Zkušenosti s křivkou himálajskou

Chtěl bych naše čtenáře, milovníky pěnkavovitých, seznámit se zkušenostmi chovatele M.F., které byly zveřejněny v německém odborném časopise, které získal s chovem křivky obecné himálajské (Loxia curvirostra himalayensis). Tento poddruh je domovem v oblasti Himálaje, žije ve výškách 3000 až 5000 m n.m. Občas se objevuje na burzách nebo u obchodníků v Německu, odkud dnes není problém si je dovézt.

Chov

Začátkem r. 1994 si chovatel koupil u obchodníka dva páry těchto křivek: jeden samec byl mladý, ještě nevybarvený, druhý samec byl asi o rok starší, podobně jedna ze samiček. Druhá byla již značně stará. Do voliéry velikosti 2,20 x 0,60 x 0,80 (dxšxv) m umístil mladého samečka s mladší samičkou. Do druhé, stejně velké voliéry, dal ročního samce se starou samicí. Voliéry byly vybaveny větvemi jehličnatých stromů, především smrku, borovice, duglasky, modřínu a cedru, které byly upevněny na obvodových stěnách, aby střed zůstal volný k proletu ptáků. Křivky nebyly vůbec plaché. Pilně šplhaly ve větvích, oštipovaly jehličí, kůru i pryskyřici. Šišky z borovice byly dávány rozříznuté na polovic, šišky smrkové byly krájeny na čtvrtky. Křivky dávaly přednost šiškám smrkovým. Dno voliér bylo vysypáno jehličím a drobnými ztrouchnivělými větvičkami.

Páry, jak je chovatel vybral, se snášely výborně. Zelené větve byly často vyměňovány za čerstvé. Také šišek měly křivky stále dostatek. Je známo, že v přírodě hnízdí křivky v kteroukoliv roční dobu, podle toho, kolik je k dispozici potravy.

Ke krmení dostávaly křivky směs semen: 60 % z borovice, 10 % z modřínu, 10 % semence, 10 % světlé perily, 10 % žíhané slunečnice. Na doplnění: jeřabiny, zvláště oblíbené v čerstvém stavu, hložinky (Pyracantha) též sušené a semena dýně. Stále byl v zásobě ve zvláštních miskách grit.

V chovné místnosti byla udržována teplota 17 st. C, relativní vlhkost 50-60 %, světelný režim v trvání 12 hodin (zářivky Osram, Lumilex 11).

Trvale suché prostředí

Jako podkladů k založení hnízd byly použity drátěné klícky (stejné, jako v chovech kanárů) a krátké špalíky, na jejichž okraji jsou připevněny snítky z umělé hmoty, aby přinášené stavivo nepadalo. Chovatel dával jako stavivo jemné chrastí, mech, kokosová a sisalová vlákna, bavlnu, bavlněnou cupaninu a různé chmýří z odkvetlých rostlin.

Koncem r. 1994 pozoroval chovatel u obou samečků určitý neklid, pilně si prozpěvovali svůj melodický popěvek. Také samičky švitořily pilněji než předtím, ale o hnízdění zájem neměly. Ani v letech 1995 a 1996 k hnízdění nedošlo, i když chovatel partnery v párech vyměnil. Ptáci byli trvale ve výborné kondici. Z toho měl chovatel obzvláště velikou radost. Jeho kolegové měli u těchto křivek značné úhyny, přesto, že podmínky umístění ptáků i krmení bylo podobné.

Příčinou tohoto jevu bylo, že chovatel M.F. měl trvale křivky v suchém sklepě, zatímco jeho kolegové je měli v zahradních voliérách. Pokud bylo suché počasí, byly křivky v perfektní kondici, ale při ochlazení a trvalejším dešti byly netečné, stále se někde krčily, onemocněly a brzo potom hynuly. Himálajské křivky potřebují trvale suché prostředí (to je první podmínka pro jejich úspěšný chov), jaké panuje v jejich domovině ve výškách 3000 až 5000 m n. m.

Hnízdění

Na jaře 1997 začala jedna ze samiček stavět silnostěnné hnízdo v drátěné klícce ze sisálových a kokosových vláken, bavlněné cupaniny a rostlinných vlákem. V tuto dobu se oba ptáci často vzájemně krmili. Tři dny po dostavění hnízda se objevilo první vejce, celá snůška čítala tři vejce, doba vysezování byla 15 dnů. Vylíhla se tři mláďata, která byla pokryta tmavým řídkým chmýřím. Skořápky z vajec nebyly nalezeny. Samice zahřívala vylíhlá mláďata stejně pilně, jako vejce. Kontrola hnízda nebyla prováděna, aby snad samice snůšku nebo mláďata neopustila. Samice opouštěla hnízdo jen zřídka, krmena byla samcem, právě tak jako mláďata. Samec krmil především borovým semenem a semencem. Vybíral též semena ze smrkových šišek. V nich byli žlutí červi, které braly křivky přednostně. Mláďata byla ve stáří 5 dnů okroužkována kroužky o průměru 3 mm. Mláďata osm dnů stará začala krmit také samice. Mláďata opustila hnízdo ve stáří 17 dnů, ale stále se zdržovala v jeho blízkosti. Když přistoupil chovatel k voliéře, byli rodiče velice rozčílení.

Týden po vylétnutí mláďat z hnízda začala samice snášet podruhé. Mláďata dokrmoval samotný sameček. Mláďatům ve stáří tří týdnů se začaly špičky zobáku překřižovat a ve stáří 30 dnů začala samostatně loupat semena. Přesně šest týdnů od vylíhnutí byla mláďata zcela samostatná a mohla být od rodičů přemístěna do zvláštní klece.