Mnoho rostlin, keřů a stromů má léčivé vlastnosti, takže nemoci ptáků, chovaných v klecích a voliérách, by mohly být omezeny na nejmenší míru. Toto platí především pro papoušky, kteří okusují kůru zelených větví a jejich listy. Máme u nás mnoho známých stromů, které nám pomohou nemocím předejít, nebo je i léčit.
Výtažky nebo různé odvary z bylin zdaleka nedosahují léčivých vlastností čerstvých rostlin a listů. V čerstvém stavu skýtá rostlina různé živiny, minerálie a vitamíny. Listy a kůra břízy mají dobré léčivé účinky při nemocích ledvin a bolestivých onemocněních revmatického původu. Papoušci by měli dostávat mladé větvičky břízy v pravidelných intervalech, abychom těmto nemocím zabránili nebo je léčili. Záhy z jara nahradíme nedostatek zeleného krmiva čerstvými větvemi některých stromů nebo keřů (vrba, bříza, líska, černý bez, dub, jeřáb, lípa, jíva, smrk, borovice aj.). Rovněž můžeme použít větve ovocných stromů, musíme ale dbát na to, aby nebyly ošetřeny chemickým postřikem. Také není možno podávat větve kaštanu, túje a tisu, protože jsou velmi jedovaté.
K vybavení voliér používám nejčastěji větve bezu černého a to jak starší s hrubou kůrou, tak i mladší, ještě nevyzrálé dřevo. Obojí papoušci rádi okusují, získávají tím nejen některé hodnotné látky uložené pod kůrou, ale baví se tím a krátí si tak dlouhou chvíli, což je rovněž velmi důležité. Větve obsahují kromě živin a vitamínů také tříslo, která má velký význam ve výživě a trávení ptáků. Okusování větví slouží také k přirozenému obrušování rohoviny zobáku. Větve černého bezu jsou rovněž účinným prostředkem prevence červivosti. Zvláštní pochoutkou pro papoušky jsou větve s nalitými pupeny, které okusují nejdříve.
Místo zelených větví je však možné poskytovat ptákům větve vyhnilé, porostlé lišejníky, na které se většina ptáků vždy doslova vrhne. Vždy jednou za čas nasbíráme v lese ztrouchnivělé větve různých stromů, hojně pokryté mechem a lišejníkem. Větve předložím papouškům, kteří se na ně vrhnou jako na nejlepší pochoutku a v několika dnech doslova sežerou hlavně povrch větví obalený lišejníkem a mechem. Dalo by se z toho soudit, že zde opravdu nacházejí něco, co jim jinak chybí.
Lišejníky rostou na starých stromech, ale i na skalách, zdech i na zemi jako podvojné organismy vzniklé symbiózou dvou rostlin - houby a řasy. Převládají všude tam, kde může žít jen málo jiných rostlin. Obsahují různé nerostné látky, důležité pro zdraví, podobně jako mořské řasy. Jednou z nich je jód, důležitý pro funkci štítné žlázy. Některé lišejníky se také osvědčují při léčení neplodnosti.
Z toho vyplývá, že ptáci, kteří se dychtivě vrhají na předložené lišejníky, jsou asi vedeni velice účelným instinktem, a že tudíž lišejníky mohou sloužit jako hodnotné zpestření jídelníčku našich chovanců.