Ještě k chovu nebezpečných zvířat

Rád bych přispěl, ani ne tak do diskuze na výše uvedené téma, jako spíše k jejímu uklidnění.

Chov nebezpečných zvířat je řešen Zákonem České národní rady na ochranu zvířat proti týrání ze dne 15. dubna 1992 č. 246 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem ze dne 19. května 1993 č. 162 Sb.

Pojem nebezpečné zvíře stanoví tento zákon v 3 písm. h) takto: „Pro účely tohoto zákona se rozumí nebezpečným druhem zvířete takový druh, který vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky, může ohrozit zdraví a život člověka, který se pak může dopustit týrání jedince tohoto druhu, nebezpečné druhy zvířat stanoví ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen ministerstvo) vyhláškou.“

Toto ministerstvo vydalo známou prováděcí vyhlášku obsahující kritéria stanovení nebezpečnosti zvířat ke kterým se, zejména v případě obojživelníků, ještěrů a nejedovatých hadů nemohu vyjádřit, aniž bych byl nařčen z vulgárnosti.

Zákon však užívá termín „nebezpečný druh“ a druh je taxonomicky naprosto jednoznačná jednotka, takže všechny diskuze o jiných systematických jednotkách jsou bezpředmětné.

Uvedený zákon č. 246/1992 Sb. v 19 odst. 1 stanoví: „Orgány ochrany zvířat jsou a) ministerstvo, b) ústřední komise, c) orgány veterinární správy, d) ústřední orgány státní správy, pokud do jejich působnosti spadá řízení právnických osob, jejichž předmětem činnosti je provádění pokusů na zvířatech a Akademie věd České republiky.“

Neměla tedy být v těchto věcech dotazována Česká inspekce životního prostředí, ani Agentura ochrany přírody a krajiny, neboť nejsou z hlediska předmětného zákona kompetentní a veškeré odvolávky na Zák. č. 16/1997 Sb. jsou irelevantní.

Ochrana zvířat v zájmových chovech je řešena 13 Zák. č. 246/1992 Sb. a jsou zde určeny podmínky chovu nebezpečných zvířat a náležitosti žádosti o jeho povolení.

Jakoukoliv diskuzi o těchto záležitostech považuji v současné době za zbytečnou, ačkoliv chápu roztrpčení chovatelů, kteří mají dojem, že úřady dělají vše, aby jim chovatelskou činnost co nejvíce ztížily, nebo znemožnily. Je však třeba si uvědomit, že zákon, ať je moudrý či slabomyslný, je závaznou normou pro všechny občany státu. Diskutovat o něm bude mít smysl, až bude připravována jeho novelizace.