Ve Fauně č. 24/98 jsem popsal můj první odchov těchto ptáčků. Na úvod doplním tento článek několika informacemi. Obě odchovaná mláďata jsem ponechal s rodiči ve voliéře až do úplného přepeření. To probíhalo kupodivu poměrně rychle a ve stáří tři a půl měsíce byla zcela přepeřená. Potom jsem je přemístil i s rodiči k ostatním panenkám do klece 120 x 80 x 45 cm. V pěti měsících byla k nerozeznání od panenek z dovozu. Identifikoval jsem je podle kovových uzavřených kroužků. V tuto dobu už začala obě mláďata tokat a bylo jasné, že mám dva samečky. Jejich tok je častější a intenzívnější než u samců z dovozu.
V dubnu letošního roku se začal zajímat jeden z těchto samečků o samici z dovozu a vytvořili pár. V květnu jsem je přemístil do větší klece - 130 x 80 x 60 cm těsně nad zemí v chovné místnosti, vybavené houštinkami z borových větví, budkou z překližky, proutěným košíkem ve tvaru slepičí kukaně. V horním rohu, téměř u přední stěny klece, jsem zavěsil čtyřhranný košík. Velikost a tvar košíku je přesně jako klasická budka pro drobotinu. Je však zhotovený z kulatiny o průměru 3 mm a celý potažený pletivem. Pouze dno tvoří prkénko. Z boku jsem ho ještě zamaskoval borovými větvemi. Právě tento netradiční košík se panenkám zalíbil a postavily si v něm hnízdo ze sena, prázdných klasů obyčejného prosa a trav. Vůbec jim nevadilo, že asi 20 cm od tohoto místa je na zdi instalována zářivka.
Samička snesla čtyři vajíčka. Z počátku neseděla příliš pevně a při krmení v místnosti vylétala z hnízda. Za několik dní se uklidnila a seděla dobře. Sameček ji střídal málokdy. Sedával většinou blízko hnízda a někdy se schoval také dovnitř. Do hnízda bylo docela dobře vidět, a tak už za týden jsem věděl, že celá snůška je oplozená. Líhnutí nastalo šestnáctý den sezení. (Každopádně je doba sezení delší než u pásovníků a většiny astrildů). Nejprve se vylíhla tři mláďata a následující den čtvrté. Byla světlá a bez chmýří. Nyní byli rodiče neklidní a prohlédávali všechny kouty klece. Suché proso, lesknici i mohár nyní nechávali bez povšimnutí. Přednostně konzumovali rozmrazené mravenčí kukly lučních mravenců z mých posledních zásob z r. 98 a vymačkávali moučné červy. Po několika dnech jsem již vytvořil zásobu čerstvých kukel.
Podával jsem je opět rozmrazené na malé misce několikrát denně. Toto krmivo preferovali před vším ostatním - na rozdíl od páru hnízdícího ve voliéře. Předloženou vaječnou míchanici konzumovali málo a to v době, kdy neměli kukly ani moučné červy, přestože už na ni byli uvyklí ze společné klece. Mláďata zahřívali asi deset dní. Předkládané klasy trav, uvázané do kytice, zpočátku ještě nebyly v mléčné zralosti, a tak o ně začali mít větší zájem až za 14 dní. To už ovsík, lipnice a srha říznačka dozrávaly. Později jsem přidával i jílek. Před vylétnutím mláďat se zvyšovala spotřeba červeného naklíčeného senegalu v klasech (berou i žlutý) a naklíčené lesknice. Moučné červy jsem zkrmoval několikrát denně v omezeném množství. Listy salátu občas rodiče oštipovali, ale příliš oblíbené nebyly. Mláďata hlasitě žadonila o potravu a ve stáří asi 22 dnů vylétla z hnízda. Okroužkoval jsem je opět kroužky s vnitřním průměrem 2,75 mm hned po vylétnutí. Tato velikost kroužků se mně pro tento druh panenek zdá téměř ideální.
V této době jsem postupně přestal předkládat moučné červy i mravenčí kukly. Přesto se vůbec nezvýšila spotřeba suchých zrnin. Nyní začíná dozrávat i obilí, což bude pro panenky výborné krmivo. Chovná samička v tomto páru má dvě ocasní pera bílá, což nemá žádná jiná panenka v mém chovu. V současné době se vytvořil další pár moluckých panenek. Rozhodl jsem se, že je umístím do klece o něco menší a pokusím se o další odchov.
Na závěr bych shrnul své dosavadní zkušenosti z chovu tohoto druhu ptáků asi takto: Co se týká určování pohlaví, zatím se u mě nepotvrdily domněnky některých chovatelů. Pohlaví určuji jedině podle „zpěvu" samečka, chování ptáků a samičky při snůšce. Jako hlavní předpoklad úspěchu považuji vlastní výběr partnerů. Myslím, že jsem dostatečně a snad i srozumitelně popsal své zkušenosti z chovu panenek moluckých. Přeji všem, kteří je chovají nebo budou chovat, aby s nimi zažili alespoň tolik radosti jako já.