Když lítá peří

Pomoci vašemu opeřenci při pelichání není tak složité, jak by se mohlo zdát.

O peří

Peří je hlavním znakem ptáků, který nenalézáme u žádného jiného tvora. Plní mnoho důležitých funkcí. Letky umožňují ptákům vzlétnout, když je třeba, např. při úniku před nepřítelem nebo při hledání nového teritoria. Peří má také termoregulační funkci, pomáhá udržovat rychlejší metabolismus při průměrně vyšší teplotě těla než u člověka. Stejně jako vlasy i peří časem zestárne, opotřebuje se a poškodí. A protože je peří životně nezbytné pro přežití, nejsou roztřepené konce per jen módní katastrofou. Kdyby ptáci neměli možnost pravidelně vyměnit staré peří za nové, jejich život by byl mnohem kratší. Nemohli by např. udržovat teplotu těla nebo uniknout nepříteli.

Peří neroste nepřetržitě od kořínků jako vlasy. Nové pero dostává živiny z krve ve folikulu, což mu umožňuje růst. Když dosáhne geneticky určené velikosti, přestane růst a cévy zaniknou. Je-li pero opotřebované, je vytlačeno perem novým rostoucím pod ním. Pelichání může také ptáky připravit na různá období a role v životě. Např. mladí ptáci mají nevýrazné peří, neboť jsou ještě nezkušení vůči útokům nepřátel a peří jim pomáhá se maskovat. Když dospějí, účel peří se mění od maskování k možnosti vyniknout a přivábit partnera. Některé druhy přepeřují v době námluv do speciálního svatebního šatu, na zbytek roku se však „obléknou" do obyčejného, méně pestrého peří. Na zimu dostávají ptáci hustší zimní šat, který snadno vypadá, jakmile se oteplí.

Typické pelichání

Je až neuvěřitelné, že po ptačí místnosti, kterou obývají jen malí astrildi či kanáři, může poletovat až 2000 per. Ačkoli se může zdát, že se všech 2000 per objeví na podlaze najednou, obvyklí ptačí chovanci neztratí všechno peří naráz, jako je tomu u některých skupin ptáků v přírodě, ale ztrácejí peří postupně. Nahrazují ho novým denně nebo ve vrcholné fázi pelichání. V žádném případě by neměli ani drobní pěnkavovití ani papoušci ztratit schopnost létat, ani by jim v důsledku pelichání neměla vzniknout holá místa na těle.

Délka trvání pelichání závisí na sezóně, druhu, kondici a věku ptáka. Papoušci jsou považováni za ptáky, kteří nemají sezónní pelichání, ale peří vyměňují během celého roku, ale existuje určité období, kdy je tento proces viditelnější. Silné pelichání může ovlivnit i povahu papouška. Může být méně komunikativní a hravý, neboť jeho energie se přesunula do růstu nového peří. Někteří papoušci jsou mrzutí, protože je rostoucí peří svrbí. Papoušci v páru si navzájem probírají svědící rostoucí pera. U samotných domácích mazlíčků se může vyvinout znepokojivě vypadající ostnitý porost na hlavě. Dobu pelichání lze úspěšně využít ke sblížení při drbání hlavy vašeho svěřence.

Kanáři a jiní drobní pěvci pelichají v pravidelných cyklech odpovídajících délce světelného dne. Organismus kanára je normálně naprogramován pelichat během dlouhých letních dní v červnu a červenci po zatěžujícím období hnízdění. V létě mají divocí kanáři více času pro sběr vysoce kvalitní potravy, potřebné pro zdravý růst peří. Pelichání stojí ptáky mnoho energie, a tak většina kanárů přestává v tomto období zpívat. Příliš mnoho umělého světla může narušit program pelichání. Pokud jsou kanáři vystaveni denně 15 či více hodinám světla, můžete nečekaně vyvolat neustálé pelichání, které je připraví o sílu a chuť zpívat. Redukujte tedy na pár týdnů množství světla na 8 hodin. Pak postupně uzpůsobte délku dne období roku. Pokud svítíte v místnosti v době, kdy mají spát, zakryjte jim klece. Jen zřídka odmítá pták během pelichání koupel či sprchu. Pokud neposkytnete sprchu ptákům dostatečně často, nebuďte překvapeni, pokud se budou koupat ve vodě na pití. Koupání pomáhá odstranit uvolněný keratin, který může jinak zůstávat na peří jako druh ptačích lupů. Koupání také zabraňuje svrbění, které provází ptáky v určité fázi pelichání. Papoušci přepelichají několikrát, než dosáhnou pohlavní dospělosti. Drobní exoti jsou pohlavně dospělí obvykle již po prvním pelichání. Mladí kanáři nevyměňují při prvním pelichání ocasní pera a letky (tj. ve věku 8-9 týdnů), a proto je mnoho lidí označuje jako nevzletné. Při další výměně peří však nahradí tato pera stejně jako dospělí.

