Takový chovatel se nezapomíná!

Léta nezadržitelně běží a letos je to již neuvěřitelných 30 let, co navždy opustil naše řady vynikající chovatel, výborný posuzoval, obětavý funkcionář, ale hlavně velmi dobrý člověk pan Josef Salamánek z Čelákovic.

Josef Salamánek z Čelákovic

Myslím, že ti dříve narození ho mají ještě v živé paměti, ale těm mladším ho trochu blíže představím. Narodil se dne 20. 1. 1905 v Čelákovicích, kde celý život žil a dne 8. 9. 1969 také zemřel. Nikdy se nevyhýbal obětavé práci pro chovatelství a již v roce 1934 byl zvolen jednatelem tehdejšího Klubu pěstitelů holubů pro Čelákovice a okolí. Od té doby prakticky trvale zastával řadu chovatelských funkcí, ovšem ne proto, že by byl v tomto směru výrazně ctižádostivý, ale naopak proto, že pro svou poctivost, pracovitost a vrozený smysl pro odpovědnost byl do těchto funkcí oprávněně volen.

Po druhé světová válce vešel ve známost široké chovatelské veřejnosti především jako chovatel špičkových parukářů a anglických pávíků bílých černoocasých. Rád vzpomínám na první velké poválečné výstavy v Brně, kde jsem s neskrývaným účasem obdivoval bezkonkurenční krásu jeho parukářů. Řada tehdejších chovatelů parukářů čerpala nejen z jeho ochotných praktických chovatelských rad, ale hlavně z poskytovaného kvalitného chovného materiálu, na což v brožure „Zásady chovu strukturových holubů" vzpomíná i jeho pokračoval a pozdější nejlepší chovatel parukářů v tehdejší ČSR pan Štefan Makara z Košic.

Snad nejvíce se pan Salamánek v chovu parukářů proslavil svým oblíbeným rázem, tzv. chryzantémou, což je plnobarevný holub s mniší kresbou a bíle prokvetlou parukou, což skutečně velmi intenzivně připomíná krásný květ chryzantémy. Škoda, že pro vysokou náročnost tohoto kresebného rázu v pozdější době tito holubi z našich chovů téměř vymizeli a snahou výboru Klubu strukturových holubů je podnítit zájem chovatelů o znovuvzkříšení tohoto překrásného rázu. To bylo také důvodem, proč výbor klubu při přípravě a uskutečnění letošní klubové speciální výstavy, v lednu v Plačicích, vyhlásil první ročník memoriálu pana Josefa Salamánka, dotovaný putovním pohárem na parukáře v kresbě chryzantémy. Těmto snahám do značné míry přispěl svoji iniciativou pan Václav Nováček z Čelákovic, posuzovatel holubů a pamětník i přítel pana Salamánka, za což mu tímto znovu veřejně vyslovuji jménem klubu upřímné poděkování.

Chovatel holubů i posuzovatel

Určitě mnozí starší chovatelé holubů si pamatují pana Salamánka ještě jako posuzovatele holubů, naprosto nestranného, spravedlivého, s mimořádnou autoritou při posuzování právě těch nejnáročnějších plemen, jakými byli především strukturoví holubi, ale i různá plemena racků a krátkozobých rejdičů. Výčet jeho chovatelských aktivit by však nebyl úplný, kdybych nepřipomněl, že se věnoval i drůbeži a měl vynikající kmeny japonek (šabó) a velkých holanďanek. Zásluhu na jeho chovatelských úspěších měla bezesporu i jeho manželka, která mu byla skutečnou oporou a v případě potřeby se dokázala o zvířata postarat se stejnou láskou s jakou se věnovala svojí zahrádce s pestrou paletou květin, mezi nimiž především vynikaly kolemjdoucími obdivované jiřiny. ádným tajemstvím není i skutečnost, že to byla právě ona, která díky dobré znalosti němčiny mu umožňovala navazovat přátelské chovatelské styky s německými chovateli v tehdejší NDR, kam sám dodával, ale také odtud dovážel nový chovatelský materiál, jak do chovu holubů, tak hlavně drůbeže.

Asi největší význam pro vysoké zkvalitnění chovu parukářů pona Salamánka měl poválečný dovoz holubů z USA, který mu zprostředkoval pan Kula z Čelákovic. Byli dovezeni holubi v různých barvách a vhodným křížením s vlastními parukáři docílil pan Salamánek velmi dobrých výsledků, takže někteří jím vyšlechtění jedinci dokonce předčili v kvalitě i holuby ze zámoří.

České chovy nedosahovaly jeho kvality

Celkově se dá říci, že kvalita parukářů pana Salamánka byla v té době na světové úrovni a jen zásluhou tehdejší uzavřenosti hranic neměl možnost prezentovat výsledky svých chovatelských úspěchů na otevřeném mezinárodním fóru. České chovy nedosahovaly jeho kvality, na Slovensku mu konkuroval pouze pan Karkalík ze Zvolena a pan Makara z Košic, ale stejně na tehdejších mezinárodních výstavách socialistického tábora, tzn. Intertau, sklízel se svými holuby pravidelně vavříny vítězství, ač už se tyto výstavy konaly u nás, nebo v kterémkoliv jiném státě. Dosáhl řady vítězství a získal mnoho čestných cen a pohárů na domácích i zahraničních výstavách, které se stávaly předmětem obdivu návštěvníků místních výstav v Čelákovicích. Díky tamnějšímu výboru ZO ČSCH byly tyto vzácné trofeje soustředěny a předány do místního muzea, kde zůstanou jako vděčná vzpomínka na významnou holubářskou osobnost, hluboce zapsanou v myslích těch, kteří dodnes na něho vzpomínají v našem chovatelství, kteří se svou činností nesmazatelně zapsali do povědomí nejširší chovatelské veřejnosti. 

Faktem je, že pan Salamánek patřil k těm skromným poctivým chovatelům, nenápadným funkcionářům, významným posuzovatelům, který i když byl mezinárodně uznávaným specialistou chovu parukářů, nikdy neusiloval o svoji osobní slávu a publicitu. Galerie významných osobností našeho chovatelství by však rozhodně neměla zůstat prostá jeho jména, aby dnešní i budoucí generace si dokázaly připomenout člověka, který se nemalou měrou proslavil v našem holubářství. Hodně se pro to snaží udělat i náš klub strukturových holubů, který zavedením memoriálu Josefa Salamánka chce i do budoucnosti stále připomínat svým členům jméno významného chovatele i vzácného člověka.