Oplurus fierenensis skalní

Ploché skalní masívy v okolí řeky Fihereneny jsou ideálním domovem pro mnoho petrofilních živočichů. Jedním z nich je absolutní unikát z rodu leguánů, čeledi Sauridů, úchvatný a nesmírně vzácný plaz Oplurus fierenensis.

Výskyt

Údolí řeky Fihereneny na suchém a horkém jihozápadě je obklopeno svahy a plochými skálami s řídkou vegetací. Tato má charakter až trnité buše s velkým procentuelním zastoupením opadavé sezónní vegetace, typické pro západní polovinu ostrova Madagaskar.

Sezóně opadavá vegetace s dosahem až po vlhčí enklávy lesů na severozápadě, přibližně na úrovni protějšího ostrova Nosy Bé je dominující v celé západní polovině ostrova. Na východě je tato oblast ohraničena bezlesým náhorním plató.

Je známo, že Madagaskarská náhorní vrchovina je se svým klimatem velmi příhodná a vlídná i pro Evropany. (Ne nadarmo se centrální oblasti říká země věčného jara). Řeka Fiherenena je prosycena železitými oxidy rozvířenými ve vodě této jedné z největších řek ostrova koření.

Podle Haralda Meiera je výskyt Oplurus fierenensis vázán čistě na masívní skalní bloky v malých od sebe oddělených populací. Oplurus fierenensis se oddává relativnímu klidu v samotě a bezpečí. V zajetí se však podle mého soudu velmi rychle přizpůsobil a jeho chov vyjma odchovu nečiní potíže. Rád bych se zmínil o další doměnce ohledně líhnutí mladých leguánů. Je možné, že vývoj embryí se může nastartovat i brzdit i díky výkyvům okolní teploty. Bohužel tuto inspirativní chovnou praktiku jsem nemohl již aplikovat. Například i populace chameleona kobercového - (Furcifer lateralis) z oblasti blízkých výskytů leguánů O. fierenensis, prodělává ono "startování" vývoje vajec a tato zimní pauza trvající přibližně 60 dní při teplotě 10 až 15 stupňů Celsia (maximálně) je nezbytná k řádnému vývoji zárodků.

Oplurus fierenensis je potenciálním dalším kandidátem tohoto dosud málo poznaného množení.

Zdůrazňuji, že se jedná o moji osobní domněnku, která by snad mohla napomoci budoucím možným chovatelům k úspěšnému rozmnožení tohoto vzácného druhu.

H. Meier uvádí, že Oplurus fierenensis je rozhodně nejchoulostivější druh z celého komplexu rodu Oplurus.

Po důkladné analýze folidózy i DNA uhynulého exempláře v Berlíně jsem nabyl přesvědčení a později i jistoty, že mnou chovaná skupina leguánů není Oplurus saxicola, ale skutečně vzácný Oplurus feirenensis.

Smím-li se pochlubit, tito leguáni žili v zajetí u pana Haralda Meiera pouze tři měsíce coby pár a osamocený samec tohoto druhu přežil dva roky a tři měsíce. Skupina zvířat v mém zajetí žila téměř šest let. Musím bohužel kostatovat, že bez potomků.

Popis

Červené železité zbarvení je dáno oxidy železa v hojně se vyskytujících lateritových půdách, které jsou dnes již jako holiny obsaženy po celém Madagaskaru v důsledku nekontrolovatelné těžby dřeva za účelem tvorby palivového dříví či jako primárního zdroje k výrobě dřevěného uhlí. Oplurus fierenensis jako každý leguán, tedy ještěr připomínající vzhledem agamy, je archaického původu oproti zmíněným agamám a přesto u něj nalezneme jednu podstatnou výhodu a to možnost dorůstání nových zubů. Což jinými slovy znamená, že pokud leguán přijde nějakým způsobem o zuby, tyto mu dorostou, ale agamám nikoli. Oplurus fierenensis je velice málo kdy chován v zajetí jak v Evropě, tak i v USA a Kanadě. Je spolu s druhem Oplurus saxicola velmi podobný a mnoho znaků z nich činí dva velmi příbuzné druhy, evolučně geneticky od sebe oddělené v relativně nedávné době.

Oplurus saxicola má však mnohem větší areál rozšíření a proto jeho bratranec se jeví jako produkt velmi úzké specializace. Musíme přiznat, že dokonce i fotografický materiál O. fierenensis je velmi vzácný až raritní a těch pár fotografií v odborných publikacích vydaných v SRN či USA je skutečně to málo, co máme k dispozici.

Celé zbarvení leguána je sivé s nádechem do kapraďovité zeleně. Tvar celého těla je plně uzpůsoben životu na hladké skále a s ukrýváním do podlouhlých skalních rozsedlin před predátory, sluncem nebo člověkem. Tělo je velmi ploché a z ptačí perspektivy je ve vlastní tělové části až kruhovité.