Péče a krmení pelichajících ptáků

Peří je tvořeno z 88 % proteiny, proto v době pelichání potřebuje pták vysoce kvalitní potravu na růst a výměnu této části tělní hmoty. Protože většina chovaných ptáků jsou vegetariáni a žádná zelenina či zrní kromě sójových bobů neobsahuje stoprocentní komplex bílkovin, získávají ptáci potřebné proteiny a aminokyseliny (stavební jednotky bílkovin) z různých zdrojů. Abyste zajistili vašim svěřencům dostatek bílkovin k udržení optimálního zdraví během pelichání, je třeba postupně změnit dietu. Vyvážený poměr bílkovin, sestavený podle nejnovějších znalostí, najdou ptáci v granulovaném krmivu. Při jednom z výzkumů vyplynulo, že se u papoušků výrazně zvýšila kvalita peří, jakmile se ptákům začalo podávat granulované krmivo.

V závislosti na druhu je zvýšený příjem bílkovin během hnízdění či pelichání přirozený. Většina papoušků ve volné přírodě přijímá bílkovinnou potravu nepravidelně. Je dobré přidávat pelichajícím ptákům příležitostně natvrdo vařené vejce. Je třeba zdůraznit slovo příležitostně, neboť někteří papoušci (např. amazoňani) mají sklon k tloustnutí při příjmu vysoce proteinové stravy. Pro lesk peří je dobré též přiměřené množství tuku, ale jeho zvýšený příjem může zabíjet. Kanáři a astrildi rádi přijímají směs pro hnízdící ptáky nebo vaječnou mníchanici, kterou lze připravit z vejce uvařeného natvrdo, lžičky pivovarských kvasnic (ne pekařských) a malého množství vitamínů. Pokud ptáci nespotřebují míchanici během několika hodin, je třeba ji odstranit, aby nezačala kvasit. Někteří pěnkavovití, zvláště z přírody dovezení afričtí ptáci, rádi přijímají živý hmyz (např. malé moučné červy). Zob pro kanáry a proso, dvě hlavní složky potravy pro malé zrnožravé ptáky, jsou bohaté na karbohydráty, ale mají málo tuku. Protože peří vyžaduje k zdravému vývoji určité množství tuku, dopřejte ptákům směs obsahující i olejnatá semena jako je niger a len. Ne však po celý rok, ale jen při pelichání. U papoušků jejich potrava již většinou obsahuje na tuky bohatá slunečnicová semena. Je obvyklejší, že chovatelé papoušků krmí své ptáky spíše potravou bohatou na tuky než s nedostatkem tuku.

Někteří ptáci vyžadují speciální barevnou potravu, pokud chovatel chce docílit co největšího lesku a dobré barvy peří. Lze si vybrat ze dvou základních zdrojů červeno oranžového pigmentu, doplňku, který pomáhá červeně zbarveným ptákům udržet jejich jasné zbarvení. Beta-karoten je přírodní oranžový pigment, který je obsažen v mnoha druzích červené nebo oranžové potravy, jako je např. mrkev a červená paprika. Toto barvivo je vhodné převážně pro měkkožravé. Někteří lidé si myslí, že barevná potrava je trik či něco nepřirozeného, co může ptáku škodit. S tím nelze souhlasit. Beta-karoten je přírodní zdravá část potravy, pokládaná za možný protirakovinný prostředek pro člověka. Kanáři s červeným faktorem nedosáhnou plného zbarvení, pokud jim nenabídnete silnější barvivo, zvané kanthaxantin. Je tak silné, že žlutí kanáři po něm budou mít oranžové peří. Je proto nutné při pelichání oddělit normálně žlutě zbarvené kanáry od ptáků s červeným faktorem, aby žlutí ptáci nepřijímali barevnou potravu. Avšak ani jim kanthaxantin neškodí, během příštího pelichání ztratí všechno oranžové peří. Ačkoli je kanthaxantin uměle vyrobené barvivo, je bezpečné, pokud je užíváno správně. Přidání pigmentu do potravy je jednoduché. Měkkožravým poprašte jejich oblíbenou potravu beta-karotenem na počátku pelichání. U kanárů je třeba dopředu vysledovat, kdy pelichání začíná a začít přidávat barvivo několik dní předem. Je důležité nepředávkovat doporučené množství barviva, zvláště kanthaxantinu, který je velmi silný. Následkem by mohlo být nehezké rezavě červené peří. Pokud zapomenete přidat barevný doplněk do potravy, nebojte se, že peří bude vybledlé. Zdraví ptáků bude stejné s barvivem i bez něho. Začněte s tím při následující výměně peří.

