V době hnízdění stoupá také spotřeba živočišných krmiv. Méně známý, a řekl bych netradiční zdroj, na který chci dnes naše chovatele upozornit, jsou stínky.
Ve sklepích, pod kameny, pod hromadami dříví a všude tam, kde je temno a vlhko, žijí šedá, oválná, asi 18 mm dlouhá zvířátka s mnoha nožkami - stínky zední (Oniscus asellus) a stínky obecné (Porcellio scaber). Jsou to drobní korýšci, patřící do řádu stejnonožců. Lidově se jim říká také "berušky" nebo "svinky" (protože se v nebezpečí svinují do klubíčka).
Ve svém chovu jsem se přesvědčil o tom, s jakou chutí je konzumovali pásovníci krátkoocasí právě v době, kdy krmili mladé.
Zařídit si vlastní chov stínek je snadné. Vyhloubíme asi 40 cm hluboký dolík, vyložíme ho listím, slámou, rašelinou, zetlelým dřívím, nejlépe na stinném místě za domem na zahradě nebo pod plotem. Opatříme si dostatečnou násadu, kterou do připraveného dolíku nasypeme a poté přikryjeme deskou pobitou buď plechem nebo asfaltovou lepenkou, tím zabráníme zatékání dešťové vody. Stínky občas přikrmujeme zbytky zeleniny a ovoce.
Zkušení chovatelé doporučují k obohacení výživy především náročnějších druhů astrildů roupice (Enchytreus albidus). Jsou to malí bílí červíci, kterými s oblibou krmí také akvaristé.
Jejich chov není příliš náročný. Použije se menší bednička (např. 30x20x20 cm), naplní se do 3/4 vrstvou rašeliny, písku, listovky nebo lesní hlíny. Navrch se položí tabulka skla, na kterou se pokládá krmivo: krupicová kaše, kaše z mouky nebo ovesných vloček, vařená zelenina, namočené bílé pečivo, vše v takovém množství, které by násada roupic stačila v průběhu 2-3 dnů zkonzumovat. V případě, že krmivo začne plesnivět, musí se okamžitě vyhodit. Kdyby došlo k provlhnutí substrátu v bedničce, mohou se objevit roztoči, kteří poté zničí celou násadu. Proto se provlhlý obsah musí ihned vyměnit za suchý. Pořídí-li si chovatel podle popisu bedniček několik, zajistí si kvalitní krmivo na celý rok. A kde získáme násadu? Nejlépe u některého známého akvaristy.
Jedná se o zcela zvláštní poruchu, kterou vyvolává virus, kterého se dosud nedaří na buněčných kulturách v laboratořích rozmnožovat. Jeho přítomnost v organismu se dá zjistit pomocí elektronického mikroskopu. Virus způsobuje ztráty a deformace peří, deformace a nadměrný růst rohoviny zobáků a drápů.
Tato porucha se nazývá německy Federverlustsyndrom nebo také Keratodystrofie, anglicky Psittacine Beak and Feather Diesease (PBFD). Byla zjišťována především u mladých papoušků kakadu, ale také u korel, rozel, andulek, agapornisů aj.
Účinný způsob léčení není dosud známý. V případě, že se v dosažitelné odborné literatuře objeví nové informace, naše čtenáře s nimi neprodleně seznámíme.
Ve sbírce zákonů částka 50/1992 byl uveřejněn zákon ČNR č. 246/1992 na ochranu zvířat proti týrání. Uvedu zde několik zajímavých oddílů:
par. 3 - zvířetem se rozumí každý obratlovec, ne však embryo nebo plod. Všichni ptáci spadají pod ochranu tohoto zákona, včetně mláďat i nevzletných - nespadají sem však nasezená vejce.
par. 4, odst. a (až o) - upozorňuje na skutkové podstaty týrání zvířete, většina ustanovení směřuje k týrání, ke kterým dochází v chovech.
par. 9-13 - zákonná opatření upravují podm. v chovech - každý chovatel by se měl s nimi seznámit, aby se neoctl v nebezpečí, že spáchá přestupek.
par. 4, odst. j - za týrání se považuje bezdůvodné vyvolávání nepřiměřených stresů různé povahy (biologické, fyzikální, chemické) např. při odchytu pro účely kroužkování.
par. 19 - orgány příslušné k dodržování zákona: MZ, ústřední komise, orgány veterinární správy a na úseku ochrany zvířat i obce, které po projednání přestupků ukládají chovatelům pokuty.
