Chameleóni - krasavci mezi ještěry

Část II.

Také oči chameleónů stojí za zmínku. Jsou polokulovitě vypouklé, chráněné kůží, uloženy ve víčkách. Víčko a oko jsou zčásti srostlé, takže víčko může okem pohybovat. K zaostřování obrazu dochází na rohovce. Předností jejich očí je enormní rozlišovací schopnost. Některé druhy mohou dobře vidět až na neuvěřitelnou vzdálenosti 1000 metrů, což je důležité pro jejich přežití ve volné přírodě, kde tak včas rozeznají případného nepřítele. Oční sítnice se skládá výlučně z čípků. To je také příčinou toho, že chameleoni jsou aktivní ve dne, protože tyto čípky umožňují vidění a rozlišování barev při denním světle. Při pátrání po kořisti pohybují neustále oběma očima po okolí. Teprve po objevení svého cíle na něj zaměří obě oči, které umožňují chameleónovi sledovat okolí v okruhu 360o. Zorné pole jednoho oka činí 180o horizontálně a 90o vertikálně. Mimo vlastní vidění mají oči i roli rozpoznávací a komunikační. Tak např. mohou oranžové oči druhu Calumma parsonii nebo žluté u Chamaeleo jacksonii sloužit k včasnému rozeznání příslušníka stejného druhu. V noci, když spí, zavírají své oči a otáčejí zřítelnici dospodu, kde je chráněna za kostěnými destičkami. Některé druhy dokonce zatahují celé oko do hlavy.

• chameleón kobercový - Furcifer lateralis
• jedna z mnoha barevných variant krásně vybarvených březích samic

Snad vůbec nejzajímavější a nejtypičtější pro všechny chameleóny je jejich jazyk. Uchopení kořisti vystřelením jazyka je v říši zvířat jedinečné a mezi plazy vrcholem dokonalosti. Představuje nejpodivuhodnější přizpůsobení typického způsobu života (sit and wait - seď a čekej) u chameleónů. Jazyk je orgán, který je tvořen podélně ležícími kroužky svalstva. Jazyková kost (jazylka) je spojena s dvojicí za sebou ležících kloubů, kterými může být vysunutá až z hrtanu. Současně je vymršťována silným svalstvem. Zvíře vymrští jazyk z tlamky takovou rychlostí, že jej lidské oko není schopné sledovat. Není divu, protože vystřelení jazyka proběhne za 0,04-0,05 sekundy. Nazpět se vrací s nákladem hmyzu pomaleji, asi za 0,2 sekundy, ale ani tehdy tento pohyb neuvidíme, i kdybychom si oči vykroutili. Kořist je přitom uchopena kulovitým zesílením špičky jazyka, které má podobně jako sloní chobot dva listovité laloky. K polapení přispívají také žlázy na vnitřní straně. Tyto žlázy neprodukují žádnou lepkavou tekutinu (jak se dříve uvádělo), ale pomáhají uchopit potravu adhézním mechanismem. Tažná síla vystřeleného jazyka je úžasná. Bylo zjistěno, že u druhu Chamaeleo montium činí 43 g, což odpovídá zhruba celé váze chameleóna. Jazyk hraje důležitou úlohu i při pití vody. Slouží jako zachycovač vodních kapek, které visí na listech nebo větvích.

I když u většiny těchto ještěrů nemůžeme slyšet hlasový projev, přesto některé druhy (např. chameleón jemenský) vydávají při podráždění málo intenzivní, ale dobře slyšitelný vrzavý zvuk o frekvenci asi 210 Hz.

Pozoruhodná je i velikost chameleónů. Nejčastěji se pohybuje mezi 20 až 30 cm, ale madagaskarský obr Furcifer oustaleti může dosáhnout délky až 1 metr. Oproti němu lze postavit druh Brookesia minima, též z tohoto ostrova, který dorůstá maximálně 34 mm a aspiruje tak na titul nejmenšího tvora mezi plazy vůbec.

• samec chameleona pardálího - Furcifer pardalis

Právě Madagaskar je domovem velkého počtu druhů těchto krásných zvířat. Někteří z nich jako např. menší, pestře zbarvený Chameleon kobercový (Furcifer lateralis), nebo jeden z největších, Chameleon pardálí (Furcifer pardalis), nejenže odolávají systematickému ničení původního lesa a dalších příhodných biotopů na tomto ostrově, ale dokonce úspěšně osidlují i jimi dříve neobývaná místa, jako písečné pláže, pole s kulturními plodinami, dráty elektrického vedení i živé ploty zahrad v hlavním městě Antananarivo. Opačným příkladem jsou třeba chameleoni prastarého rodu Calumma či malinké druhy rodu Brookesia žijící v posledních zbytcích původního deštného lesa. Díky silné intenzifikaci zemědělské výroby, by podle prognóz neměl v letech 2010 až 2020 existovat už žádný původní prales. To by byl konec nejen pro nejmenšího chameleóna světa, ale také pro další množství jiných zvířat obývající stejná území. Pro chovatele to znamená vyvinout maximální úsilí a pokusit se rozmnožit tato jedinečná zvířata v teráriu. Na tom pracuje již mnoho teraristů, např. v Německu, ale i v Čechách a na Slovensku, kde se již běžně množí chameleón jemenský (Chamaeleo calyptratus), nebo chameleón obecný (Chamaeleo chamaeleon). Během roku 1994 se podařily i v bývalém Československu první odchovy několika madagaskarských druhů rodu Furcifer (F. lateralis, pardalis, minor, campani, atd...). Budoucnost těchto podivuhodných a bizarních zvířat snad tedy nebude tak černá, jak jsem zde vylíčil.

• chameleon kobercový - Furcifer lateralis
• tříměsíční odchované mládě

Na závěr bych si dovolil citovat jednu průpovídku obyvatel Madagaskaru vztahující se k našemu tématu: „Vezmi si příklad z chameleóna. Dívej se dopředu, nezapomeň se dívat dozadu a buď vždy ve střehu.“ Myslím, že je to dosti výstižné a srozumitelné rčení, nepozbývající platnosti v kterékoliv době a místě (nejen na Madagaskaru), které může oslovit každého vnímavého člověka a to nejen pro jeho vztah k chameleónům, ale pro jeho postoj k přírodě jako celku.