Jak jsme začínali

Před nedávnem jsem četl ve FAUNĚ inzerát, kterým čtenář sháněl publikaci autora Zdeňka Vegera "Jak jsme začínali". Indiciátorem jejího vydání byla ZO ČSCH Praha-Vinohrady. Vznikla u příležitosti 60. výročí založení Klubu pěstitelů exotického ptactva (KPEP).

Zajímavosti z příučky "Jak jsme začínali"

Příručku mám před sebou na stole a čtu si věnování, které mi do ní pan Veger 5. června 1991 napsal. Za jeho pěkná slova mu zůstanu trvale vděčen. Napadlo mne, že bych mohl s některými zajímavostmi z obsahu seznámit čtenáře zpravodaje Fauna - chovatele exotického ptactva. Z úvodu: Další řádky jsou vzpomínkou pamětníka, vzpomínky na něco, co se nemůže vrátit. Chovatelství nezaniká a nezanikne, zůstane vždy mnoho lidí "naší krevní skupiny", kteří si život bez společenství živých tvorů nedovedou představit. Doc. MUDr. O. Feřtek, CSc.

O vzniku první československé organizace chovatelů ptáků

Když jsem byl vyzván, abych něco napsal o vzniku první československé organizace chovatelů ptáků, byla má první reakce to odmítnout. Když jsem potom v klidu o věci přemýšlel, dospěl jsem k názoru, že by byla škoda, kdyby všechno zaniklo v propadlišti zapomenutí.

Dne 27. června 1930 se sešli na zakládající schůzi KPEP v restauraci v Praze 7 pp. Müller, Perthen, Veger a Zrůst. V té době mně bylo 20 roků, ostatní byli asi o 10 let starší. Na rozeslané pozvánky se nikdo jiný nedostavil. Přesto byl Klub založen a rychle stoupal počet členů potvrzující správnost této myšlenky.

Prvním předsedou byl zvolen prof. Jiří Janda, ale pro jeho zaneprázdnění ho na valné hromadě 25. 1. 1931 vystřídal K. Zrůst. V důsledku své nesnášenlivosti ale z klubu vystoupil a 7. 7. 1931 byl místo něho zvolen T. Perthen. Do poloviny r. 1931 se přihlásilo za členy z celé republiky 59 chovatelů. Bylo jasné, že celostátní organizace nemůže existovat bez časopisu. Bylo umluveno s redakcí známého časopisu Rádce z Předmostí, že v každém čísle budou pro KPEP rezervovány 4 strany. Úmluva však nebyla dodržována a proto byla zrušena. Byl založen tiskový fond a přesto, že byla pokladna prázdná, bylo přikročeno k vydávání vlastního časopisu formátu A4. Zpočátku byl rozmnožován, kompletován a expedován z bytu prvního redaktora Th. Perthena. První číslo vyšlo 15. 4. 1931. Každý člen dostával výtisk zdarma. To bylo možné jen proto, že dary do tiskového fondu docházely v průběhu roku stále.

Počátky organizace

Hned na začátku se vytvořila skupina aktivních členů, na které bylo vždy spolehnutí. Připomeňme si jejich jména: A. Müller, Th. Perthen, A. Žížala, J. Čapek, ing. F. Kühnel, Jiří Suk, Zd. Veger.

V r. 1931 - ve dnech 23.-25. května uspořádal KPEP svoji první výstavu exotického ptactva v Praze na Střeleckém ostrově. Celkem bylo v 55 klecích vystaveno 135 ptáků (121 exotů, 14 našich). Největší pozornosti se těšila kolekce velkých papoušků prof. Jiřího Jandy. R. Weber daroval ze své sbírky bílou andulku, která byla vydražena ve prospěch klubu.

V této době téměř všichni chovatelé chovali andulky. Proto byly vytisknuty rodokmeny. Kroužky byly objednány z Německa. Byly zhotoveny z "nového stříbra", nesly monogram chovatele, pořadové číslo a znak klubu. Nové barevné variace andulek byly tenkrát velmi drahé, např. samička mauve stála 1800 Kč, sameček bílý se světlemodrým nádechem stál 500 Kč.

Získáni byli noví členové, kteří později pro klub mnoho znamenali. Připomínám: Dr. W. Černý, přední náš ornitolog, Svatopluk Vlasák, MUDr. Jar. Karásek, inspektor Hedrich, ing. J. Graulich, MUDr. J. Brdlík, akad. malíř Frant. Hofman, ilustrátor klubového časopisu a autor známého klubového odznaku.

