Astrildi rodu Pytilia

K napsání tohoto příspěvku mne inspirovaly chovatelské zkušenosti, které publikoval náš spolupracovník Petr Malinský.

Popis

Rod Pytilia zahrnuje čtyři druhy astrildovitých pěvců a to astrildy rudokřídlé, rudočelé, pestré a žlutohřbeté, dříve nazývané Wienerovy.

Tito astrildi jsou rozšířeni v oblasti tropické Afriky. Obývají především okraje lesů, lesní světliny, porosty křovin v povodí řek a potoků, vlhčí stepní oblasti ap. Často se zdržují v korunách stromů.

Jejich délka je asi 12 cm. Mají úzký zobák, více či méně vyhloubené vnější ruční letky. Na spodině těla je patrné příční proužkování. Mláďata při loudění o potravu otevírají jen velmi málo zobáček. Hrdelní kresba je proto jen velmi málo znatelná a tvoří ji dvě nafialovělé svkrny.

Výskyt

Uvedené druhy astrildů žijí většinou v párech nebo v menších rodinných skupinách. Potravu sbírají výhradně na zemi. iví se především semeny travin v různých stupních zralosti. Při odchovu mladých sbírají hmyz v různých vývojových stádiích.

V oblastech rozšíření hnízdí tito astrildi obvykle v druhé polovině období deščů. Kulovité hnízdo s postranní vletovou rourou si stavějí ponejvíce ze stonků tráv a listí v keřích nebo ve větvích stromů. Na výstelku hnízdní kotlinky používají i trochu peří. Hnízdo je umístěno maximálně do výšky 3 m.

Rozmnožování

Snůška čítá 3-4 (někdy i 5) vajíček, která zahřívají střídavě oba rodiče. Mladí se líhnou za 12 až 13 dnů. Mají tmavou kůži, na zádech je řídké tmavé chmýří. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří cca 3 týdnů a rodiče je ještě asi 14 dnů dokrmují. Přepeřování ze šatu mládí do šatu dospělosti trvá asi 3 měsíce.

Dovoz

V dřívějších letech byli astrildi rodu Pytilia nabízeni nepravidelně, dalo by se říci vzácně. Nyní, jak je z inzerce německých obchodníků patrné, je situace lepší. Připomínám, že po dovozu jsou značně choulostiví, vyžadují zvýšenou péči, především dostatek tepla (dlouhodobě). Ptáci to jsou velmi hezcí, mají mnoho dobrých vlastností a proto by si rozhodně zasloužili většího rozšíření v našich chovech.

Vyzývám všechny chovatele, kteří již mají zkušenosti s některým druhem těchto astrildů, aby o tom napsali do zpravodaje Fauna. Příště se budu podrobněji zabývat astrildem žlutohřbetým.

Použitá literatura: Vít R.: Astrildovití pěvci, SZN, Praha