Krašský pastevecký pes

Země původu: Slovinsko, doba vzniku: středověk, standard FCI č. 278

Původ

Již v roce 1689 byl popsán krašský pes:... především v Kraši a u řeky Pivka byli chováni velcí a silní psi, kteří byli schopni náležitě vlkovi vypráskat kožich. Proto byli stále vyhledáváni jako průvodci pastevců. Tento ocelově šedý pastevecký pes, hlídač stád, byl dříve nazýván istrijský pastevecký pes.

Také armáda začala používat krašského psa jako služebního, ale byl všechno jiné než služebně horlivý, poslušný, na povel jednající pes. Sedláci Krašského pohoří potřebovali odvážného, nepodplatitelného, v jistých situacích samostatně jednajícího, hlídacího a strážního psa stád a usedlostí. Byl vyhledáván pes absolutně spolehlivý, robustní, necitelný k počasí,k bolesti, skromný.

Charakteristika

Krašský pastevecký pes je oddán své rodině, ale vůči cizím je přece jen nevypočitatelný a ostrý. Jeho věrnost revíru nestrpí žádné vetřelce. Trpělivý a klidně působící pes, zaútočí podle svého uvážení nenadále a nekompromisně nejen na lidi, ale také na psy, což je pro jeho držitele často nevysvětlitelné. Krašský pes je doporučován jako hlídací a strážní pes pro bezpečně ohrazené rozsáhlé usedlosti.

S tímto jugoslávským pasteveckým psem se nejčastěji setkáme na náhorních plošinách krasových pohoří na severozápadě Jugoslávie. Tento svérázný pes z drsných podmínek horského pásma je spíše uzavřené, málo přátelské povahy, lhostejný až nedůtklivý k cizím lidem, vynikající hlídač, jehož výchově je třeba věnovat značnou péči a trpělivost.

Po staletí chrání a honí stáda v krasových oblastech Slovinska. Ve střední a západní Evropě se krašský pastevecký pes vyskytuje velmi málo. Najdeme ho v krasových oblastech, kde dodnes zůstal pasteveckým psem. V hustěji obydlených oblastech našeho pásma ho nenajdeme. Na evropských výstavách se zřídka objeví toto poměrně vzácné plemeno.

Pokusy s jeho chovem v Německu nevedly k předpokládanému úspěchu. V roce 1984 bylo nutné z jednoho vrhu utratit několik jedinců, protože se nedokázali přizpůsobit novému životnímu prostředí. To by mohlo částečně souviset se skutečností, že krašský pes nemohl být dodnes nasazen k jiným úkolům, než byl jeho původní.

První zmínka o tomto psu pochází, jak je již uvedeno na začátku, z roku 1689, Podává zprávu o tom, že se v tamním krasu chovají velcí a silní psi, kteří beze strachu napadnou vlka. Tito psi museli být bdělí a jednat samostatně za jakýchkoliv okolností i bez svého pána. Nezná výcvik vedoucí k tomu, aby poslouchal rozkazy. Zaútočí, když je to podle jeho názoru správné, proto je možné nasadit ho jedině jako hlídače v oploceném areálu.

Je naprosto nevhodný jako sportovní pes, kterým by se mohl jeho majitel chlubit. Ti, kdo by si přáli psa, kterého by mohli snadno vycvičit, budou velmi zklamáni.

Standard

Jako plemeno je uznán od roku 1940 (standard z 10.3.1980). Ve světě je znám velmi málo.

Za ideální výšku u psa se považuje 57cm, u feny 54cm.

Hmotnost psa 30-40kg, feny 25-35kg.

Zbarvení ocelově šedé s odstíny pískové barvy.