Kněžík papouščí

Kněžík papouščí je dalším druhem dovezeným do ČR na podzim roku 96, o kterém bych se chtěl zmínit. Nutno dodat, že Sabel ve své monografii popisuje dva poddruhy a sice kněžíka papouščího velkého (Sporophila peruviana peruviana) a malého (Sporophila peruviana devronis). V mém chovu mám poddruh devronis.

Charakteristika

Jedná se o jednoduše vybarveného exota a snad nejblíže budu skutečnosti, když jeho zbarvení přirovnám k našemu vrabci obecnému. V inkriminovaném dovozu byli pouze ptáci v juvenilním šatu, ale již po krátké době se samečci prozradili objevujícím se černým páskem na prsou. Zbarvení mimohnízdní a svatební se dle mých zkušeností liší pouze intenzitou vybarvení, samečci svého svatebního šatu dosáhli až po druhém roce života, kdy se u nich projevila i ochota k páření. Samičky zůstaly v juvenilním šatu celý první rok, až potom přepeřily do šatu dospělosti, který se příliš neliší, jak již jsem uvedl, od šatu samiček našich vrabců. Svatební šat mohu těžko nějak charakterizovat, snad jen tím, že se po druhém roce života na spodině bříška objevila bělavá skvrna, celkové opeření poněkud ztmavlo. V této době jedna ze samiček snesla jedno vejce, ale bez skořápky. Musel jsem ji několik dnů držet v nemocniční kleci při vyšší teplotě, protože její případnou ztrátu bych již nikdy nemohl nahradit. Po přemístění k samečkovi již ztratila o hnízdění zájem. Protože mám v mém chovu pouze dva páry, těžko lze nabyté zkušenosti (vzhledem k tomu, že chov probíhá v zajetí a tím v nepřirozeném stavu) zevšeobecňovat. Zdá se ale, že ideální doba pro samičky k zahnízdění nebude dříve, jak ve třetím roce života. K tomuto závěru mne vede to, že samička nebyla schopna snést normální vajíčko, přestože moji exoti mají v krmné dávce dostatečné množství minerálních látek, kněžíky nevyjímaje.

Chov

Zpěv těchto kněžíků se rozhodně nedá nazvat uchu příjemným. Jedná se o výrazně vrzavé zvuky, poté následuje nálet na samičku za účelem spáření a nebo útok na jiného ptáka, který v dané chvíli porušil pomyslnou hranici hnízdního okrsku. Tyto kněžíky chovám pohromadě s ostatními exoty. Agresivita samečka se utlumí pomyslnými útoky na louskáčky, rudoušky a ostatní exoty, všechny chované ve společné kleci. Při chovu, kdy je v kleci samotný pár kněžíků, dokáže sameček samičku dost pošramotit, zejména, když není schopna adekvátně reagovat na samečkovy pokusy o spáření. Pár, který je schopen hnízdit, je umístěn v kleci o rozměrech 0,5 x 0,9 x 3,2 m (jedná se vlastně o 4 propojené klece) spolu s louskáčky, rudoušky, astrildy oranžolícími, motýlky modrobřichými, panenkami běloprsými, vločkovníky zelenohřbetými, louskači andskými a zvonky černohlavými. Celá tato společnost se velmi dobře snáší, což je dáno jak velikostí klece, tak možností úkrytu v trsech rákosu. Druhý pár je dočasně rozdělen právě z důvodu, že byl chován samostatně v kleci a sameček samičku při svých pokusech o spáření doslova oškubal. Byl přemístěn do klece s panenkami běloprsými, amaranty černobřichými a kněžíky hnědohrdlými, kde jeho agresivita ihned pominula.

Krmení

Krmeni jsou směsí pro astrildy fy PRESTIGE, v současnosti je to směs Premium, obsahující vitamíny, stopové prvky a bílkoviny. V oblibě mají lebedu, jejíž snížky obírají, někdy si uzobnou z klasů kukuřice v polo-zralém stavu, dále ježatku osadní a klasy senegalu. Zatím se ještě nenaučili přijmout naklíčené krmení, přestože ostatní ptáci v kleci tomuto krmivu dávají naprostou přednost. Tvar jejich zobáku je jistě uzpůsoben i sběru bobulí, ovšem o nic z toho, co naše příroda nabízí, nemají zájem. Též berou snítky ptačince, musí být ovšem kolíčkem upevněny k bidélku ve vyšší poloze, ptačinec ležící na dně klece zcela ignorují.

To je zatím vše, co mohu o této skupině exotů v mém chovu sdělit. Chtěl bych požádat chovatele, kteří některý z těchto mnou popsaných druhů chovají, aby své případné zkušenosti zveřejnili na stránkách Fauny. Osobně budu vděčen, a další zájemci zcela jistě také, za každou informaci.