Vodnářka tykadlová - Erpeton tentaculatum LACÉPEDE, 1800
Vodnářky jsou sladkovodní hadi se zadními jedovými zuby, systematicky řazené do čeledi Colubridae a podčeledi Hemalopsinae. Rod Erpeton je zde zastoupen jediným druhem. Erpeton tentaculatum obývá vodní plochy, rýžová pole, s teplou a klidnou hladinou, mělké břehy dolních toků řek, někdy i s brakickou vodou, severní Malajsie, přes jih Thajska, Kambodži až po jižní Vietnam.
V zajetí se moc často nechová
Tento velice zajímavý had se příliš často v zajetí nechová. Je to snad proto, že vodní hadi nejsou příliš v oblibě z různých důvodů, ať už je to páchnoucí sekret vypouštěný užovkami rodů Natrix a Nerodia, menší barevností, vyjma rodu Thamnophis, potravní specializací atd. V neposlední řadě i módností, určovanou zřejmě obchodníky v závislosti na možnosti zisku.
Tato vodnářka by však mohla být výjimkou. Svojí atraktivností, tzn. had s "tykadly", by mohla přitáhnout zájem chovatelů, pokud se podaří zvládnout její chov a rozmnožování. Barevně se nejedná o výjimečný druh, o to zajímavější se jeví samotný chov.
Základní zbarvení je hnědé, hnědošedé až zelenohnědé, s několika skvrnami, tmavší až černé barvy, které se spojují ve dva podélné pruhy táhnoucí se hřbetem od první čtvrtiny těla ke kloace, kde se opět rozpadají do skvrn. Spodní, ventrální část těla je tmavě hnědá až černá se žlutobílými skvrnami po obou stranách, zprvu ve tvaru proužků postupně se zmenšujících až v pouhé tečky.
Popis a způsob života
Výrazným rozlišovacím znakem je protáhlá, lichoběžníkovitá hlava, zakončená dvěma kožovitými výrůstky, podobných tykadlům, na hrotech horní části hlavy. Nosní otvory jsou uzavíratelné, umístěné horizontálně vedle sebe, právě za těmito výrůstky. Na první pohled také upoutá délka ocasu, která tvoří bezmála jednu třetinu celkové délky. Dospělí jedinci dorůstají průměrně 50 až 60 cm, ale robustnější samice mohou výjimečně dosáhnout délky 90 cm.
Je zřejmé, že had žijící převážnou část života ve vodě, se živí rybami. Z dosavadního pozorování v chovu usuzuji, že pouze rybami a to živými, které loví velmi zajímavým způsobem. Zachycena ocasem za vodní rostlinu, či ponořenou větev ve vodě, se natažena v horizontální poloze vznáší těsně pod hladinou, a s hlavou zahnutou do pravého úhlu na jednu nebo druhou stranu, nehnutě číhá na připlouvající rybky. Přiblíží-li se rybka k hadovi v oblasti pravého úhlu, mezi tělem a hlavou, bleskurychle zaútočí. Rybky plovoucí většinou v hejnu, zvláště pak v přirozených podmínkách, mají tělem uzavřenou (stíženou) cestu z dosahu hadích čelistí. Tímto způsobem je šance úspěchu mnohem větší, i když i tak se podaří 1 z 10. Vezmeme-li v úvahu, že takto vydrží, není-li rušena, číhat po celý den, množství ryb, kterým jistě mělké a teplé vody této oblasti oplývají, zjistíme, že je velmi úspěšným lovcem a nemalým jedlíkem. Zároveň se při tomto způsobu lovu, minimalizujícím výdej energie, vyhřívá a sluní. Navíc disponuje, jako všichni zástupci podčeledi (Hemalopsinae) jedovým aparátem opystoglifního typu se zadními rýhovanými zuby. Takže i při trávení dochází k minimálním ztrátám energie, díky složení jedu, který sice není pro člověka nebezpečný, ale obsahuje poměrně velké množství enzymů napomáhajících trávení.
Dokonale přizpůsobená prostředí
Na základě uvedených poznatků vidíme, že máme co dělat se zvířetem dokonale přizpůsobeným prostředí v němž žije. Dovolil bych si zde rozvinout hypotézu, týkající se právě této přizpůsobivosti a nevyjasněné otázky "účelu" tak typické ozdoby této vodnářky, která jí dala i druhové jméno, tedy "tykadla". Spekulace, zda tyto výrůstky slouží jako návnada kořisti, nebo spíše k lokalizaci kořisti. Z mých vlastních pozorování jsem nabyl dojmu, že výrůstky neslouží k přilákání kořisti do blízkosti tlamky. Řekl bych, že slouží k lokalizaci blížícího se hejna rybek, tak aby se had nemusel pohnout v době, kdy by byl již sám viděn. Takto může v hustém porostu včas změnit polohu na jednu, či druhou stranu, podle toho odkud rybky připlouvají.
Podmínky chovu
Při chovu vyžadují tyto vodnářky úměrně velké akvaterárium s vodou o teplotě 25-29 st. C, osazené či vybavené rostlinami, případně tenčími větvemi. Výška vodního sloupce 15 až 30 cm, dle velikosti hada, se mi jeví jako dostačující. Je dobré umožnit chovancům částečné povylezení s vody, tyto vodnářky se na souši pohybují neohrabaně, ale využívají této možnosti při ochlazení vody k vyhřátí. Delší pobyt mimo vodu je pro hady, zvláště pak pro mláďata životu nebezpečný, o čemž jsem, se díky úniku jednoho z mých chovanců měl možnost přesvědčit.
Nezbytnou podmínkou úspěšného chovu je přísun rybiček v pravidelných intervalech a dostatečném množství, nejlépe tak, aby v akvateráriu neustále plavala vhodná potrava. Jinak se mi jeví chov těchto hadů bezproblémový.
Pozorování tak výjimečného tvora, nám vynahradí vynaložené úsilí.
