Amadina červenohlavá

Tento ptačí druh svojí délkou až 14 cm a kompaktní stavbou těla patří mezi největší z čeledi astrildovitých pěvců. Vyskytuje se ve dvou formách v Africe. Rozlišování jednotlivých forem není vůbec snadné. Obě zeměpisné formy se ve velice širokém prostoru překrývají a trvale se mísí, individuální variabilita je vysoká. Lze předpokládat, že světleji a méně výrazně zbarvení jedinci náležejí k nominátní zeměpisné formě erythrocephala, tmavěji zbarvení (samci mají hlavu sytě červenou, samice hnědošedou bez žlutého nádechu) patří k zeměpisné formě dessita.

V přírodě se živí amadina červenohlavá polozralými a suchými semeny a také hmyzem (v době hnízdění ve zvýšené míře).

Amadiny červenohlavé byly známé už na konci 18. století a byly předváděné na výstavách. Jejich počty však nebyly nikdy příliš vysoké. Pro chov v kleci nebo ve voliéře se tento ptačí druh hodí výborně. Je pravda, že ne vždy jsou amadiny snášenlivé a mírumilovné, ale tyto vlastnosti jsou pár od páru různé. Jejich velikou předností je výrazný pohlavní dimorfismus, který chovateli zaručuje získání zaručeného páru.

Amadiny červenohlavé je možno chovat v kleci velikosti např. 100-150cm délka x 60-80cm šířka x 100cm výška po páru. Ve větší voliéře mohou být ve společnosti jiných druhů astrildovitých pěvců. Zde je nutno ptáky neustále pozorovat, neboť se často stává, že amadiny nejen ostatní spoluobyvatele odhánějí nebo i pronásledují, ale také ruší jejich hnízdění prolézáním jejich hnízd. Sám jsem se o tom přesvědčil. Jediným řešením bylo amadiny z voliéry přemístit do klece. Taková změna začínající hnízdní aktivitu nepřeruší.

K hnízdění přijmou amadiny jakýkoliv typ hnízdní budky, vertikální, horizontální, polootevřenou nebo s kulatým vletovým otvorem. Jako stavivo se hodí suché i zelené traviny, sisalová nebo kokosová vlákna. Ze všech druhů našich travin, které jsem ve svém chovu vyzkoušel, se mi nejvíce osvědčil psineček (Agrostis) a mohu ho proto každému doporučit. Snůšky bývají většinou početné, čítají až 8 vajíček. Střídavě je po dobu 12-13 dnů zahřívají samec a samička. Amadiny sedí většinou velice pevně a chce-li chovatel provést kontrolu hnízda, samice se brání s načepýřeným peřím a točením hlavy. Hnízdo opustí, až když do ní strčíme prstem. Hnízdo opouštějí mláďata za 24 dnů a jsou plně letuschopná. Delší dobu zůstávají v blízkosti hnízda, ve kterém pravidelně nocují. Za 14 dnů po prvním vylétnutí z hnízda jsou plně samostatná. Vylíhlá mláďata mají černou kůži s trochou bílého chmýří. Chovatelé si stěžují, že jim mláďata ve stáří 7-9 dnů náhle hynou, ale příčinu se jim dosud nepodařilo objasnit. Mláďata jsou většinou dobře nakrmená. Proto se doporučuje provádět v tuto dobu každodenní kontrolu hnízda. Ptáci nejsou schopni vynášet tak velká uhynulá mláďata z hnízda a mrtvolky by se zde rozkládaly.

Do šatu dospělosti přepeří mláďata za 3-4 měsíce. Pokud byla chována ve voliéře, mohou zde zůstat i nadále. Byla-li chována v kleci, je nutno je nyní rozdělit podle pohlaví. Často se stává, že amadiny červenohlavé chtějí zahnízdit již ve stáří 5-6 měsíců. Tomu je třeba zamezit a umožnit hnízdění ptákům až ve stáří 9-12 měsíců.

Základním krmením je směs pro exoty (různé druhy pros, lesknice, niger, loupaný oves ap.). Velice rády mají senegalské proso v klasech (zvláště červené). Je třeba pamatovat na krmení naklíčenými zrninami. Živočišnou potravu je možno dávat nepravidelně po celý rok. O měkkou míchanici mají amadiny červenohlavé i v době odchovu mladých malý zájem. Z podávaného zeleného krmení mají zvláště v oblibě žabinec ptačinec. Dávkování krmiva v době odchovu mladých vyžaduje "šťastnou ruku" chovatele. Budou-li dávky naklíčených semen nebo dokonce i živočišného krmiva příliš vysoké, dostaví se předčasně další hnízdní pud a aktivita, budou-li nedostatečné, mláďata nebudou dobře prospívat a bude docházet k úhynům. Zkušenosti chovatele jsou k nezaplacení. Dávkování je snadnější při klecovém odchovu, než ve společné voliéře. Stálý dostatek minerálií, gritu a rozdrcených vaječných skořápek přispívá k vyvážené výživě. Od jara do podzimu můžeme dávat amadinám do klece či voliéry svazky různých zralých a zvláště polozralých travin, o které mají vždy zájem.

Na závěr je třeba připomenout, že amadiny červenohlavé jsou ideálním chovným druhem pro pokročilejšího začátečníka v chovu astrildovitých pěvců. Zřetelný pohlavní dimorfismus, vysoká plodnost, pěkný vzhled i poměrně snadný chov, to vše jim získává stálé obdivovatele. To, že nejsou vždy zcela mírumilovné, chovatele neodradí.

S použitím různých pramenů připravil R. Vít