Tajemná Calabaria reinardtii

Calabaria reinhardtii je poměrně neznámým a velmi sporadicky chovaným hadem. Obývá západní část rovníkové Afriky - Ghana, Gabun, Nigérie, Kamerun, Kongo a Libérie, kde žije velmi skrytě v pralesních vlhkých půdách, pod trouchnivějícími dřevinami, tlejícím listím a pod. 

Způsob života

Stylem života se velmi podobá svým příbuzným - hroznýšům rodů Eryx, Gongylophis, Lichanura a Charina, kteří jsou ovšem vejcoživorodí. V tomto směru je archaická Calabaria reinhardtii bezesporu jednou z nejzajímavějších krajt vůbec. Adultní krajty mohou dosahovat délky kolem 1 metru. Jejich tělo je poněkud válcovitého tvaru, s pevně "posazenou" okrouhlou hlavou, která splývá s tělem, má krátký silný ocas. Pro tyto charakteristické znaky patří mezi tzv. "dvouhlavé hady", kteří užívají svůj ocas jako pasivní ochranu před případným nebezpečím ze strany potencionálního predátora, který jej považuje za hlavu. I v teráriu mám občas problém rozeznat co je hlava a co ocas. Moje samice je často celá zahrabaná v substrátu a na povrchu nechá vyčnívat zmíněný ocas. 

Jednou se mi stalo při běžné kontrole nádrže, že jsem nechtíc zavadil o její ocas, který okamžitě "napadl" rytmickým pohybem moji ruku. Občas se také stáčí do "klubíčka", jako třeba krajty královské ( Python regius). Základní zbarvení této krajty může kolísat od červenohnědé po světle hnědou s béžovými až oranžovými skvrnkami, které tvoří jakési nepravidelné obrazce. Hlava a ocas mají černé nebo hnědočerné zabarvení. Kontrastní zbarvení věkem ztrácí na intenzitě, velcí jedinci jsou spíše světle hnědí, proto mohu potvrdit domněnku p. Růžičky (AT/11 str.40 - 42), který tuto změnu víceméně předpokládal, ale nebyl si zcela jist. Duhovka je hnědá, zřítelnice černá. Pohlaví je snadno rozpoznatelné, samci mají po stranách kloaky dosti velké "drápky", které jsou u samic velmi malé nebo zcela chybí. Samice jsou mnohem robustnější.

Můj chov

V roce 1998 jsem si pořídil dospělý pár této krajty, pocházející z Ghany. Samice je dlouhá 1 metr a má světle hnědé základní zbarvení, na kterém jsou béžové skvrnky. Samec je dlouhý 80 cm a je zbarven naopak velmi kontrastně, na hnědočerném podkladě má sytě oranžové skvrnky. Zvířata byla v době získání v perfektním stavu, tudíž nebylo nutné je léčit. Pouze při krmení posypu potravu preventivně preparátem Vitamix Rep. I když je západní Afrika teplou oblastí, nemohu se zbavit dojmu, že "Calabarie" vyžadují teplotu nižší, než v jakých jsou chovány. Terárium musí být dobře větratelné ! a opatřené kvalitním podkladem, jako je rašeliník (sphagnum), hrubší písek, drcená kůra či jiný podobný substrát. Osobně chovám tyto krajty v prostorném teráriu o rozměrech 66x66x70 cm (dxvxh), kde jsou na bočních stranách terasy. Jako podklad používám směs lignocelu a stavebního písku v poměru 2:1 a mocnosti 7-8 cm. Celá horní strana ubikace je pokrytá pouze pletivem. 

Terárium vyhřívám 75W žárovkou, která udržuje teplotu 23 - 25 st.C, u zdroje 28 st.C, ovšem ten krajty ignorují. V noci klesá teplota na 18 - 20 st.C. Tato tepelná perioda jim vyhovuje, protože jsou aktivní po celý den, zvláště když jsou hladové. Pokud celková teplota dosáhne 28 st.C a výše, jsou velmi apatické. K vyhřívání můžeme použít i topné kabely, uložené přímo v substrátu. Důležitá je také miska s vodou a těsný úkryt, ve kterém krajty přebývají. Používám podélně půlené vydlabané kmeny, které jsou jednou polovinou zapuštěny do substrátu, aby co nejvíce připomínaly noru. Další důležitou součástí se zdá použití rostlin. V hustě osázeném teráriu jsou krajty "jako doma" a je to znát i na jejich aktivitě a přijímání potravy. Je zbytečné povrch esteticky upravovat, protože je během několika minut "zryt". 

