Asi každý člověk má touhu vázat se na určitý druh zvířete. Pro ty, kteří neodolají plazům a zvláště želvám je určen tento článek.
Rozšíření: bývalý SSSR, východní oblast Kaspického moře a Turkménie, Irán, Afgánistán a severní část západního Pákistánu.
Velikost: až 20 cm.
Tato želva se od jiných liší tím, že má jak na předních, tak na zadních nohou jen čtyři drápky. Její karapax (vrchní část krunýře) je téměř kruhovitý, poměrně nízký, uprostřed více plochý. Má žluté nebo nahnědlé zbarvení a je pokryt černohnědými skvrnami. Ocas samců je delší než ocas samic.
Rozšíření: jižní Evropa, Irán, Egpt, Lýbie, Maroko.
Velikost: přes 30 cm.
U této želvy je znakem hlavně ocásek. Je placatý, spíše do půlkruhu. Nad ocáskem nemá rozdělený nadocasní štítek, který je u jiných druhů želv rozdělen. Nápadná je i řada hrbolků na stehnech zadních nohou (kromě želvy zelenavé). Zbarvení matně žluté s hnědými skvrnami.
Rozšíření: jižní Řecko, na Sardinii uměle vysazena.
Velikost: asi 30 cm. Tuto želvu rozpoznáte od jiných druhů velmi snadno. Její karapax je po bocích mírně, ale na zadní straně velice výrazně protáhlý. Hlava i nohy jsou tmavě zbarveny. Dalším znakem je nápadně tmavé zbarvení štítků, jejichž střed je kontrastně žlutý.
Rozšíření: Řecko, balkánské státy až po Dunaj.
Poddruh - Testudo hermanni hermanni: Itálie, Baleáry, Korsica, Sardinie, jižní Francie a východní Španělsko. Poddruh - Testudo hermanni boettgeri: balkánský poloostrov.
Velikost: do 20 cm.
Tato želva je velice podobná želvě žlutohnědé. Rozlišovacím znakem je nadocasní štítek, který je rozdělený na dva. Barva této želvy je jasně žlutá s mnohými černohnědými skvrnami, sem tam nazelenalými. Má o hodně jasnější barvu než Testudo graeca. S jinou si jí splést nemůžete.
Želva řecká má ocas zakončen rohovinovým trnem.