Od r. 1932 byl časopis vydáván ve formátu A5 a opatřen vkusnou obálkou. Výstava v r. 1932 byla pořádána v Botanické zahradě KÚ. Zde se pořádá - s výjimkou několika válečných let - dodnes. Vystavovalo 20 chovatelů, klecí bylo 60, ptáků 164 (145 cizokrajných, z toho 102 zrnozobých, 7 hmyzožravých, 36 papoušků a 19 z naší přírody). Výstavu navštívilo 1260 osob.

Aby měly členové schůze klubu co nejpoutavější program, bylo usneseno pořádat přednášky členů, zkušených odborníků. Byla navázána spolupráce se zoo Praha. Klub dostal k dispozici v dolní části zahrady dvě velké voliéry 2 x 3 x 2 m. V jedné byly andulky, v druhé nejčastěji v klecích chované druhy exotů. Na voliérách byla tabulka s informacemi o klubu.

Členský příspěvek činil 20 Kč a kryl přibližně polovinu skutečných výloh za časopis, který dostávali členové zdarma. Také inzerce byla pro členy bezplatná. V r. 1933 převzal redakci časopisu A. Žížala, který jej s úspěchem řídil mnoho roků.

Finanční obtíže činnost klubu nezastavily

Schůze klubu se konaly každé první a třetí úterý v měsíci v Praze na Letné. Bylo hodně diskutováno o termínu třetí výstavy. Jarní termín se ukázal jako nevhodný (ptáci hnízdí). Vyhrál to podzim a to od 8. do 17. 9. Doba trvání byla prodloužena na 10 dnů, protože to klimatické podmínky ve sklenících dovolují. Příliv nových členů na 3. výstavě překvapil všechna očekávání. Mezi přihlášenými byl např. prof. B. Štěpnička, kpt. F. Markovski a také Veleslav WAHL, nadšený chovatel a ornitolog. V 50. letech byl komunisty popraven.

Přes veškeré finanční obtíže byly objednány nové výstavní klece jednotného typu. Byla vydána brožovaná příručka "Papoušek vlnkovaný jeho chov a pěstování" (autor R. Weber z Kolence) o kterou byl veliký zájem.

4. výstavu, která se konala od 7. do 16. 9. 34, navštívilo 7216 osob. Účastnilo se jí 35 vystavovatelů, kteří v 76 klecích a 13 voliérách vystavili 408 ptáků - 252 zrnozobých, 15 hmyzožravých, 113 papoušků, 5 holubů, 11 křepelek, 1 tukan, 6 medosavek a 5 kříženců. Stav členů je 183. Časopis je nyní vydáván tiskem, čímž velmi získal na vzhledu. Finanční situace dovolila zakoupit dalších 25 kusů nových klecí.

V Pardubicích se ustavil klub Tenerife s programem ochrany přírody, chovu exotů a ušlechtilých kanárů.

Na schůzi, která se konala 6. 1. 1935 a které se zúčastnil také dr. J. Karásek, se hovořilo o vydání české nomenklatury exotů. Česká litaratura o exotech neexistuje, k dispozici je pouze litaratura německá. Dr. Karásek se nabídl, že je ochoten vypracovat publikaci o chovu exotů a k ní i potřebnou nomenkaturu. Kniha bude vydávána v sešitech tak, že jeden měsíc vyjde časopis s normálním obsahem, druhý měsíc Karáskovo dílo.

6. března se opět přihlašuje za člena Karel Zrůst. V časopise vyšla první barevná příloha - astrildi - kterou vynikajícím způsobem namaloval dr. Karásek. Podle jednatelské zprávy z 9. 2. 36 má klub 322 členů. Průměrný příspěvek jednoho člena i s dary tiskovému fondu je 25 Kč, skutečné vydání na jedno číslo časopisu však činí 42 Kč. Zvýšení členských příspěvků není možné, vždyť členům, mimořádně postiženým hospodářskou krizí, povolil výbor bezplatné členství.

VI. členská výstava se konala od 4. do 13. 9. 1936. Vystavovalo na ní 34 chovatelů celkem 412 ptáků. Klub má nyní 377 členů.

