Ke kousnutí člověka hadem, chovaným v teráriu, občas dochází. Je to způsobeno jednak neznalostí chovatelů - začátečníků, jednak lehkomyslností chovatelů, kteří si již myslí, že celou problematiku chovu zvládli a zapomínají na veškerou opatrnost.
Dalším faktorem může být nesoustředěnost při manipulaci se zvířaty apod.Samozřejmě nedochází pouze k uštknutí jedovatým plazem, ale "pěkně" může kousnou i menší nejedovatý had. Ne vždy může toto kousnutí zůstat bez následků. Mohu např. vzpomenout případ přítele, který po kousnutí měl dva dny horečku.
Při manipulaci s plazy je tedy nutné dbát několika zásad:
- pokud chceme něco dělat v teráriu, nebo přímo manipulovat s plazem, tento o nás musí vědět. Nesmíme také dělat prudké pohyby. Musíme udělat zkrátka vše proto, aby se nás zvíře neleklo... a nekouslo.
- zvláštní pozor musíme dávat při krmení, kdy většina hadů vyráží po každém pohybujícím se předmětu. Zvláště, jsou-li vyhládlí.
- pozor si musíme také dávat na zvířata, která jsou kousavá stále. Tato se snažíme denně aspoň na chvíli brát do ruky (nejlépe opatřené koženou rukavicí, i když při troše šikovnosti ani toto není po čase nutné). I velmi kousavý jedinec by se měl takto časem aspoň zmírnit.
Kousnutí není příjemné ani pro hada, ani pro člověka. Oba se leknou a bolí je to také oba. Většinou člověk instinktivně trhne rukou, čímž na ní vytáhne hada z terária. Někdy se had pustí sám, někdy je potřeba druhou rukou mu otevřít tlamku. V každém případě, čím větší had, tím jsou rány samozřejmě větší a hlubší. Nejhlubší bývají od stromových hadů, kteří mají zuby delší, aby při lovení kořisti mohli dobře proniknout přes peří ptáků, kterými se většinou živí.
Sám jsem byl již několikrát pokousán hroznýšem královským. Chovám ještě krajty tmavé, ale na ty si dávám speciální pozor a ke kousnutí zatím nedošlo.
Rád bych vám popsal poslední případ. Měl jsem v teráriu dvě samice hroznýše královského v délce asi 2,5 m. Z tohoto terária jsem potřeboval vydělat kámen na vyčištění. Viděl jsem, že jedna ze samic (obě měly hlavy relativně blízko u vyndávaného kamene), je v typické útočné poloze (chtěl jsem ji za chvíli krmit). Druhá ležela klidně. Proto jsem si všímal hlavně první samice. Natočil jsem se tak, aby mne nekousla a rychle jsem chtěl kámen vyndat. Bohužel druhá samice se samozřejmě lekla a kolmo přes tři prsty mne kousla. Jak jsem již výše uvedl i já jsem se lekl a instinktivně jsem vytáhl ruku i s hadem z terária. Had se vlastně nepustil mé ruky, ale já jsem mu ji z tlamky vytrhl. O tom svědčilo i mé zranění. Hluboké roztržené rány - silně krvácející. (Až podle otisků zubů na své ruce zjistíte, jak je hadí tlamka ve skutečnosti velká!)
Ruka by se měla správně vydesinfikovat, což já nedělám, spoléhajíce se na to, že silně krvácející rány se vyčistí samy. Neudělal jsem to ani v tomto případě. Roztržené rány se hojily opravdu dlouho. Jedna ranka mezi palcem a ukazovákem se však nechtěla zahojit vůbec. Stále bolela, byla opuchlá a hnisala. Každodenní desinfekce nepomáhala. Proto jsem se snažil co nejvíce hnisu z rány vytlačit. Místo něj jsem však náhle uslyšet (!) zvuk nepatrného předmětu, který dopadl na zem. Posléze jsem zjistil, že to byl zub hada, který mi po trhnutí ruky při kousnutí zůstal v ráně. Tato se pak velice rychle zahojila. Rád bych podotknul, že jsem zjišťoval, zda mi nezůstal po kousnutí nějaký vylomený zub v ráně. Žádný jsem však nenašel - musel být tedy hluboko.
Proto bych chtěl každému při manipulaci s plazy doporučit zejména opatrnost. Pokud však už k pokousání dojde, mělo by se - zvláště okolí rány - vydesinfikovat, přelepit náplastí. Pohmatem také zjistit, zda nedošlo k vylomení zubu a jeho uvíznutí v ráně. Pokud by se z rány šířila infekce, je lepší vyhledat lékaře, který vám předepíše antibiotika. Bohužel i s tímto případem mám neblahou zkušenost. Do rány, která byla v ohybu - tudíž se špatně hojila, mi druhý den vnikla infekce a léčba na chirurgii trvala několik týdnů.