Pokusím se v tomto článku odpovědět na otázky, které zajímají čtenářku Janu z Moravy.
Rohatky patří do čeledi Leptodactylidae - hvízdalkovití, řádu Anura - žáby, třídy Amphibia - obojživelníci a rodu Ceratophrys - rohatky. Čeleď hvízdalkovitá žije v Jižní Americe, Jižní Africe a v Austrálii. Proč jsou rohatky zařazeny mezi hvízdalkovité? Samci této čeledi vydávají hvízdavé zvuky. Rohatky žijí v Jižní Americe. Střed jejich rozšíření je Brazílie. Například zde žije hezká rohatka brazilská.
Jsou to žáby velké, dorůstají až 30 cm, s mohutnou hlavou, širokou tlamou a ozubenými čelistmi, které dokáží citelně kousnout. Horní víčka mají protaženy do dvou výrůstků, které svým tvarem připomínají růžky. Odtud pochází český název těchto žab. Tyto růžky jsou však měkké a jejich význam není ještě objasněn. Při stejném stáří bývají samci menší než samice. Rohatky jsou pestře a nápadně zbarvené. Na jejich těle najdeme barvu oranžovou, zelenou, červenou, hnědou a šedou. Proto se raději zdržují v úkrytech, odkud útočí na kořist. Jsou velmi útočné, až agresivní a velmi žravé. Za potravu jim slouží hmyz, hlodavci a jiné druhy žab a dokonce příslušníci vlastního druhu. Jsou to tedy i kanibalové. Uvádí se, že rohatka sežere potravu tak velkou jak je sama velká. Jsou to žáby s denní i noční aktivitou.
Na některé otázky jsem již tímto odpověděl a další z článku vyplývají. Jaká vlhkost, jaký substrát a co zima?
Vždy bych měl znát místo původu terarijního živočicha, kterého chci chovat a podle tohoto místa zjistit potřebné životní podmínky. Buď se na to místo vypravím a potřebné údaje sám zjistím, nebo si vypůjčím například cestopis, kde tyto údaje určitě budou.
Jestliže rohatky žijí ve střední části Jižní Ameriky, v blízkosti rovníku, kde je obrovské povodí Amazonky, bude zde vlhkost skoro 100%. Určitě v období dešťů, kdy zde doslova leje jako z konve a hladina Amazonky se zvedá až o 12 m. Sucho by tedy těmto žabám vadilo, jsou to obyvatelé deštných pralesů. A jelikož se jedná o rovníkovou oblast, tropy, zimu tyto žáby neznají. Jaký použít substrát, to z místa původu vyplývá také. Spadané listí, mechy a podklad rašelina. Teplota v teráriu by měla být pod zdrojem až 30 st. C, v ostatních místech chladněji.
U terarijních zvířat poznáme vyhovující teplotu snadno. Jestli se zdržují stále jen pod žárovkou, je jim zima a naopak, když se zdržují co nejdále od zdroje tepla, je jim horko.
Rohatky je možné chovat i v hygienickém teráriu, kde je jen molitan. Údržba takového terária je snažší, ale hezčí a přirozenější je, když při pohledu do terária vidíte výsek tropické přírody. Pro rohatky je nutné mít v teráriu úkryty a nádobu s vodou.
Poslední otázka - délka života - není jednoduchá. V přírodě se délka života jedné žáby nedá sledovat. A v zajetí záleží na těch věcech o kterých jsem psal, dodržení životních podmínek, potravy, ale záleží i na transportu z místa ulovení až k nám, na hygienických podmínkách v teráriu a na dalších faktorech. I na štěstí.
Nicméně, jak se mi podařilo zjistit, jedna ropucha se dožila v zajetí v ZOO 40 roků.