Přestože se věnuji chovu psů (vlastním 6 psů s PP plemene Lhasa Apso), jsem se asi před 3 roky nechala dětmi přemluvit k nákupu páru Agapornis Fischeri.
Tyto malé ptáčky jsem umístila do klece dlouhé 50 cm, vysoké 70 cm, kde se perfektně aklimatizovali. Za nějakou dobu jsem v Akvaristice uviděla papouška senegalského, ale ve strašném stavu. Byl umístěn v malé kleci s umělým bidélkem, na kterém odmítal sedět. Z toho důvodu se věšel na pletivo tak, že měl záda a temeno hlavičky sedřené do krve. Jinak ale měl čisté, nezalepené nosní dírky, oči měl jasné a bylo vidět, že je zdravý. Nikdo však o něj neměl zájem, vzhledem k olysalosti a k tomu neúměrné ceně. Jelikož mi ho bylo líto, dohodla jsem se s prodavačem na slevě a zakoupila ho. Též jsem koupila provizorní klec, do které jsem dala větve ovocných stromů. Ve velmi krátké době si senegalec zvykl, přepeřil a krásně se vybarvil. Pouštěla jsem ho na pravidelné prolety po místnosti, spolu s agapornisy.
Nijak spolu nekamarádili, ale nenapadali se. Bohužel nedopatřením samice agapornise ulétla. Sameček byl dlouho smutný a už jsme mysleli, že uhyne. Napadlo mě koupit pokojovou voliéru a umístit agapornise se senegalcem pohromadě.
Voliéra má rozměr d. 80 cm, v. 130 cm a hl. 60 cm. Na dno jsem dala budku o výšce 30 cm s větším vletovým otvorem. V krátké době si na sebe zvykli tak, že si navzájem probírají peří, sedí spolu v budce a v jistém období agapornis krmil senegalce natráveným krmením z volete. Dávám jim kvalitní krmení, přidávám ořechy, zeleninu, jablka, 1x týdně dávám do pití vitamíny a neustále mají čerstvé větve na okusování. 1x týdně mají možnost koupání a 1x týdně je rosím postřikovačem. Senegalec, ač v době nákupu byl již asi tříletý, bere krmení z ruky, má snahu napodobovat a je to velmi pohodový pták. Jelikož oba mají dostatek pohybu, jak ve voliéře, tak volně po místnosti, nepociťují nudu. Nikdy bych nevěřila, že si takto zvyknou a jsem moc ráda, že se mi to podařilo.