U sluchových otvorů mají leguáni jakýsi malý vějířek tvořený hroty z přerostlé jemné ohebné kůže. Je možné, že tento výčnělek může sloužit k lepší sluchové orientaci, při čemž by pracoval jako rezonátor nepřirozených zvuků, šířících se po hladkých kamenech jeho biotopů. Toto je však domněnka, která je založena na znalostech existence podobných zařízení u jiných obratlovců, nejenom u plazů. A ještěrky a leguáni vesměs mají velice dobrý sluch a ten se zrakem, který je ostatně také vynikající, tvoří dvojici úhlavních strategických smyslů pro tyto reptilie. Bez dobrého sluchového orgánu, by byl tento a jemu řada podobných živočichů ztracen.

Přirozený nepřítel

Mezi jeho nepřátele musíme počítat především různé užovkovité hady a denní a možná i noční ptáky. Je pravděpodobné, že tento málo rozšířený druh má u juvenilních jedinců maximální ztráty. Jednak již při inkubaci vajec dochází ke ztrátám, protože mladé samičky neodhadnou dosti často optimální místo jako kladiště a v místním intenzívním žáru pak snůšky v mělkém substrátu v prohlubních mezi kameny přeschnou a embryonální vývoj se zastaví a je tak ukončen.

Rozmnožování

Zvážíme-li fakt, že maximální počet vajec je tři, přičemž třetí je povětšinou neoplozeno, tak nám vychází vysoká mortalita ještě nevylíhlé populace. Samozřejmě i juvenilní exempláře mají o to více nepřátel, čím jsou menší. Jde dokonce i o hmyz. Drahé introdukované velké vosy dosti snižují populaci, která je jednak velmi řídká a navíc rozšířena na tak malém refugiu.

I Oplurus fierenensis má přeslenovitý ocas, avšak mnohem slaběji, který bez velkých přeskoků v segmentech se jeví jako plynule se ztenčující. Oko je lesklé avšak tmavé. Velice interesantní je mohutné "třetí oko" na temeni jako vzpomínka na dávný pravěk Země.

Sami Malgaši tohoto leguána kupodivu dobře odlišují od velmi podobného O. saxicola, což je u těchto lidí velmi podivuhodné. Například téměř všechny malé druhy felsum bez rozdílu druhu nazývají "Antsasatra".

A tyto se poněkud přece jenom co se vzezření týká liší.

Domorodci našeho Oplura jmenuje Lo-lam-ba lo, což u Malgašů značí "skalní duch". Zvláště v okolí Terra typica u Mafaly jej dobře znají.

Tato ještěrka s plochým tělem jakoby nalepeným na skálu je asi 28-30 cm dlouhá a délka ocasu z toho činí přibližně 18 cm. Určit pohlaví je poněkud problematické. Ač jsem choval několik let skupinu dvou samců a tří samic, nejsem si dodnes jistý, zda zmínění samci byli skutečně samci. Určené samičky sice snášely vejce, ale stále neoplozené.

Tím se podstatně lišily od oplozených vajec Oplurus cuvieri (syn. O. Sebae).

Možná přísluší se zmínit o podloží, na kterém se Oplurus fierenensis pohybuje. Jedná se o granitové (žulové) skály s dosti jemnou zrnitostí a zelenavosivou matovou barvou. Barva zcela koresponduje se zbarvením leguána.

V zajetí

V zajetí se skupina jevila jako insektivorní se sklonem k požírání sladkého měkkého ovoce. Hlavní složku potravy tvořil cvrček dvojskvrnný, banánový a červ Zophabas morio. Leguáni útočili a ojediněle pozřeli i novorozené myší holátko. Velikou loveckou vášeň projevovali při výjimečném podání sarančat stěhovavých. Byl podáván i vařený vaječný žloutek a bílek. Ještěři jej přijímali ochotně. V zajetí velmi milovali slunění či umělé ozařování UV - A paprsky (okolo 365 nanometrů vlnové délky). Nejlépe se zvířata cítila, když se mohla dlouze exponovat na topném kameni či pod výbojkou HGL 120 W s teplotou 30 až 50 stupňů Celsia. V noci byl teplotní pokles se zvýšením vzdušné vlhkosti až k 20 stupňům Celsia. Reptílie se rychle naučily pít z masivních skleněných misek vodu obohacenou vitamíny a rozpustným Calciem Spofa.

Závěr

Tímto jsem si dovolil teraristickou veřejnost seznámit poprvé v české verzi s tímto poněkud tajemným duchem hor tolik ohroženého ostrova Madagaskaru.

Další sérii článků bych rád věnoval nejenom rodu Phelsuma z Madagaskarsko-Maskarénské zoografické oblasti, (protože ta úžasná rozmanitost života na těchto ostrovech si zaslouží povýšení na jednu z dalších hlavních zoologických oblastí), ale i pánům Jiřímu Vergnerovi za jeho zcela první souhrnou publikaci pojednávající uceleně o Teraristice jako hobby a jeho bratru Ivanovi Vergnerovi za popularizaci rodu Phelsuma a jeho fundované odborné práce a články o tomto rodu všeobecně.