Dovoluji si reagovat na článek p. Mgr. Jana Sojky ve Fauně 8/99, kde navrhuje při prodeji exotů uzavírat kupní smlouvu.
Nedovedu si představit, jak řešit kupní smlouvu na velké burze, kam povezu cca 20 ptáků. To bych musel mít 20 bianco kupních smluv, na místě vyplňovat jméno kupujícího, dohodnutou kupní cenu a event. další údaje, na kterých bychom se jako smluvní strany dohodly. Dejme tomu, že i to by šlo, ale veškerá iniciativa ze strany prodávajícího končí ve chvíli, kdy pták není kroužkován, protože v případě úhynu jiného ptáka téhož pohlaví (tam, kde je dimorfismus), mohu za uhynulého vydávat toho, který je předmětem kupní smlouvy a mohu prodávajícího tímto nádherně "převézt". Někdo možná namítne, že jsme přece solidní, ale ruku na srdce, přátelé, kdo z nás nebyl alespoň jednou "chovatelsky" oklamán a často zjevně záměrně?
Dále se ptám, kdo uhradí náklady pitvy, které jistě nejsou malé a nevím, kdo mi bude pitvat sebedražšího drobného exota, protože na něm nikdo nic nezjistí a je přitom zcela mimo pochyby, že někteří drobní exoti jsou cenově výše než třeba papoušci. Z logiky věci plyne, že jako prodávající bych měl vrátit kupní cenu a ještě uhradit náklady pitvy, poštovné apod. Pak se ptám, kdo bude ochoten takovou kupní smlouvu uzavřít, když je nad slunce jasné (a zase se všichni, přátelé, zamysleme), že málokdo dává ptáky po nákupu do karantény a víme, že k rozvoji příznaků choroby může dojít právě změnou prostředí nebo dietetickými vlivy.
Uzavření kupní smlouvy je do určité míry jistotou pro kupujícího, ale jistotou velmi povrchní. Navíc si nedovedu představit vymáhání následků kupní smlouvy prostřednictvím soudu, zvláště při dnešním přetížení justičních orgánů, a to je třeba přihlédnout k notné dávce subjektivity tohoto rozhodnutí a velikých dalších nákladů - soudní znalec, soudní řízení apod. Pak by úhyn pap. nádherného v ceně 1000 Kč na základě kupní smlouvy mohl prodávajícího přijít na 5 i více tisíc korun. Nezlobte se na mě, ale to už s chovatelstvím nemá nic společného. Nikdo by mě osobně nedonutil žalovat u soudu kolegu, který mi prodal exota a on mi uhynul (a protože dělám hodně drobné exoty, tak se to mnohokrát stalo), protože já jsem jej koupil zcela dobrovolně na základě své svobodné vůle.
Shrnu-li, co jsem výše uvedl, ač ctím kupní smlouvu jako důležitý institut obchodního i občanského práva, tak v případě vzájemného obchodování s okrasným ptactvem jsem proti, nepřesahuje-li cena zakoupených ptáků 20 000 Kč, aby byly efektivní případné náklady soudního řízení.
Byl bych moc rád, kdyby se k této záležitosti alespoň ve stručnosti v duchu svých zkušeností vyjádřili i další chovatelé. Myslím, že nás poctivých je většina a že k naší zálibě kupní smlouvy nutně nepotřebujeme.