Pes a dítě - jak na bezpečné soužití?

Lékaři i psychologové se vesměs shodují, že kontakt se psy dětem prospívá jak po fyzické, tak po psychické stránce. Pro starší děti může být péče o psa jednou z prvních povinností, při kterých se naučí přijmout odpovědnost nejen za sebe, ale i za jiného živého tvora. Dokonce i smrt domácího mazlíčka, jakkoliv je to smutná událost, přináší dítěti do života užitečnou schopnost vyrovnat se se ztrátou blízké bytosti. Pes a dítě bývají často nerozluční, protože si navzájem v mnoha směrech vyhovují. Pes je nejen parťákem pro hry a průzkumné výpravy, ale i důvěrníkem a jakýmsi spojencem proti světu dospělých. O blahodárném vlivu psího kamaráda v případě náročné rodinné situace nebo třeba během nemoci se ví již po několik desetiletí, proto je canisterapie dobře známým a vyhledávaným odvětvím zoorehabilitace. 

Na světě však nic není jen růžové, a proto tu a tam dojde k tomu, že pes napadne dítě. Ty nejtragičtější případy, končící vážným zraněním, nebo dokonce smrtí dítěte, v nás vzbuzují silné emoce a mnoho rodičů pak pociťuje přirozené obavy, aby podobná nehoda nepotkala i jejich potomka. 

Není přitom bez zajímavosti, že ačkoliv se nejvíce lidí obává napadení cizím psem venku na ulici nebo na procházce v přírodě, statisticky je mnohem pravděpodobnější, že dítě zraní pes, kterého zná. Jakkoliv to nezní nijak povzbudivě, když se nad tím zamyslíte, je to vlastně dobrá zpráva. Interakci se známým psem totiž můžete mít pod kontrolou mnohem lépe než náhodné setkání s cizím nezvládnutým zvířetem. Pojďme si tedy představit několik zásad a tipů, jak minimalizovat riziko napadení dítěte psem. 

Učte dítě respektu ke zvířeti

Stejně jako lidé, také psi mají svůj osobní prostor a určitou potřebu klidu. Dítě proto odmalička učte, že psa nesmí vyrušovat při jídle, spánku nebo odpočinku, vynucovat si jeho pozornost a už vůbec ne ho nutit do fyzického kontaktu. Právě nevhodné či vynucené mazlení je častou příčinou, proč jinak bezproblémový pes pokouše dítě.

Nezapomínejte ani na opatrnost vůči neznámým psům. Nemusíte děti strašit, ale je velmi důležité, aby věděly, že k cizím psům se nemají přibližovat, volat na ně, nebo dokonce sahat. Pozor také na upřený pohled z očí do očí, pro mnohé psy je nepříjemný a pokládají ho za výzvu k měření sil. Pokud si dítě psa opravdu moc přeje pohladit, musí se vždy napřed domluvit s jeho majitelem. To je nejen bezpečnostní opatření, ale také slušnost. 

Připomínejte dětem, že každý pes je jiný

Možná máte vy nebo vaši známí doma psa, který je klidný, tolerantní, zkrátka nechá na sobě téměř „dříví štípat“. V první řadě pamatujte, že i tomu největšímu dobrákovi může někdy dojít trpělivost, proto nikdy nenechávejte dítě a psa bez dozoru a usměrňujte chování malého človíčka tak, aby psí tolerance nebyla příliš zkoušena. 

Dítěti také opakujte, že ne každý pes je přátelský nebo si rád hraje, zvláště malé děti mají tendenci přenášet pozitivní zkušenost s jedním psím kamarádem i na úplně cizí hafany, kteří si tuto důvěru nemusejí zasloužit. 

Učte je také, že čím větší je pes, tím více mají být opatrné. Ne že by malá plemena byla mírnější (dost často je to spíš naopak), ale pokousání jezevčíkem obvykle nemívá takové následky jako rafnutí dogou. 

