Leghornky

Leghornka patří spolu s vlaškou a minorkou mezi lehká nosná plemena hrabavé drůbeže, z nichž nejrozšířenější ve světě jsou právě leghornky. Světová chovatelská veřejnost rozlišuje několik typů leghornek (japonský, evropský, kanadský, americký), které se od sebe liší hmotností, velikostí hřebenu, ocasu a úhlem jeho nasazení. Evropský typ leghornky, který z původní leghornky vyšlechtili v Anglii, se u nás choval už v dobách za Rakouska - Uherska. Slepičky pohlavně dospívají již ve věku pěti měsíců, kdy začínají snášet. Roční produkce velkých vajec o hmotnosti 55-60 gramů s bílou skořápkou se pohybuje průměrně mezi 200 až 220 vejci. Špičkoví jedinci dosáhnou v optimálních podmínkách i 240 vajec ročně.

Právě pro tyto vlastnosti posloužily selektované linie leghornek jako výchozí materiál pro vyšlechtění nosného hybrida Shaver Starcross 288, určenému pro velkovýrobní podmínky a s jejichž přebytky se stále častěji setkáváme na dvorcích našeho venkova i měst. Zdánlivě sice připomínají své dávné předky, ale mnohdy je na ně dosti žalostný pohled. Jsou to tvorové bez temperamentu, mnohdy požírají své vlastní peří a není mezi nimi vzácností ani kanibalismus.

• 0,1 leghornka bílá s odchovem

To jsme ovšem odbočili od naší krásné, shánčlivé a temperamentní leghornky bílé, pasoucí se na zeleném trávníku. Hlava je nasazena na protáhlém krku s bohatým krčním závěsem. Ozdobou hlavy je vysoký jednoduchý hřeben, u kohouta vzpřímený a okrouhlá bílá ušnice se smetanovým nádechem. U slepic je hřeben vzpřímený pouze ke druhému zubu a dále už je klopený. Osy zubů a zářezů mají směřovat do středu oka. Při velkých silných mrazech hrozí omrznutí hřebenů, a proto je lepší slepice vypouštět do výběhu, až se rtuť teploměru vlivem slunečních paprsků vyšplhá o něco výše. Silný, žlutý zobák je na konci mírně zahnutý. Oko leghornky má žlutou duhovku, laloky jsou středně velké, krk vzpřímený, středně dlouhý s bohatým krčním závěsem.

Trup leghornek je protáhlý a nesený vodorovně s bohatým sedlovým závěsem. Záda leghornek jsou dlouhá, lehce prohnutá, takže horní linie plynule přechází k ocasu. Vysoko nesený ocas, nasazený k trupu pod úhlem 35 st. má dlouhé zahnuté kosírky. Barva peří je dominantně bílá, barva kůže je žlutá. Křídla jsou velká, dobře přiléhají k tělu a jsou nesena téměř vodorovně. Nohy jsou neopeřené žluté barvy s pětiprstými běháky. Kohouty kroužkujeme kroužky číslo 18, slepice kroužky číslo 16. Hmotnost kohouta se pohybuje od 2,2 - 2,8 kg, u slepice od 1,9 - 2,3 kg.

Leghornky jsou velice shánčlivé slepice a mají-li velký zatravněný výběh, najdou si mnoho potravy samy (plevelová semena, části zelených rostlin, hmyz). Chovají-li se v menším prostoru, často přelétávají přes ploty. V nouzi vyletí případně až na střechu. Pud kvokavosti je u tohoto plemene potlačený, avšak občas v některém jedinci i nad snahy šlechtitelů zvítězí pud zachování rodu, což dokazuje snímek č. 1. Kuřata velmi rychle rostou a dobře se opeřují, snáška začíná 20-22 týden, kdy už je také u většiny mladých nosnic dokončeno klopení hřebene.

Leghornky je možné doporučit všem chovatelům, majícím k dispozici zatravněnou plochu k pastvě, suché a teplé ustájení. Při dobré výživě a péči odmění svého chovatele vysokou produkcí vajec.