Americký říman
V časopisu, který se na pokračování zabývá přežvykováním nesmyslů z katalogu 25. evropské výstavy, píše nejvyšší představitel našich holubářů doslova: "Giant Runt (2, černý a žlutý, oba stříkaní) - u nás na výstavách málo známý holub. Také v zahraniční litaratuře nepopsaný. Vady: otevřené opeření krku, slabší v prsou."
Toto hodnocení je pozoruhodné po mnoha stránkách. Jestliže je toto plemeno na našich výstavách známé, i když jen málo, mohl by jmenovat jedinou, na které již byl vystaven? Myslím si, že by ji nenašel. Jestliže ani v zahraniční litaratuře není popsaný, jak přišel na to, že je to plemeno? Kdo je kde jako takové uznal? Má nějaký "platný" vzorník? Jak mohl být jako zvláštní plemeno vůbec vystaven a dokonce posouzen? Jak přišel na to, že "otevřené opeření krku a slabší v prsou" jsou vady a nikoliv přednosti tohoto plemene?
Poznamenávám, že na téže výstavě byli vyloučeni z ocenění například orientální roleři jen proto, že měli opeřené nohy, ačkoliv právě takoví jsou u nás hlavně chovaní a náš vzorník, podobně jako mnoho zahraničních (s výjimkou německého), jej takového správně popisuje. Je nějak zdůvodnitelné používání tak výrazně rozdílného dvojího metru?
Neznalost zahraniční literatury se dá pochopitelně omluvit. Co však říci k tomu, když předseda všech našich organizovaných holubářů zřejmě nezná ani naši odbornou literaturu, především tu nejzákladnější, jako je kniha Vzorníky plemen holubů (Havlín, Petržílka a kol., 1993)? V této knize je totiž uveřejněn i obrázek vzorníkového ideálu tohoto holuba, samozřejmě však pod správným českým názvem - americký říman. Pro názornost jej zde přetiskuji.
Americké holubářství, které se dlouhodobě rozvíjí velmi izolovaně od holubářství evropského, vtisklo mnoho i původně evropským plemenům svůj osobitý ráz. Již v dávné minulosti jsem například v Informačním zpravodaji chovatelů holubů popsal americký ráz komárenského rejdiče, jenž je od našeho pojetí velmi odlišný. Tehdy se to setkalo s halasným odporem tehdejších "uvědomělých" holubářů, proto jsem musel s uveřejňováním pohledů do "nepřátelského kapitalisticko-imperialistického" holubářství přestat. Přesto si stále myslím, že by našim holubářům neuškodilo, kdyby se seznámili s americkým ideálem či vzorníkem třeba i holuba pštrosa. Možná by jej podle něho ani nepoznali.
Americký říman, který je tamním národním rázem našeho holubu římana, se v Americe těší velké pozornosti i oblibě. Je popsán ve veškeré americké holubářské literatuře, setkáme se s ním pravidelně téměř v každém čísle tamního holubářského časopisu. Anglický název tohoto plemena je Runt, v Americe často doplněný termínem Giant (obrovitý). Protože říman je v obecném pojetí největším plemenem holubů, zdá se tento přívlastek u něho nadbytečný. Škoda, že naši holubářští představitelé nepovažují za nutné nejprve se něčemu naučit a potom teprve o tom psát, soudit i odsuzovat.
