaté pastvě).
• Tmavá moč: tmavší je moč hustější, kdy kůň méně pije nebo se vody zbavuje jinak (například pocení, trávení sena apod.). Jedná se většinou o žlutohnědou nebo hnědou barvu. Tmavší moč může být i příznakem poškození ledvin (společně se situací, že kůň močí málo a po trochách). Zvláštní postavení pak má moč zbarvená vyloženě tmavě hnědě či do černa („kávová sedlina“), která je většinou známkou poškození svalů (tzv. černé močení, jehož příčinou je těžké poškození velkého množství svalů způsobené nadměrným příjmem jádra a intenzivnější prací po nějaké době nedostatečného pohybu, ale i vrozené metabolické poruchy).
• Světlá moč: obvykle jasně žlutá či dokonce průhledná; znamená to, že je řidší. Běžná je při nadměrném příjmu vody nebo v situacích, kdy kůň močí často, popřípadě při některých hormonálních či metabolických poruchách.
• Žlutozelená moč: je známkou přítomnosti žlučových barviv, což může znamenat poruchy jater.
• Červená, červenohnědá až černá moč: obsahuje krev (záněty a poškození ledvin nebo močových a pohlavních cest), hemoglobin (rozklad krve) nebo svalové barvivo myoglobin (viz „černé močení“, nebo jiné svalové poškození apod.). Je třeba si to neplést s růžovým zbarvením starší moči na sněhu (viz výše).
• Silně zakalená moč: může ukazovat na těžké záněty ledvin a močového měchýře, přítomnost hnisu, fibrinu, různých buněk či vysrážených sloučenin.
Majitel – nebo ošetřovatel – by měl vědět, jak jeho kůň močí, protože včasným rozpoznáním něčeho nenormálního může včas odhalit zdravotní problémy, někdy i velmi závažné. Měl by sledovat především tyto ukazatele:
• jak kůň močí, jak se staví, zda jde vše hladce a bez bolesti,
• ideálně i jak často močí, což je bohužel v praxi těžké zjistit, pokud člověk netráví s koněm 24 hodin …,
• kolik toho vymočí najednou,
• zda je moč hustá (tmavá) nebo řídká (světlá),
• barvu moči,
• případnou zakalenost nebo obsah nenormálních látek (kamínky, písek, hnis, hlen …),
• zápach moči,
• další známky zdravotního stavu koně (jak žere a pije, jak se chová, zda má horečku, výtok …).
Pokud máte podezření, že moč nebo způsob močení vašeho koně nejsou zcela v pořádku, především když ještě jeví jiné známky nepohody či zdravotních problémů, je dobré to co nejdříve konzultovat s veterinářem. V případě nejistoty můžete koně přimět, aby se vymočil (stejným způsobem pak lze získat od koně moč k odbornému vyšetření): po delší době strávené venku na pevném povrchu ho zaveďte do bohatě nastlaného boxu, u hřebců či valachů často pomůže přidat pár koblížků cizího koně, a většinou se kůň vymočí. Pokud se to podaří, sledujte koně i jeho moč, případně můžete trochu moči odebrat přímo z proudu do připravené skleničky, kterou hned uzavřete a dáte na chladné místo, aby ji mohl veterinář co nejdříve vyšetřit. Všechny pohyby při odběru provádějte pomalu a klidně, abyste koně nerozrušili a on močit nepřestal. Pokud se i přes velkou trpělivost nepodaří přimět koně k močení, bude muset koně vycévkovat (katetrizovat) veterinář.
Jak vyšetří moč i případně další problémy veterinář:
• použije známé „papírky“ na rychlé vyšetření moči,
• nechá vzorek moči vyšetřit v laboratoři na obsah chemických látek, enzymů, elektrolytů, pH, hustotu,
• může nechat vyšetřit močový sediment, čili zjistí přítomnost důležitých buněk a krystalů,
• může podle situace odebrat vzorek sterilně a nechat vyšetřit na přítomnost mikroorganismů,
• některé ukazatele na onemocnění ledvin a vylučovací soustavy mu může ukázat vyšetření krve,
• může provést i speciální funkční testy ledvin, kdy se zjišťuje, jak ledviny vylučují určité látky, popřípadě je vracejí zpět do krve,
• ledviny může vyšetřit i rektálně pohmatem nebo ultrazvukem.
• Zajistěte mu klid v boxu nebo malém výběhu,
• v případě potřeby ho chraňte před chladem dekou; teplo často uleví těmto problémům,
• dopřejte mu hodně pití, popřípadě šťavnatou potravu,
• nechejte ho na dietě složené z kvalitního jemného sena, odeberte všechny krmné doplňky a vitamínově-minerální přípravky,
• podle výsledků vyšetření je třeba po poradě s veterinářem zajistit cílenou léčbu, pohybový management a vhodnou výživu koně (často s omezením příjmu vápníku a dusíku).
Přestože močové a ledvinné problémy jsou u koní spíš vzácné než časté, je třeba na ně myslet a nezanedbat jejich příznaky. Raději volat veterináře zbytečně než pozdě!