Holub zlatoprsý

První holuby zlatoprsé (Gallicolumba rufigula) jsem získal na podzim v roce 1997. Patří do skupiny zemních, tzv. běhavých holubů. 

Popis

Velikostí se blíží hrdličce chechtavé, jsou však o něco málo robustnější a na vyšších nohou. Zbarvení je následující. Čelo červenohnědé, temeno tmavohnědé, obličej modrošedý, krk je hnědočervený, záda jsou kaštanová, hruď bělavá s nápadnou oranžově žlutou skrvnou, břicho je žlutohnědé. Křídelní krovky vytváří náznak 4 příčných šedohnědých pruhů. Ocas je purpurově kaštanově hnědý, letky jsou tmavě hnědé. Zobák má holub červenohnědý, oko červené. Délka holuba se pohybuje mezi 220-240 mm. Holubička u dospělých ptáků je o něco málo drobnější a skvrnu na prsou má světlejší než holub.

Původ

Jeho domovem v přírodě je Nová Guinea a okolní ostrovy. H. S. Raethel ve své knize o holubech uvádí, že se vyskytují i v nadmořské výšce kolem 1600 m.

Mé zkušenosti

Po svých zkušenostech musím však konstatovat, že uvedený rozdíl ve zbarvení na prsou není zřejmě úplně stejný u všech jedinců. Právě podle tohoto znaku jsem si vybral pár a byl jsem si více než půl roku jistý, že tomu tak je. Holubi byli v "páru" a údajný holub se holubici dvořil, takže jsem s napětím očekával, kdy holubi nasednou. Koncem dubna jsem poprvé uviděl "holuba" na hnízdě, přičemž slabě houkal a vábil na hnízdo i holubičku. Poněvadž v tomto období bylo již jarní počasí, tak jsem se rozhodl holuby přemístit do venkovní voliérky. Voliérka měla rozměry 100 x 100 x 120 cm výška. Přemístění se uskutečnilo 27. dubna. Velké překvapení následovalo druhý den, poněvadž jsem na zemi pod budkou objevil rozbité vajíčko. Poté následoval útlum v zájmu o hnízdění i když "holub" občas projevoval snahu o dvoření holubici. K dalšímu nasednutí došlo až 11.7. Ovšem na hnízdě seděl místo jisté holubice holub. Bylo mi to divné, ale poněvadž za dlouhé roky, co exotické holuby chovám, jsem se několikrát přesvědčil, že na vajíčkách seděl v noci i holub, tak jsem tomu nepřikládal velký význam. Divné však bylo, že ani jednou jsem na hnízdě nespatřil holubici. Celých 18 dnů seděl na vajíčku s výjimkou příjmu potravy pouze "holub". Seděl velmi "pevně" a nenechal se vůbec rušit. 18. den hnízdo opustil a při kontrole jsem zjistil, že vajíčko je neoplozené. K dalšímu snesení vajíčka došlo velmi brzy a to již 6.8. Situace se opakovala a to jsem již ztrácel jistotu, že mám pár. Vajíčko bylo opět neoplozené a tak jsem nabyl přesvědčení, že mám dvě holubice a z nich domnělý holub hrál dominantní roli - holuba.

Vypůjčil jsem si holuba od ing. Buřiče

Naskytla se mi možnost vypůjčit si holuba od ing. Buřiče a tak jsem své dvě holubice od sebe oddělil a po 3 dnech jsem k té, co snesla již 3 vajíčka přidal vypůjčeného holuba. Velká radost následovala, poněvadž 27.8. holubice opět snesla vajíčko a tentokrát hnízdění mělo normální průběh. Přes den holubici střídal holub. Ještě větší radost jsem měl, když se 18. den inkubace objevila ve voliérce skořápka, což byl důkaz, že se vylíhlo holoubátko. Pár opět vzorně o mládě pečoval a přesně 20. den po vylíhnutí mládě opustilo hnízdo. Po celou dobu na něm rodiče seděli a zahřívali ho, poněvadž počasí bylo velmi chladné. Protože již začaly v noci mrazíky, nechtěl jsem riskovat a holuby i s mládětem jsem přemístil do zimní ubikace. Samostatně a do té samé, ve které byli minulou zimu. Poněvadž jsem měl s přemísťováním holoubků s mláďaty (i menšími) jen dobré zkušenosti, vůbec mne nenapadlo, že po přemístění se rodiče přestanou o mládě zajímat. Když ani druhý den nebylo holoubátko nakrmeno, tak jsem musel holoubátko začít krmit ručně. Dostávalo pinzetou do zobáčku navlhčené granulky pro holuby a k tomu vaječnou míchanici s vařenou rýží. Krmení tak malého holoubátka nebylo technicky jednoduché, zobáček mělo velmi malý. Vlažnou vodu s vitamíny jsem mu vstřikoval do volátka pomocí injekční stříkačky, na kterou jsem nasadil malinkou gumovou hadičku. Krmení holoubátku vyhovovalo a bylo patrné, že dále rostlo. Asi po týdnu mne však potkala velmi nepříjemná věc - onemocněl jsem komplikovaným zápalem plic a skončil na více než měsíc v nemocnici. V rodině nemám nikoho, kdo by byl schopen v umělém krmení holoubátka pokračovat. Protojsem požádal svého známého, aby se holoubátka ujal. Vše dobře dopadlo a nyní, když píši svůj příspěvek (počátkem března 1999) je z holoubátka již krásný holub, pravděpodobně holubička. Mně zůstal jen smutek, poněvadž díky onemocnění a dalším zdravotním a jiným problémům, jsem musel celý svůj chov exotických holubů, již podruhé v krátké době, zrušit.

Raději se vrátím k chovu holubů zlatoprsých

Je to velmi smutná záležitost, chovu holubů jsem se věnoval od svých 6 let, tedy více než 50 roků a exotickým holoubkům od roku 1970, tedy téměř 30 roků. Raději se vrátím k chovu holubů zlatoprsých. Na chov nejsou nároční, jsou nádherní a chovateli působí velké potěšení.

Bylo zajímavé, že první pár (dvě holubice) byly velmi krotké a ochotně braly moučné červy z ruky, zatímco druhý pár, který pocházel rovněž z odchytu, již tak krotký nebyl. Těžko to vysvětlit, ale svět exotických holubů již takový je a vždy dokáže překvapit. A to příjemně a někdy i nepříjemně.

Co se týká krmení, tak nejraději přijímali slunečnici, řepku (to jsem podával v omezeném množství - asi 10 % denní spotřeby), dále jsem podával proso, pšenici, ječmen, vaječnou míchanici a 3x týdně každému 3-4 moučné červy, samozřejmě spařené horkou vodou. Ani při krmení mláděte nebyl v příjmu potravy větší rozdíl, pouze jsem zvýšil dávku vaječné míchanice. Samozřejmostí bylo podávání rozdrcených převařených vaječných skořápek a podávání vitamínových a minerálních přísad do vody a krmení.

Kdo má možnost tyto holuby chovat, mohu mu je jen doporučit. Jistě mu vynahradí trochu vyšší pořizovací cenu.