Historie zavazuje

Letos v květnu tomu bylo již 65 let, co naši chovatelé drůbeže dostali potřebnou publikaci - Kniha o drůbežnictví. Jejím autorem byl syn hudebního skladatele Antonína Dvořáka p. Otakar Dvořák. Podklady pro tuto encyklopedii shromažďoval několik let, uplatnil dlouholeté zkušenosti z vlastního chovu, absolvoval tříletou stáž v předních drůbežích farmách Ameriky, získal zkušenosti z cest do Francie a Anglie. Jeho otec složil Rusalku ve Vysoké u Příbrami, v těchto místech napsal jeho syn Otakar krásné vyprávění o chovu drůbeže. Celá kniha je vedena v duchu motta: Pracuj každý s chutí úsilovnou, na národu roli dědičné, cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mejme všichni rovnou...

Historie chovu drůbeže

V úvodu píše autor o historii chovu drůbeže, jejím původu, uvádí charakteristiku známých plemen. A že to byla jistě ohromná práce, nás přesvědčuje výčet 48 plemen hrabavé drůbeže, dále popisuje chov perliček a krůt. Kachen bylo zaznamenáno 9 plemen, husí 4 plemena. Nutno připomenout, že v té době u nás patřil chov drůbeže k velmi rozšířeným odvětvím domácího - selského chovu. Před I. světovou válkou bylo v Čechách chováno na 8 milionů hrabavé drůbeže, na Moravě necelé 4 miliony, přes 1 milion byl ve Slezsku. Odhady na Slovensku uvádějí 5 milionů, na Podkarpatské Rusi to bylo něco přes půl milionu kusů. Z celkového počtu se odhaduje na 1 milion kusů kohoutků. Válka však zapříčinila podstatné zeštíhlení stavů, ale v novém Československu došlo k rychlému rozvoji chovu drůbeže i ostatních druhů domácího zvířectva. Neroste však jenom počet, ale zlepšuje se i kvalita. K tomu bezesporu přispívaly vlivy odborné literatury, spolkový život a nadšená práce a osvětová činnost jednotlivců. Vzdělávání v té době předkládaly časopisy Zvířena, Milotický hospodář, Život v přírodě, Český rolník, Farma a další. Vlastní, výše uvedená kniha, byla napsána na přání předních odborníků chovu drůbeže. Velmi výstižný je autorův citát: „Neuzavírejte se s objevenou a vyzkoušenou praktikou pro sebe, nýbrž ji sdělte veřejnosti, jež na praktické pokyny čeká, ale také neváhejte sdíleti zkušenosti, jež nedopadly dobře a jež mnohého mohou uchrániti před škodou...". Jak veliká to byla pravda, jejíž platnost má i dnes opodstatnění.

Základní podmínky pro chov slepic

V knize čtenář najde základní podmínky pro chov slepic, sice v dnešní době historickým vývojem a novými poznatky již překonanými, ale signály evropské unie a ochránců zvířat nás budou nutit k respektování mnohých myšlenek v knize uvedených. Pan Dvořák mnoho svých údajů dokládá zkušenostmi z dlouhodobého pozorování vlastního chovu. Asi měl co pozorovat, vždyť jeho chovná stanice Rusalka - Vysoká u Příbrami v roce 1924 nabízela: Plymouth Rooks Arictocrats, Rhode Island Red, Orpingtonky žluté, Wyandottky bílé, Minorky černé s listovým hřebenem, kachny Pekingské a Rouenské, krůty bronzové Mamut, Belgické obry, Moravské obry, Albíny, Polské rysy, Moravské pštrosy všech barev, Staváky všech barev - rovné. Tak například radí, že k násadě jsou nejlepší vejce slepičí skladovaná maximálně do 7 dní, kachní do 15 dní a husí do 21 dní - během denních sledování po dobu 3 let zjistil, že z vajec o hmotnosti + 2 g nad průměr se líhne větší počet kohoutků, u vajec nižší hmotnosti je více slepiček. Vejce abnormálně velká, byla mnohá čistá. Cena násadových vajec by měla být 4-7x vyšší, než je u vajec konzumních.

Šlechtění

Pro každé zvelebování chovu je třeba sledovat užitkové vlastnosti, šlechtitelský proces řídit dle stanovených zásad. V době sepisování knihy byl problém stanovení cílů šlechtitelských procesů u drůbeže chované v Československu. Nebyly standardy plemen i když se o jejich stanovení pokoušely drůbežnické spolky a kluby chovatelů čistokrevné drůbeže i členové Drůbežnické jednoty. Všechny pokusy skončily nezdarem. Návrhy poslaly jen některé kluby, většinou byla neochota či ostýchavost napsat něco na papír, toto pak věcně obhájit. Proto bylo použito překladů říšsko-německých, které měly proti anglickým, francouzským či americkým větší srozumitelnost pro středoevropské poměry. Každý ze standardů je členěn na: I. původ a domov plemene, II. popis - všeobecné vzezření, jednotlivé části těla, barva peří u kohouta a slepice, III. užitkové vlastnosti, IV. oceňování na výstavách, všeobecné, lehké chyby, hrubé chyby vylučující jakékoli ocenění. Takto je popsáno 20 plemen drůbeže hrabavé, 7 plemen kachen, 3 plemena husí, 6 plemen krůt, perličky. U zakrslých plemen byly v té době známé bantamky, rousní zakrslící - především Mille-fleurky, zakrslé bojovničky, japonští zakrslící-chabo a pak vyšlechtěné z velkých drůbežích ras. Tyto dle autora vznikala pozdním nasazováním vajec, výběrem nejmenších jedinců k plemenitbě a částečně i „mořením kuřátek hladem" a působením nenormálních vývojových podmínek. U velké drůbeže postrádáme sasexky - tyto jsou jako velice málo chované plemeno, podobně i kornyšky a další. Nebylo však zapomenuto na standard labutí, bažantů a pávů.

