Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus) patří do čeledi křečkovitých a do řádu hlodavců. Může mít barvu pískovou, bílou, hnědou, šedou, černou ale i zlatou. Známé jsou také formy dvoubarevné. Do podčeledi pískomilů se obvykle počítá okolo 70 druhů ( nejčastěji se uvádí 69), rozdělených do 13 rodů. Z dalších druhů jsou známí tito pískomilové: Shawův, rudoocasý, jižní, perský, tlustoocasý. Všechny druhy se chovají podobně jako pískomil mongolský.
Pískomily chováme nejlépe ve skleněném akváriu o rozměrech minimálně 60x40x30 pro jeden pár, pro skupinu musí být ubikace pochopitelně větší. Akvárium musí být shora kryto, pískomilové vyskakují. Kryt musí být dobře větratelný, protože nadměrná vlhkost by mohla znamenat pro pískomila smrt. Jako podestýlka se osvědčily hobliny, které se snadno dají vyměnit. Samozřejmě nesmí chybět materiál na stavbu hnízda (seno, větvičky, papírové ruličky, papírový ubrousek). Také přidáme nějaký úkryt. Vhodný je domeček z pálené hlíny nebo ze dřeva. Musíme počítat s tím, že dřevěný domeček pískomilové po nějakém čase rozkoušou. Naprosto nevhodné jsou domečky z umělé hmoty, protože pozřelé kousky by mohly znamenat zažívací potíže. Ubikace umístíme na klidnější a stinné místo, dále od tepelných zdrojů.
Pískomily chováme nejlépe v páru, samostatný pískomil by se cítil osamělý. Pokud chceme zabránit nechtěnému množení, chováme nejlépe dva sourozence stejného pohlaví. Pískomilové se mohou rozmnožovat, když je jim 12 týdnů. Samička je březí obvykle 25 - 30 dnů. Během této doby s ní zacházíme jemně a dáváme jí často zeleninu a ovoce. S porodem nejsou většinou potíže. Počet mláďat ve vrhu se pohybuje okolo šesti. Výjimkou však není ani 12 mláďat. Samečka nemusíme po porodu oddělovat, podílí se na výchově mláďat. Mláďata jsou zcela bezmocná, holá a slepá. Oči otevírají teprve v osmnácti dnech života. Mateřské mléko sají zhruba čtyři týdny. Oddělit od matky bychom je neměli dříve jak za šest týdnů. Samička může mít mladé až šestkrát do roka. Průměrná délka života pískomila je 2 - 3 roky. Dospělí pískomilové váží okolo 80g. Samičku od samečka poznáme snadno. Samička má řitní a pohlavní ústrojí těsně vedle sebe, samečci dále od sebe.
Co se týká krmení, nejsou pískomilové nějak nároční. Základ tvoří pšenice, ječmen, kukuřice, loupaný oves, celý oves, slunečnice, proso, úsušky pícnin, sušené mléko, hrách, burizony, fazole, ovesné a pšeničné vločky, oříšky. Dále můžeme doplňovat sušeným pečivem, které nesmí obsahovat sůl a nesmí být plesnivé, piškoty, pampeliškovými listy, ovocem ( jablka, hrušky, hrozny), zeleninou (mrkev, salát, okurka, tuřín), větvičkami z ovocných stromů, které jsou zdrojem minerálů. Občas můžeme přidat kousek psího sucharu. Většinou kupujeme již namíchané směsi pro hlodavce, které obsahují vyvážený poměr živin a viatamínů. Osvědčily se značky krmiv: Biopo, Tukan, Delikan, Apetit, Sonnenland.
Pískomilové pijí jen malé množství vody, protože jsou to pouštní zvířata. Jejich metabolizmus je dokonale přizpůsoben životu v mimořádně suchých oblastech. Dokáží totiž štěpit sacharidy a lipidy, obsažené v potravě a využít vodu, vzniklou při těchto reakcích. Navíc dobře hospodaří s vodou, obsaženou v rostlinných pletivech. Vylučují jen nepatrné množství velmi koncentrované moči, nepotí se a jejich stolice je téměř suchá. Je-li příliš horko, ochlazují se pískomilové tím, že si do srsti vtírají výměšek zvláštních žláz a tím se ochlazují odpařováním.
Ubikaci čistíme jednou za tři až čtyři týdny. Vždy vydezinfikujeme několika kapkami dezinfekčního prostředku.
Pískomilové jsou aktivní po celý den. Stále něco činí. Když ale spí, neměli bychom je rušit. Pokud jsou pískomilové malátní, odmítají potravu, mají průjem, nebo jim teče z očí nebo nosu, měli bychom se poradit s veterinářem. Co se týče blech, roztočů a vší, osvědčil se antiparazitní přípravek BIO KILL. Když se s nimi zachází jemně, velice brzy zkrotnou. Jsou přirozeně zvědaví a tím překonávají strach z toho, že jsou bráni do ruky.