Známe skutečně kočky?

Po celá staletí byly kočky pronásledovány jako ztělesněný symbol zla. V dobách upalování čarodějnic bylo dokonce životu nebezpečné vyslovit větu "Mám kočky rád". Dnes je to často zcela obráceně. Ten, kdo opovrhuje kočkami, platí mezi jejich příznivci za podivína. Ať již jde o oddanou lásku nebo absolutní averzi, často je důvodem takových protikladů něco, co my lidé v kočkách vidíme, jak si jejich chování vykládáme, bez ohledu na to, zda je to skutečně pravda.

Osobní zkušenost

Z vlastní zkušenosti vím, že kočky zdaleka nejsou tak uzavřené a nevychovatelné, jak se o nich všeobecně tvrdí. Do svého malého srdce dokáží pojmout nejen jednoho člověka, ale celou rodinu. Stejně jako jiná zvířata dokáží aportovat, loudit. Jsou nesmírně činorodé, zkoumají otevřené zásuvky, zakázané místnosti, jdou se podívat, kdo to zvoní, a prohlédnou si každého návštěvníka. A láska k hraní se táhne celým jejich kočičím životem.

Protože však řadě lidí různé barevné variety koček prakticky nic neříkají a jen málokdo z chovatelské základny se stal vlastníkem standardů plemen, dovolte, abych vám představila plemeno mezi chovateli velice oblíbené - kočku perskou.

Je to jedno z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších plemen ušlechtilých koček. Vyskytuje se v celé škále barevných variet, které jsou hodnoceny jako samostatná plemena. Exteriérově se liší pouze barvou srsti a barvou oka.

Na exteriéru je důležité, aby všechny předepsané znaky byly v náležitých proporcích. Co je u jednoho zvířete dlouhý nos nebo ocas, je u jiného robustnějšího zvířete s velkou hlavou přiměřené. Ideální hlava perských koček má vypadat takto:

- Vzdálenost mezi vrcholem lebky a středem očí má být stejná jako vzdálenost mezi středem očí a spodním okrajem brady. Uši nesmí působit rušivě, jejich vrcholy nemají být výše, než je úroveň temene hlavy. Vnitřní okraje mají být nasazeny ve stejné vzdálenosti od osy hlavy jako vnější koutky očí. Nos má být dostatečně široký, jeho okraje mají být šikmo pod vnitřními koutky očí, linie nemají být svislé nebo se sbíhat.

Perská kočka černá

Je to jedna z nejběžnějších variet, bohužel dnes již méně na výstavách zastoupená. Kvalitní černá kočka je chovatelským úspěchem, většina černých koček má nepěkně nahnědlou srst. Ta se vyskytuje u zvířat s měkčím typem srsti, u tvrdší kvality je barva skutečně černá. Barvu srsti může rovněž ovlivnit častý pohyb zvířete na slunci, časté olizování srsti a vlhko. Jako součást pravidelného česání se doporučuje hlazení srsti sametovou rukavicí nebo jelenicí, což srsti dodá nádherný lesk. Černá kočka by měla mít oko měděné nebo tmavě oranžové.

Perská kočka bílá

Jsou tři variety lišící se barvou oka: bílá modrooká, bílá oranžovooká a bílá s každým okem jiné barvy. U této variety se požaduje sněhobílá barva srsti. Skutečně sněhobílá, ne se žlutavým nádechem, což je nejen způsobeno barevnými předky, ale hlavně špatnou péčí o kočku. Modrooké bílé kočky mají mít modrou barvu oka co nejtmavší. Nežádoucí je barva modrá s přechodem do zelena. V současné době se pro účast na výstavě vyžaduje atest, že zvíře není hluché. Perská kočka různooká, pouze pro informaci, jedno oko je modré, druhé oranžové. Z chovatelského hlediska se jedná o vzácnější druh.

Perská kočka modrá

Zde jsou povoleny všechny odstíny modré nebo modrošedé barvy, nejkvalitnější je "levandulová modř". Barva příliš tmavá až černomodrá snižuje kvalitu zvířete. Modrá srst se světlejším odstínem u kořínků chlupů ztrácí na intenzitě, bývá příliš světlá až bělavá. Chlupy musí být po celé délce stejně zbarveny. Závadou je u čistě modrých koček kresba na srsti. Toleruje se pouze tmavší barva na čenichu.