Jelikož tito hadi umí obratně šplhat, je dobré vybavit terárium větví. Rosení provádím v "suché" sezóně 3x týdně (listopad - květen), období "dešťů" bychom měli navodit od června do září a rosit denně. Všechny krajty chované v zajetí pocházejí jako importy z divoké přírody. Na počátku můžeme očekávat u většiny jedinců stres, protože než se dostanou do našich terárií, tráví mnoho času v přeplněných přepravních nádržích. Je proto nutné několik dní krajty nerušit, aby se aklimatizovaly v novém prostředí. Jakákoliv zranění bychom měli konzultovat s veterinářem. Dá se předpokládat i vysoké procento zamoření vnitřními parazity, které lze při odborné péči úspěšně zlikvidovat. Bohužel mnoho obchodníků, a to v celosvětovém měřítku, nabízí poněkud "levná" zvířata, na která nemají potřebný volný čas ani odborné znalosti a o veterinárním dohledu už ani nemluvím. Tak zcela zbytečně hyne velké množství zvířat několik měsíců po odchytu. Dalším problémem může být i příjem potravy, kdy musíme krajty uměle rozkrmit. Přizpůsobivé "Calabárie" berou myšata, slepé křečky a potkany. O přírodním jídelníčku této krajty mnoho nevíme. Často vypleňuje hnízda hlodavců, požírá různé červy, velké žížaly, snad i plže a velký hmyz.

Rozmnožování

Rozmnožování je v zajetí naprosto neúspěšnou záležitostí. Samice z dovozu bývají občas gravidní, ale kladou špatná vejce nebo je nemohou "vysedět". V přírodě páření nastává v listopadu a v prosinci, snad i v lednu, kdy je tzv. "suchá" sezóna. Samice kladou vejce o 5 až 6 měsíců později - v dubnu až červnu, kdy začíná období dešťů. V této době je průměrná teplota cca 30 st.C. Všechny pokusy o inkubaci vajec selhávají, protože vejce jsou citlivá na vzdušnost a bakteriální infekce. Vždy se po několika týdnech kazí. Vzhledem k velikosti a choulostivosti vajec je pravděpodobné, že v přírodě si samice inkubují vejce a regulují teplotu samy. V tom je možná kámen úrazu. Teoretickou úvahou i prakticky jsem došel k závěru, že v období dešťů je sice vzdušná teplota 30 st.C, ovšem teplota půdy bude asi 25 - 27 st.C ( podle pokusných měření v teráriu). Těžko si dovedu představit, že by se samice v době, kdy "sedí" na vejcích zdržovaly ve vrchní vrstvě půdy, proto předpokládám, že po celou dobu inkubace budou obývat hluboké nory, kde budou v bezpečí a teplota se bude pohybovat mezi 24 - 25 st.C. Každý chovatel ví, že krajty mohou pomocí stahů svého těla zvyšovat teplotu o 7 st.C proti okolí.

Měli bychom si uvědomit, že hadi žijící v podzemí nebo chcete-li v zemi, mají jiné teplotní nároky, bez ohledu na to, jestli jsou z tropů či odjinud, než hadi, žijící na povrchu nebo na stromech. Možná, že i dlouhá gravidita samic hovoří sama za sebe. Proto si myslím, že pro zdárné "vysezení" vajec je potřebná teplota pouze 23 - 25 st.C a pokud samice zahřívá vejce tělem, může si intenzitu zahřívání sama regulovat. Při vyšších teplotách - 28 st.C a více - samice na vejcích neudržíme. Také vlhkost by se měla pohybovat na 60 - 70%.

Jsou známa občasná páření v zajetí, ovšem samice obvykle vykladou sterilní vejce, neschopná dalšího vývoje. Příčin může být hned několik: 

1)pohlavní nedozrálost partnerů

2)špatně živená zvířata

3)nedokonalé tvoření pohlavních buněk

A podobně. Možná, že dobrým stimulem bude samostatně chovaná zvířata připouštět v poměru 2 samci na 1 samici.

Co o této krajtě vůbec víme?

Někdo si po přečtení tohoto článku řekne, že moc fantazíruji. Ale co o této krajtě vůbec víme? Žalostně málo, a proto musíme experimentovat. Calabaria reinhardtii je výzvou pro všechny chovatele hroznýšů a krajt. Je skutečně na nás, abychom se pokusili o rozmnožení tohoto starobylého druhu v zajetí a zachovali ho i pro příští generace v divoké přírodě západní Afriky.

Použitá literatura:
Olexa Aldo AT 1981/5 str.28-29: Podivná krajta zemní
Felix Jiří AT 1991/8 str. 26: Málo známá krajta
Růžička Ivo AT 1995/11 str.40-42: Zkušenosti s krajtami C.r.
Jerry G.Walls 1994:Boas:Rosy and Ground T.F.H. Neptune City, p.p.58 - 60