Příspěvek pana Burdy (Fauna č. 6) jistě dobře myšlený, má mnoho rozporuplných pasáží a proto je mou povinností toto napravit.
Pokud má mít článek dopad na organizovaného chovatele, který se navíc svými odchovy prezentuje na výstavách a určitě má zájem patřit i mezi úspěšné, musím jednoznačně doporučit a také většina chovatelů to praktikuje: připouštět králice koncem roku nejpozději v lednu. Má to svou logiku. Všechny národní výstavy mláďat králíků se konají počátkem září a to by králíci vystavovaní měli být již dospělí a to ve stáří osm měsíců u středních a velkých plemen a šest měsíců u plemen malých a zakrslých. U těchto zvířat lze již dobře hodnotit jak tvar a typ, ale i kvalitu srsti. Navíc je již "hotová" barva či kresba s podsadou.
Kromě kůry sulfadimidinem, který je v prášku, je vhodnější použít tekutý sulfakombin, který je lépe rozpustný ve vodě, nebo se aplikuje dávkovačem přímo zvířeti po kapkách. Co se octu týká, opravdu mnoho chovatelů ocet podává,ten vytváří v žaludku kyselé prostředí, které kokcidiím nevyhovuje. Na druhé straně ničí i užitečné mikroorganismy, což může mít dopad i na růst králíčat a stavbu kostí. Proto s octem opatrně. Ke krmení zelenou pící a zrninami jsem psal v jednom čísle Fauny v r. 98. Znovu opakuji, že kvalitní granule lze jen velmi těžko nahradit klasickým krmením (zelené, zrniny, okopaniny) proto všichni úspěšní chovatelé krmí granulemi, žel většinou výkrmovými, která jsou i levnější a proto dostupnější. Záleží totiž na umu a citu chovatele jakou dávku a jak často králíky krmí. Předávkování působí sice kladně na růst, ale i záporně na tvar králíka, často se objevujní laloky, lalůčky či volné kůže, nejvíce na prsou.
Pokud se příbuzenské plemenitby týká, lze říci, že je hodně používána a to úspěšně. Dovolím si tvrdit, že třicet procent vítězů mláďat králíků ČR vzešlo právě z příbuzenské plemenitby. Tito jedinci by se však neměli dále připouštět na králíky z této plemenitby, kdy skutečně klesá počet králíčat ve vrhu a objevují se i některé tvarové vady. To však platí u všech plemen bez rozdílu zda jde o albína či leucína! Příbuzenskou plemenitbu však musí používat specialisté a také ji řádně vypsat do rodokmenů.
K dovezeným králíkům musím říci asi toto: pro chovatele, který si importa přiveze a určitě koupí kvalitního králíka, je vedlejší zda má úplný rodokmen či ne. Již podle registračních značek je patrné odkud byl přivezen a je málo pravděpodobné, že by bylo v našich chovech připouštěno více importů v přímé příbuzenské řadě. Zatím vždy kvalitní importi udělali mnoho pro zlepšení našich chovů, i když se někdy projeví i "angory", ti se však vyskytují i v našich chovech bez importů. A to máme "dokonalé" rodokmeny.
Ono totiž vždy záleží na poctivosti našich chovatelů, tetovatelů i registrátorů. Znám mnoho chovatelů, kteří skutečně střídají plemena podle toho co jde a co "nese", ale ti většinou brzy končí. Takových určitě není škoda, naopak je to ku prospěchu našeho králíkařského, značně přestárlého hnutí.