Holub krvavý (Gallicolumba luzonica) se v přírodě podle Heinricha Datheho vyskytuje v sedmi poddruzích na jednotlivých ostrovech Filipín. Jsou to typičtí zemní holubi, kteří se většinou zdržují na zemi, kde usilovně hledají potravu a to rľzná semena a hmyz v rľzných formách a s oblibou požírají červy.
V zajetí se nejčastěji chová základní forma holuba krvavého - Gallicolumba luzonica a holub krvavý bartletův - Gallicolumba luzonica crinigera, jehož holubice snáší pouze jedno vajíčko.
Holub krvavý Gallicolumba luzon., luzonica má toto zbarvení: čelo a temeno je bílošedé a směrem k temenu hlavy tmavne. Záhlaví a šíje, rovněž i hruď z boku mají kovově zelený lesk. Zobák je tmavý, rohovka je červenohnědá. Horní část těla je šedá, zelenkavě se lesknoucí. Středová ocasní pera jsou hnědošedá, vnější jsou šedá s černým páskem před koncem. Krycí pera křídel jsou světle šedá se dvěma příčnými pásy černé barvy. Křídlové a ruční letky jsou tmavošedé. Spodní část těla včetně líc až po horní část hrudi je bílá se zářivě červenou skvrnou uprostřed, která vypadá jako krvácející bodná rána. Podle této skvrny byl holub pojmenován. Spodní část hrudi, břicho a zadní partie včetně spodních ocasních krovek je isabelová až skořicová. Nohy jsou červené. Celková délka těla je kolem 25 cm. Váha kolem 20 dkg. Pohlavní dimorfismus je nepatrný. U dospělých ptáků je holubička o něco málo drobnější a červenou skvrnu má také menší. 100% rozlišovací znak to však není.
V literatuře je uváděno, že holub se od holubice rozezná podle projevů zejména tím, že zvedá beze zvuku křídla a v toku vydává zvuk "turru", přičemž nafukuje volátko a tím vynikne krvavá skvrna. Podle mých již desetiletých zkušeností s tímto druhem mohu konstatovat, že ani tyto projevy nejsou 100% zárukou pohlaví, poněvadž to dělají i holubice, i když ne tak intenzivně jako holubi.
Holubi krvaví jsou beze sporu "perlou" v holubí říši a jejich chov přináší chovateli nádherné zážitky. U holubů krvavých, které jsem choval, se nepotvrdily údaje, o kterých jsem se dočetl v odborných publikacích, že jsou nesnášenliví k jiným spoluobyvatelům voliér. U mne tolerovali i jiné, menší druhy holoubků. Za celou dobu se pouze jednou stalo, že holub začal pronásledovat holubici a tu jsem musel na pár dnů oddělit.
U holubů krvavých, stejně jako u všech holubovitých ptáků, je pro úspěšný chov nutno sestavit harmonizující pár. Můj první pár takový nebyl, poněvadž čtyři snášky byly neoplozené. Když jsem vyměnil holuba, tak se vše zlepšilo a od tohoto páru jsem odchoval za sedm roků kolem třiceti mladých a pokud je mi známo, tak většina holubů krvavých v naší reublice i na Slovensku pochází právě od tohoto páru a jeho potomků.
Holubice snáší obden dvě vajíčka a pár se v sezení střídá. Holubice sedí na vejcích přibližně od 15 až 16 hodiny, přes noc přibližně do 9 až 10 hodin dopoledne. V tomto mezidobí sedí holub. Oba rodiče se společně starají o mláďata. Přibližně týden je rodiče krmí tzv. holubí kaší, pak postupně přechází na krmení nabobtnalým zrním a zejména vaječnou míchanicí a moučnými červy. Tyto podávám spařené a v počtu 3-4 kusů na holuba. Důležité jsou minerální látky, ty dostávají formou převařených drcených vaječných skořápek smíchaných se směsí drcených mořských škeblí a propraným říčním pískem mírně osoleným. Neméně důležité je podávání vitamínů. Ty podávám do vody a sice Supervit D. Dávkování jako pro drůbež. Rovněž naklíčené zrní podávám po celý rok a to všechny zrniny, které holubi krvaví berou. Je to pšenice, proso, řepka, slunečnice, kukuřice, hrách a oves.
Holuby krvavé jsem choval ve voliérkách, nemusí být moc velké a ani vysoké, poněvadž se zdržují i v zajetí převážně na zemi, ale mohou se chovat i v kleci (samozřejmě pokud možno alespoň v délce jednoho metru). Tento chov v kleci praktikuji až nyní, kdy jsem nucen mít nový chov exotických holoubků na balkoně. Ke hnízdění dávám holoubkům drátěný košík o průměru kolem 20 cm a jako hnízdní materiál dávám nastříhané seno.
Na zimu nejsou citliví, pouze je nutno zabránit, aby jejich ubikace nepromrzla. Zatím to řeším tak, že na zimu klece zateplím polystyrenem a vytápím tepelnou nesvítivou keramickou žárovkou. Teplota se i při mrazu drží nad nulou a to holubům stačí.
Důležitá je pravidelnost v krmení a udržování čistého prostředí v chovném prostoru a samozřejmě nutno podávat čistou vodu a tuto často obměňovat zvláště za teplého počasí. Jsou-li tyto základní chovatelské zásady dodržovány a podaří se sestavit harmonizující chovný pár, tak chov těchto holubů nečiní problémy a chovatele odmění jak svými projevy, tak i úspěšnými odchovy.
Pokud by v odchovu mladých někdy selhali, tak je možno použít jako chůvy zejména hrdličky chechtavé. Důležité je, aby chůvy nasedly ve stejném termínu a měly dostatek holubí kaše a byly navyklé přijímat živočišnou potravu.
Věřím, že si holubi krvaví získají i u našich chovatelů příznivce, kteří nebudou litovat, že se pro jejich chov rozhodli.