Vnímejte řeč psího těla a učte to i své ratolesti

Vrtění ocasem automaticky neznamená, že je pes šťastný a kamarádsky naladěný. Znamená to, že je zaujatý, pozorný, ale třeba i rozčilený nebo vzrušený. Vždy vnímejte psa jako celek, sledujte výraz jeho tváře i postavení těla. Například když pes odvrací hlavu od dítěte a nápadně často se olizuje, není mu jeho společnost příjemná. Pokud navíc sklápí uši dozadu, je nejvyšší čas dítě a psa oddělit. Pokud je dítě se psy v pravidelném kontaktu, dokáže se časem naučit číst jejich výrazy a bude schopné samo vyhodnotit situaci. Tato dovednost se ale vyvíjí až v pozdějším věku, pes a malé dítě proto musí být vždy pod dozorem dospělého.

Vrčení je způsob komunikace

Nikdy psa netrestejte za vrčení. Potlačováním tohoto projevu mu totiž berete možnost posledního důrazného varování. Když pes vrčí na dítě, dává tím jasně najevo, že mu něco opravdu vadí, například „sáhni mi do té misky ještě jednou a už tě fakt kousnu“. Vrčení tedy vnímejte jako komunikační prostředek a dítě učte, že jestliže pes zavrčí, má všeho nechat a pomalu se od zvířete vzdálit. Vy sami při kontaktu se psem vždy zachovávejte klid a chladnou hlavu. Jedině tak dostanete situaci pod kontrolu a odvrátíte případné nebezpečí. 

Psa nedrážděte a nevyvolávejte rizikové situace

Není náhodou, že když pes pokouše dítě, stane se tak často v jedné z následujících situací: 

 – Dítě manipulovalo se psí miskou, jeho jídlem nebo pamlskem. 

Dětem vysvětlete, že tyto věci nejsou na hraní a nikdy je nesmí psovi brát nebo mu sebrání z legrace naznačovat. Chce-li mu dát dobrůtku, mělo by ji podat na natažené dlani a v žádném případě rukou necuknout, když se pes přiblíží. Pokud si pes neumí brát jídlo jemně nebo je jednoduše zbrklý, nemělo by ho dítě raději krmit.

 – Dítě se snažilo psa přemístit, chovat, tahalo ho za ocas nebo za srst. 

Dítě by nemělo se psem fyzicky manipulovat, není-li dostatečně fyzicky i psychicky vyspělé k tomu, aby to dokázalo udělat správně a bezpečně. Desetiletý školák samozřejmě může malého psa zvednout a držet v náručí, pokud se ale o totéž pokusí neohrabané batole, je to problém. Raději dítě přiměřeně věku učte, jak psa zavolat nebo odlákat, když mu zvíře někde překáží nebo stojí v cestě.

 – Pes se lekl nečekaného dotyku nebo jiného podnětu. 

Učte dítě, aby psa vždy oslovilo, než na něj sáhne, a aby ho za žádných okolností nerušilo při spánku. V přítomnosti psa se také vyhněte hlučným dětským hrám a kočkování, které může hafan špatně vyhodnotit nebo ho mohou znervózňovat. Pořádáte-li tedy dětskou oslavu a váš pes není právě kliďas, raději ho nepouštějte do pokoje, kde veselice probíhá.

 – Zvrhla se původně nevinná hra – dítě si se psem hrálo, přetahovali se o hračku a podobně. Pokud psa dobře neznáte a dítě není dostatečně vyspělé, raději tyto aktivity vynechte. Nezapomínejte, že velká a těžká plemena mohou dítě zranit i naprosto nechtěně – v zápalu skotačení drcnou, shodí, povalí nebo i bolestivě švihnou ocasem.

Dodržováním několika jednoduchých pravidel a pochopením psí povahy se lze vyhnout mnoha incidentům a umožnit tak dítěti navázat se psem krásný a zdravý vztah, na kterém může stavět i v dospělosti.