Chovatelé se málo svěřují se svými poznatky na stránkách odborného tisku a tak se po čase jejich často těžce získané zkušenosti vytratí. Osobně si cením všech údajů, ať jsou publikované kdekoliv, byť by byly sebe skromnější. Jako příklad zde uvedu informaci pana Hřiby o způsobu krmení:
A/ amadin diamantových a pásovníků dlouhoocasých červenozobých
1/ základ: šedozelené proso - suché
2/ mohár, dále semena plevelů nasbíraná při žních od kombajnu
3/ v každé kleci či voliéře je trvale miska s hroznovým cukrem
4/ míchanici připravuje ze dvou vařejných vajec, strouhanky, Roboranu, Glukopuru pro 4 páry amadin diamantových a 4 párů pásovníků dlouhooc. červenozobých (ihned po vylíhnutí)
B/ různé druhy astrildů krmí zrninami (viz A/ 1 a 2), ale místo vaječné míchanice dává čerstvé mravenčí kukly (skladuje je v mrazáku).
Ještě musím doplnit, že pan Hřiba je dlouholetý a velice úspěšný chovatel drobných exotů. Jeho chovatelské zařízení jsem měl možnost si prohlédnout a byl jsem nadšen! O svých úspěších v chovu psal jmenovaný dříve hodnotné příspěvky. Doporučuji zájemcům, aby si je ve starších časopisech vyhledali. Určitě nebudou litovat!
Ke zpestření nabídky krmení měkkozobých ptáků různých druhů (též astrildovitých pěvců), můžeme dávat larvy plesnivce obilního (Alphitobius laevigatus). Žijí na tmavých místech sýpek mlýnů, odkud můžeme získat násady.
Chov plesnivců obilních zakládáme v menších bedničkách z umělé hmoty. Nádobu naplníme vrstvou plev, pšeničné moučky, otrub a kusy tvrdého chleba. Brouky i larvy krmíme hroznovým cukrem, zbytky vaječného krmiva, ovesnými vločkami apod. Místo pití dáváme slupky z jablek, kousky mrkve, aby nemohli brouci ulétnout.
Má-li být chov plesnivců úspěšný, je nutno zajistit trvale minimální teplotu 20 st. C. Klesne-li teplota na 10-15 st. C larvy ztrácejí pohyblivost a hynou. Naopak zvýší-li se dlouhodobě teplota na 30 st. C, trvá vývoj od vajíčka až po dospělého brouka 45 dnů. V porovnání s chovem potemníka moučného (moučný červ), je vývoj plesnivce šestkrát rychlejší. A ještě jedna výhoda zde je. Chov plesnivců nebývá tak často napadán roztoči, jak tomu je u chovu moučných červů.
V současné době je na našem trhu více než uspokojivá nabídka hotových krmných směsí (substrátů). Pro příklad uvedu zn. WIWA, W. Wiener, ORLUX (Zoex), Witte Molen (ANIMA CZ), jejichž příprava je skutečně velice jednoduchá. Přes to, leckterý chovatel upřednostňuje i nadále to "své". Není to jistě proto, že by cizím výrobkům nevěřil, ale svoji roli zde mohou hrát i úsporné důvody.
Rád bych nyní upozornil chovatele měkkozobých ptáků, čím krmil své ptáky zkušený chovatel Peters (z býv. NDR).
Základ směsi tvořil tzv. "suchý tvaroh", který si připravoval takto: 500 g netučného tvarohu, 50 g krmného vápna, 100 g hroznového cukru, 100-150 g sójové mouky, k tomu se přidá tolik vloček z prosa, aby po důkladném promíchání vznikla drobtovitá hmota. Ta se dobře usuší a pak se může dlouhodobě skladovat.
K denní dávce "suchého tvarohu" se přidává bílkovinná složka, např. šrot z garnátů, blešivci, mravenčí kukly a nastrouhané vařené hovězí srdce. Vše se zvlhčí vodou tak, aby se vytvořila drobivá vlhká hmota a do té se ještě zamíchá kompletní rostlinná složka výživy: nakrájené jablko, rozsekaný salát nebo ptačinec žabinec nebo kopřivy (v zimních měsících se používají sušené) a najemno rozsekaná mrkev. Zelené krmivo je nutné. Pro některé druhy měkkozobých ptáků lze použít šťávu z mrkve. Popsanou směs si připravíme ve větším množství do zásoby a skladujeme v chladničce.
Peters dává navíc ještě dětský piškot namočený v mléce a obohacený o všechny důležité vitamíny. Nikdy nechybí ještě živočišná potrava, pokud možno živá. Připomenu jen některé druhy: luční kobylky, zelené mšice, mouční červi, plesnivci obilní, roupice, luční plankton nasmýkaný entomologickou síťkou, dafnie, komáří larvy, cvrčci domácí, voskoví moli, včelí larvy aj.