Pokud pelichání není v pořádku

Pelichání je čas, kdy ptačí tělo potřebuje mnoho proteinů a dalších živin k tvorbě nového peří. Pokud peří neroste jako obvykle, zajděte na vyšetření k veterináři. Pokud máte mladého ptáka, zamyslete se, zda neobvyklý vzhled není barevná mutace. Mnoha amazoňanům se např. vybarví hlava a týl žlutě, ale ptáci, kteří zežloutnou celí, mohou trpět nedostatkem některých živin. Žakové, kteří zčervenají nebo amazoňani s černým peřím, by měli být prohlédnuti veterinářem. Starší papoušci s přibývajícími roky začínají šedivět. U papoušků trpících nedostatkem proteinů se objeví neobvyklé bílé nebo žluté peří. Někdy bývá pelichání opožděné v důsledku nedostatku potravy nebo stresu. Při tomto procesu spotřebuje ptačí tělo až 30 % energetického příjmu, a tak ptačí organismus počká, až pomine krize. Ptáci, u nichž se obnova peří opozdí, budou dočasně pokryti starým opotřebovaným peřím. Pak u nich dojde k velmi intenzivnímu pelichání, staré peří vypadá a je nahrazeno novým.

Pokud pták pelichá tak intezivně, že mu na těle vznikají holá nebo bolavá místa, vemte ho k veterináři.

Jiným závažným onemocněním je tzv. Francouzské pelichání, které mladým andulkám brání v růstu peří. O příčině se dosud debatuje. Papouščí nemoc zobáku a peří (PBFD) je ničivě postupující nemoc končící smrtí. K příznakům patří špinavě vypadající, potrhané, oholené, pokroucené nebo jinak deformované peří, lysiny, bolavé nebo měkké body na zobáku. Nemoc byla objevena u kakadu bílého, ale pozorována byla i u jiných papoušků. Nemoc způsobuje virus a není vyléčitelná. Nemocného ptáka je třeba držet izolovaně od ostatních po zbytek jeho života, aby se zabránilo přenosu viru.

Lysá místa však nemusí vždy znamenat onemocnění. Mohou být způsobena vytrháváním peří. Samice si např. začnou škubat peří na hrudi, když jsou připraveny k hnízdění. Často také ptáci v hejnu klovou nejslabší nebo nejméně agresivní jedince, pokud je jich v malém prostoru příliš mnoho. Když vyndáte oběť, najdou si obvykle jinou. Jediným řešením je umístit ptáky do dostatečného prostoru.

Někdy pták škube peří sám sobě. Tento problém má řadu příčin a spoustu řešení. Veterinář vám potvrdí, zda se nejedná o fyziologickou příčinu (např. červený roztoč). Pokud ne, je třeba zkoumat psychickou stránku. Nudí se váš pták? Je nervózní? Ztratil starého přítele nebo žárlí na nového? Je vzhůru dlouho do noci? Existuje spousta teorií. Např. se připouští, že žakové nesnesou amazoňany a mohou si trhat peří, pokud se mají s nimi dělit o přízeň jejich chovatele.

Peří bylo mnohdy to, co nás poprvé na ptácích zaujalo, a díky tomu jsme pak blíže poznali i jejich inteligenci a osobnost. S dobrou péčí a znalostmi můžete usnadnit vašim ptákům období pelichání tak, že jejich peří zůstane takové, jaké vás u nich poprvé uchvátilo.