Kněžíci - rod Sporophila

S velkým zájmem jsem si přečetl příspěvky o kněžících, které nám do redakce Fauny zaslal choval pan Pavlovec. V článku vyzval k zaslání dalších informací o těchto ptácích. Nepochybně na tuto výzvu zareagují další chovatelé. Než se tak stane, usoudil jsem, že bych mohl ze své skromné knihovny vyhledat údaje, které by se mohly hodit k tomuto účelu.

Charakteristika kněžíků

Kněžíci žijí asi v 50 druzích v tropické Americe. Jsou to drobní ptáci. Postavou a hlavně silným kuželovitým zobákem připomínají hýly. Jsou stále v pohybu a jejich chování je příjemné. Většinou jsou snášenliví, ale v době hnízdění jsou vůči příslušníkům svého druhu a příbuzným velmi útoční.

Hodí se k chovu v kleci i dobře zarostlých voliérách, kde se náležitě mohou rozvinout jejich vlastnosti. Zpěv je - podle druhu - monotonní nebo ostrý, pronikavý, ale snesitelný. Kněžíci se velice rádi koupou. Přezimovat je nutno v teplém prostředí, kde se rozhodně cítí lépe než v chladu.

Krmení

Podáváme různé druhy pros a lesknici, z části také v naklíčeném stavu. Dále menší množství olejnatých zrnin (řepku, mák, semenec), zralá a polozralá semena různých divoce rostoucích rostlin, zelené všeho druhu (např. salát, žabinec ptačinec), pupeny našich dřevin. Na doplnění ještě měkké krmivo, trochu vejce, sušené a čerstvé kukly lučních mravenců. Silný zobák umožňuje kněžíkům také konzumaci tvrdých zrnin, např. rýže a ovsa.

V době odchovu jsou vhodné čerstvé mravenčí kukly (podle některých autorů nejsou nezbytně nutné), rozkrájení mouční červi, měkká míchanice, zelené, na kousky nakrájená jablka nebo hrušky a naklíčená semena. Doporučuje se také v mléce namočená houska a některé univerzální odchovné krmivo z obchodu.

Chov

Partnerství mezi samcem a samicí je velmi volné, často se vzájemně honí a mnohdy se zdá, že ani nedojde k hnízdění. Potom se vše změní. Samice létá se stéblem v zobáku, později i samec sbírá pilně hnízdní materiál. Kontakt mezi samcem a samicí je stále těsnější. Hnízdo si staví kněžíci většinou volně, někdy i v budce, z kokosových a sisalových vláken, bavlněné cupaniny a z lýka. Na stavbě hnízda, která trvá asi 6 dnů, se podílejí oba partneři. Staví obvykle v dopoledních hodinách. Po dokončení stavby dochází k páření. Samice sedí netečně přikrčená na větvi, samec s načepýřeným peřím a s velkým vzrušením, za neustálého zpěvu, přeletuje z jednoho konce klece na druhý, až dojde k páření. Snůška čítá dvě až tři vejce, jsou snášena denně. Po snesení druhého vejce samice pevně zasedne a střídá se se samečkem. Kontrolu průběhu hnízdění lze obez obav provádět, ptáky to neruší. Inkubace je 12 dnů. Mláďata jsou pokrytá špinavě šedým prachovým peřím. Jsou krmena oběma rodiči dobře, ale rostou pomalu. Samec krmí samici sedící na vejcích, přijatým krmením krmí poté samice mladé. Mláďata vyletují z hnízda za 14 dnů a staří je dokrmují další tři týdny. Podle Engela opouštějí mláďata hnízdo po čtyřech týdnech, ale jsou již dobře opeřená. V tomtéž hnízdě vyhnízdí kněžíci v sezóně 3-4krát. Hnízdo si vždy opravují a vylepšují.

Müller píše, že jeho pár kněžíků si postavil hnízdo volně v houštině z kokosových vláken, konopí, žíní a jemného chrastí. Hnízdo bylo velice pečlivě postaveno, hluboké, otevřené, slabostěnné. Podařilo se mu odchovat jednoho samečka. Úspěch přičítá tomu, že ptáci měli možnost volného výběru partnera ze skupiny ptáků téhož druhu ve které převažovaly samičky.

Literatura:
Dost H. (1969): Fremdländische Stubenvögel
Urania Verlag, Leipzig, Jena, Berlin
Karásek Jar. (1935-1941): Cizokrajní ptáci chovaní v klecích, KPEP Praha
Rutgers A. (1970): Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vögel
Neuman-Verlag, Radebeul