7. srpna 1937 zemřel na těžkou ledvinovou chorobu dr. Karásek. Téměř do poslední chvíle pracoval na díle Cizokrajní ptáci chovaní v klecích. Jak bude dílo nyní dokončeno? Byla ustavena redakční rada, pp. prof. B. Štěpnička, Zd. Veger, K. Zrůst, A. Žížala a kpt. Markovski. Bez obětavosti především dvou posledně jmenovaných pánů by nebyl klub nikdy dílo nedokončil.

VII. členskou výstavu ve dnech 3.-12. 9. 1937 obeslalo 39 chovatelů, kteří vystavovali 442 ptáků.

VIII. členskou výstavu konanou ve dnech 9.-18. 9. 1938 obeslalo s ohledem na vážné politické události pouze 22 členů. Vystavili 272 ptáků. V této době se začal rýsovat standard výstavní andulky. Nutné vzájemné dorozumění o jeho zpracování se zahraničními odborníky přerušila druhá světová válka.

Bylo dokončeno vydání I. dílu "Cizokrajní ptáci chovaní v klecích". Kniha má 213 stran, 5 tříbarevných tabulí a mnoho černobílých obrázků v textu. Celkový náklad byl 700 výtisků. Pro členy je kniha zdarma, ostatní zájemci si ji mohou koupit za 28 Kč.

IX. členská výstava se konala 17.-26. 5. 1940. Do funkce pokladníka nastoupil Sv. Vlasák. Během válečných let, vzdor zákazu, se členové v Praze scházeli každý týden. Společně s chovateli kanárů byl založen hospodářský výbor, který mezi členy rozdělil asi 70 vagónů krmiv. Občas byla vydána výměná listina.

XI. řádná valná hromada se konala 26. 2. 1941. Podle vládního nařízení bylo 13. 5. 41 zastaveno vydávání časopisu. Došlo k tomu ve chvíli, kdy bylo dokončeno Kráskovo dílo. Jak jsem již uvedl, největší zásluhu na tom mají pp. Markovski a Žížala. I když by toto dílo dnes potřebovalo určité opravy, je jasné, že je a ještě dlouho bude českým klasickým dílem svého oboru.

Poválečné období

Když válka skončila, trvalo více než rok, než mohlo vyjít první číslo našeho časopisu. Vyskytly se překážky: nebyl papír a nebyly volné kapacity v tiskárnách. Když konečně časopis v nejjednodušší formě vyšel, členové to s radostí uvítali. Ceny papíru a tisku stouply - nutno zvýšit členský příspěvek na 50 Kč. V roce 1947 byl časopis vydáván jako dvojčíslo o 16 stranách jednou za dva měsíce. Byl naprostý nedostatek článků. Zahraniční časopisy nebyly a proto výpomoc s překlady odpadla. Redaktor Žížala marně apeluje na členy, aby zasílali příspěvky.

XVI. řádná valná hromada se konala 7. března 1947. Byla uctěna památka popravených a umučených členů. Usneseno vydat adresář členů pro usnadnění vzájemného styku. Po delší debatě bylo rozhodnuto o konání první poválečné výstavy.

Členové mají stále dost svých starostí, proto je účast na schůzích nejmenší od dob založení klubu. Více jak 50 % členů nemá zaplaceny členské příspěvky. Také zásobování prosem vázne. Příděly nepřicházejí v úvahu, vyznělo z intervence na ministerstvu zemědělství.

Za účelem zvýšení počtu členů uvažoval výbor o zřízení tří sekcí: chovatelů cizokrajného ptactva, chovatelů domácího ptactva, chovatelů bažantů. Akce nepřinesla žádoucí výsledek.

Konečně docházejí anglické časopisy z nichž si vypomáháme s překlady článků. Zásluhu na tom má především p. F. Schulz.

Na výborové schůzi na jaře 1948 došlo ke změně funkcionářů: předsedou se opět stal p. Žížala, místopředsedou p. Veger, jednatelem p. Schulz a pokladníkem p. Zídek.

Na XI. členské výstavě byly poprvé posuzovány andulky. Bylo to odvážné rozhodnutí, nebyl standard, nebyli školení posuzovatelé. Nakonec bylo zasláno tak málo andulek, že posuzování nemohlo být realizováno.

Na XVIII. řádné valné hromadě konané 4. 2. 1949 bylo oznámeno, že má klub 511 členů. Počet vystavovatelů na XII. výstavě konané 2.-11. 9. 49 vystavovalo pouze 18 vystavovatelů celkem 493 ptáků. Výstava byla přesto zdařilá, jak potvrdili návštěvníci i novináři.

