V lednu letošního roku mi neznámí pachatelé odcizili celý chov drobných exotů (především pásovníky červenozobé - i izabelové, panenky hnědoprsé, zla...
V lednu letošního roku mi neznámí pachatelé odcizili celý chov drobných exotů (především pásovníky červenozobé - i izabelové, Panenky hnědoprsé, zlatoprsky, stračky hnědohřbeté, Amady tříbarvé a holoubky kapské).
Zcela náhodou jsem asi po měsíci objevil část svých ptáků v jednom zoo - obchodě. Díky rychlé reakci kriminální policie a vstřícnosti vedoucí prodejny se mi podařilo ptáky získat zpět.
Hlavním a přesvědčivým důvodem byly klubové kroužky (Klub přátel exotického ptactva v Praze), které obsahují kromě označení KPEP také moje chovatelské číslo, pořadové číslo a rok vydání. Přiřazené chovatelské číslo je pak uvedeno v adresáři klubu. Každý rok je pak odlišen i jinou barvou kroužků.
Jelikož jsem předem policii informoval o číslech kroužků ukradených ptáků (jak svých odchovů, tak ptáků získaných výměnou od kolegů z klubu), bylo pak celkem snadno doložitelné, že se jedná skutečně o mé ptáky. Přesto, že pachatel odstranil veškeré barevné označení ptáků, již nemohl odstranit duralové pevné kroužky z nožek těchto zvířat (pokusil se o to u jedné amady tříbarvé, která tak přišla o nohu).
Teprve nyní jsem si uvědomil důležitost kroužkování svých odchovů a vedení přesné evidence. Ocenil jsem postup klubu, kdy má každý chovatel své identifikační číslo a není možné, aby kroužky s tímto číslem získala jiná osoba. Samozřejmě že tyto kroužky není možné prodávat či darovat někomu jinému.
Obecně dnes vyrábí kroužky několik výrobců v různých kvalitách, je možné si kdykoli na burzách zakoupit kroužky všech velikostí a různého označení i barevného rozlišení. To však vede k tomu, že i kroužkovaní ptáci jsou v podstatě anonymní a není možné se dopátrat chovatele, který ptáky odchoval - tedy prvního majitele.
Proto bych se moc přimlouval za to, aby podobný systém jako má KPEP převzaly i další kluby či organizace, aby bylo možné kdykoli dohledat, kdo toho kterého opeřence odchoval.
Pro ochranu osobních dat chovatelů není nutné, aby chovatelská čísla ve spojení s adresami byla veřejně známá, bylo by však vhodné, aby bylo možné jednoznačně identifikovat organizaci (klub) a následně - např. u jednatele klubu zjistit v případě potřeby konkrétního chovatele.
Rozhodně by se touto cestou znesnadnila trestná činnost zlodějům a podvodníkům, bylo by snazší najít i majitele pro ulétlé ptáky.