Perská červená

Jedna z nejpůvodnějších barev. Požaduje se syté zbarvení srsti bez náznaků kresby. Závadou je bílé zakončení jednobarevného ocasu.

Perská krémová

Velice oblíbená varieta. Barva srsti musí být pastelově krémová nebo béžová, bez červeného odstínu. Barva však nesmí být příliš světlá až mdlá. Barva musí být jednotná, bez stínování v podobě proužků či skvrn.

Perská kouřová

Barevná hlava má stříbřitě lemovaný límec, popelavě stříbřitou podsadu, stříbřité štětičky chlupů u uší. Této kočce se také říká kočka s tippingem. Kouřová kočka se vyskytuje zhruba v těchto barvách: černá, modrá, čokoládová, červená želvovinová, krémová, lilová, modrokrémová. Oči jsou tmavě měděné nebo oranžové.

Perská cameo

Kočka s červeným tippingem (viz výše). Závadou je zelená barva oka (křížení peršan x činčila). Základní zbarvení srsti je zářivě bílé, konečky některých chlupů na obličeji, hřbetě, po stranách těla a na ocase mají červený nebo krémový tipping. Na závadu je hnědavý odstín nebo tipping ve skvrnách. Tolerován je náznak kresby v obličeji a na předních končetinách. Barva oka je oranžová, oko má jasně červená víčka, stejnou barvu má čenich a polštářky tlapek. Barvy: cameo hell, cameo shaded (stínované), cameo smoke (kouřové).

Perská činčila

Tato varieta má krycí chlupy se zřetelným tippingem. Tyto chlupy se vyskytují na hřbetě, bocích, na hlavě a uších, na svrchní straně ocasu. Ostatní chlupy včetně štětiček u uší jsou bílé, bez tippingu. Další variety: činčila modrá, čokoládová a lilová. Barva oka je smaragdová až modravě zelená. Typické je tmavé máznutí pod očima, černavé hmatové chlupy. Nežádoucí je žlutavé zbarvení srsti.

Perská stříbřitě stínovaná

Intenzivnější stříbřitý tipping než u činčil. Barvy: černá, modrá, čokoládová, lilová.

Perská želvovinová

Toto zbarvení je vázáno pouze na samice. Barvy: černá, červená, krémová. Barvy se vyskytují všechny pohromadě v rovnoměrných skvrnách a v celkově vyrovnaném množství, syté a zářivé. Žádoucí je plamínek na obličejové části (červený nebo krémový v tmavém základu). Uši a nohy jsou rovněž strakaté, všechny barvy jsou promíseny. Tyto variety jsou populární také díky tomu, že ač nakryty jednobarevnými kocoury, dávají různobarevná koťata.

Perská želvovinová s bílou

Rovněž pouze samice. Stejné zbarvení, ke kterému se přidává ještě barva bílá. Barevné nesmí být více než dvě třetiny srsti a bílé nesmí být více než polovina. Bílé skvrny jsou žádoucí na hřbetě, břiše, nohách a hrudi a navíc je žádoucí bílý plamínek na obličeji. Koťata jsou rovněž různobarevná, při krytí bicoloury (zvířata dvoubarevná) možnost i atraktivního zbarvení v podobě van či harlekýn.

Dvoubarevné perské (bicolour)

Barva: černobílá, modrobílá, červenobílá, krémovobílá, čokoládově bílá a lilově bílá. Barva smí zabírat nejvýše dvě třetiny a nejméně jednu polovinu. Obě barvy se musí vyskytovat v celcích, dobře ohraničené a harmonicky rozložené. Musí být zastoupeny v obličeji (plamínek či motýlek) a na všech nohách, popřípadě ocase.

Harlekýn má barvy v srsti pouze šestinu, bílé musí být pět šestin povrchu a barevné skvrny smějí být kdekoli na těle maximálně tři. Jsou oranžovoocí, modroocí nebo s každým okem jiné barvy. Špička čenichu a polštářky tlapek jsou dvoubarevné.

Perská modřeželvovinová (modrokrémová)

Žádoucí je, aby barva modrá a krémová byla promísena. V současné době se však tolerují jednotlivé modré a krémové skvrny, rovněž tak plamínek.

Perská modřeželvovinová s bílou (tricolour)

Varieta je odvozena od kočky želvovinové s bílou. Barva černá a červená je zředěna na barvu modrou a krémovou, ke kterým přibývá barva bílá. Opět barevná koťata. Rozmístění barev je shodné s perskou želvovinovou s bílou.