V Brně byla založena odbočka Klubu - 6. 1. 1950 se konala ustavující schůze, na které byl předsedou zvolen B. Kovář. Odbočka se má čile k světu a pořádá pravidelné schůze.

U příležitosti 20. výročí založení KPEP bylo konstatováno, že počet členů stoupl na 600, bylo uspořádáno 12 klubových výstav, pravidelně vydáván časopis a vydána kniha dr. Karáska.

Vydávání časopisu bylo od začátku roku 1951 zastaveno. Povoleno bylo pouze vydání závěrečného čísla. Klub má nyní 670 členů. Na schůzi 8. 2. 1951 byl do funkce předsedy zvolen Zdeněk Veger.

V rámci reorganizace spolkového života bylo třeba najít podnik nebo ústav, který by náš klub zastřešil. Požádal jsem o přijetí na ÚV KSČ. Zúčastnili se ho Veger, Sklenář, dr. Guzenný. Hovořilo se nejméně hodinu, poukazovalo se na zkušenosti v NDR, SSSR aj. Dostali jsme přísliby, ale nestalo se nic. Od r. 1951 jsme se stali součástí pražské zoologické zahrady s názvem: Zájmový kroužek chovatelů cizokrajného ptactva při zoo Praha.

Při ROH n. p. Agrostroj v Jičíně se utvořila také zájmová skupina chovatelů ptactva jako ornitologický kroužek. Po počátečním neznámém nepřátelství byla nalezena cesta ke spolupráci.

Dne 15. července 1956 se konala v klubovně zoo Praha ustavující schůze Sboru posuzovatelů barevných kanárů. Největší zásluhu na tom má bezesporu Walther WIENER.

Nepříznivý rok 1958

Rok 1958 byl pro reorganizaci našeho spolkového života velmi nepříznivý. Přišel příkaz, aby byl kroužek při zoo Praha - měl celostátní působnost - rozdělen podle bydliště chovatele na ostatní české zoo zahrady. Toto řešení se ukázalo jako zcela chybné: postrádalo jednotné vedení a tím i koordinaci práce jednotlivých kroužků. Pražský kroužek vydával zprávy (jakýsi časopis) pro všechny kroužky a rozesílal ho v potřebném množství jednotlivým zoo, které ho měly rozeslat svým členům. Přišlo se na to, že se tak neděje a že zprávy končí někde v koši.

Chovatelství ptáků prožívalo nyní nedobré období roztříštěnosti. Někteří chovatelé byli organizováni ve Svazu chovatelů drobného hospodářského zvířectva, další skupina u ROH Agro v Jičíně, hradečtí chovatelé u Parku kultury a oddechu v Hradci Králové a zbytek v zájmových kroužcích při zoo zahradách. Celá reorganizace našeho spolkového života z hlediska chovatelů ptactva byla zcela nesmyslná, neboť chovatelé ptáků byli soustředěni v celostátním spolku KPEP, který dokázal, že i bez jakýchkoliv dotací dovede úspěšně pracovat. Nebyl tedy žádný logický důvod pro jeho likvidaci.

Hledání organizace, která by ho "zastřešila" bylo stejně nesmyslné, proto zcela zbytečné. Zájmovému kroužku při zoo Praha přineslo toto období reorganizace morální úpadek. Členové se rozdělili na bojovníky za reorganizaci (komunisté) a ty ostatní. První bojovali zcela nevybíravým způsobem, který byl do té doby chovatelům v Praze zcela neznámý. Konečné řešení tohoto neudržitelného stavu - zrušení zájmového kroužku při zoo Praha - znamenalo pro mnohého pracovníka oddechnutí a vysvobození.

Byla proto založena nová základní organizace ČSCH Praha 2 Vinohrady, jejímž předsedou byl zvolen J. Král, místopředsedou Ota Šťastný, jednatelem V. Sezemský a hospodářem St. Rákos.

Od doby reorganizace našeho spolkového života uplynulo čtvrt století. Teoreticky se zdá, že bychom mohli být spokojeni. Tuto "moderní historii" našeho chovatelství ptáků, která přinesla mnoho kladů a také mnoho záporů, jistě později objektivně zhodnotí jiní.

Díky za ty vzpomínky, ukazují nepřetržitou nit našich zájmů.