Postup šlechtitelské práce se nejlépe hodnotí úrovní zvířat na výstavách. Ty poskytují návštěvníkům podívanou, je tu však i cíl zdokonalování v oboru, výchova k lásce a tvořivé práci. V sousedních zemích, za účinného přispění vystavovatelů ze zahraničí, velice rychle stoupala kvalita domácích chovů. Výstavnictví musí pracovat dle stanoveného řádu. Zde je nutno připomenout, že s odstupem 6 desítek let se mnoho v pořádání výstav nezměnilo. Organizace zvolí výstavní výbor, dá tím důvěru a pak výbore starej se. Zajisti přihlášky, reklamu, posuzovatele, katalog a další. Co již bylo napsáno na nedostatky ve vyplňování přihlášek na výstavu. Buď je někteří nečtou a nebo svojí lehkomyslností připraví redakci katalogu perné chvilky. Jsou nedostatečné názvy plemen, barevných rázů, chybí adresa vystavovatele, dnes i nutné PSČ včetně dodací pošty. Pak následuje starost o přejímku zvířat. Velmi pomáhá osobní dodání zvířat, zásilky drahou jsou stále více a více problematičtější. Odsouzení zasluhují chovatelé, kteří namačkají králíky, holuby i drůbež do malých „přepravek", někdy i jen do krabic převázaných provázkem, bedničky od ovoce jsou pak luxusem... Se zvířaty je dnes nutné předat i veterinární osvědčení - ne starší 3 dnů! Že všemu předchází výběr zvířat na výstavu není třeba zvlášť dodávat, samozřejmostí musí být očištění zvířat, omytí, dovolené úpravy. Pořadatelé musí zajistit po dobu výstavy dobré podmínky pro prezentaci zvířat. Čisté, prostorné klece, voliéry, řádné podestlání, napájení i krmení z čistých misek, ochranu proti nepřízni počasí - déšť, ale i zastínění v době vysokých teplot. Autor již tentokráte dělal soudcům obhájce. 

Posuzovatele prý chválili ti chovatelé, kteří získali za svá zvířata I. ocenění, naopak dštili hněv a hanu ti, kteří měli u zvířat vytknuté vady. Proto již tehdy více rozvahy rozumové bylo na místě. Soudce - posuzovatel však musel být ke svému úkolu řádně vzdělaný a vždy spravedlivý. Zde nás napadají myšlenky nedávno zesnulého Václava Brandy, který navíc pověřoval posuzovatele funkcí osvětovou a tvůrčí. Verdikt posuzovatele by měl mít svoji vážnost, neboť byl určen v určitém čase, okolnostech a byl jistě dobře míněn. O chybách lze diskutovat, ale vždy slušnou formou a především se z nich poučit, ať je to příště lepší.

Nezbytná zdravotní péči o drůbež

Autor ze svých zkušeností i poznatků sousedních chovů upozorňuje na nezbytnou zdravotní péči o drůbež. Již tenkráte znali parazity, vši, roztoče, onemocnění rýmou, rachitidu, průjmy, difterii, choleru, tuberkulózu, mor a další. V té době sortiment léčiv byl velmi omezený, a tak chovatelé proti nemoci bojovali především prevencí, čistotou, pravidelnou desinfekcí stájových i výběhových prostor. Vysoký důraz byl kladen na pravidelné napájení čistou, zdravotně nezávadnou vodou. To, že autor s drobnými zvířaty „žil", svědčí i několik poznámek ke zkušenostem chovatelů drůbeže ve Francii, Německu a doporučení dobré zkušenosti rozšiřovat i u nás. Tak např. - slepice, které začnou brzy snášet, nanesou nejvíce vajec a také později snůšku ukončí, slepice, které do konce února snesly méně než 20 vajec, obtížně docílí 100 vajec za rok, kohout narozený z těžkého vajíčka, zaručuje zvýšení váhy vajec u svého potomstva, vejce špičatá nebo velmi kulatá a především malá dávají malou naději na úspěch při líhnutí. Lepší jsou údajně vajíčka k násadě od slepic dvouletých, čím těžší je vajíčko, tím těžší je i kuřátko. A je zde uvedeno mnoho dalších námětů pro chovatele ke zlepšování domácích chovů. Též je diskutována otázka dědičnosti zimní snášky, zda platí, že slepice nesou v prvém roce méně vajec než ve druhém a třetím roce svého života, zda je krevní plemenitba z důvodů udržení určité vlastnosti skutečně obávaná. Je vidět, že naši předchůdci již tenkráte hledali cesty ke zlepšování chovů drůbeže a jeho rentability. Tenkráte byli vděčni za jakoukoliv radu a pomoc.

Drůbežářská publikace Otakara Dvořáka byla jistě ve své době základním zdrojem poučení pro organizované chovatele, potřebným rádcem pro všechny milovníky drůbeže.