Jako dopravní prostředek byly sáně známy ještě před objevením vozu. Kdy však člověka poprvé napadlo zapřáhnout do saní psa, se již asi nikdy nedozvíme. Přesto první zmínky o využití psů jako „saňových“ nás směrují na Sibiř. Tehdy severští tažní psi procházeli nemilosrdnou selekcí bez ohledu na exteriér, neboť pouze zdatní, spolehliví a nenároční psi zajišťovali lidem žijícím na Sibiři přežití. O rozmach využívání psů v zápřahu se postarali zejména Čukči, dále pak Něnci, Jagukirové... Jedna rodina vlastnila v průměru 7-10 psů. Jako „Huskies“ byla zpočátku označovaná veškerá „plemena“ saňových psů.
Počátek chovu sibiřského hasky přišel s 20.stoletím, kdy se tito poměrně malí saňoví psi dostali z východní Sibiře na Aljašku. Velmi rychle se stali populárními, především díky podávání ohromujících výkonů na závodech saňových psů. Pravidla těchto závodů byla zpracována s notným přispěním Alberta Finka, který se stal prvním předsedou kynologického klubu zaměřeného na saňové psy, založeného v roce 1907 v Name. První oficiální závod se uskutečnil na Aljašce v roce 1908. Zápřah složený ze sibiřských hasky startoval až v následujícím roce, když svých devět psů tohoto plemene na závod přihlásil ruský obchodník s kožešinami Goosak Thurstop. Vytrvalost, síla a rychlost sibiřských hasky ne jednoho člověka učarovala. Zářným příkladem ze začátku 20.století je Fox Maule Ramsay, který se okamžitě nadchl pro psí spřežení, zakoupil na šedesát jedinců hasky a hned od počátku zabíral se svými psy první místa z nejrůznějších závodů. Za další „legendy začínajícího saňového sportu“ jsou považování L.Seppala, R.Lombard, G.Attl, ale také R.Amundsen, který jako první za pomocí psího spřežení dosáhl jižního pólu…, a tak bychom ještě dlouho mohli pokračovat.
Do střední Evropy se Sibiřský hasky dostal až v padesátých létech, ale i zde bleskově uchvátil širokou veřejnost. První Klub severských psů v Evropě byl založen v r.1959 ve Švýcarsku. U nás se stali zakladateli chovu sibiřského hasky fena Black Blanket of Adirondack dovezena z Německa a pes Husky v.Zillergut z USA. První vrh u nás o počtu sedmi štěňat se narodil 20.9.1981, v chov. stanici „Arcis“ A.Císlera. Mezi první chovatele sibiřských hasky v ČR patří např. manželé Dolejšovi, kteří se chovu věnují dodnes. Za výborné pracovní psy v počátcích chovu u nás jsou považování Popow v.d.Foxhillranch, Kaila´s Mr Peper, Action Arow of Hells Gate, Rockj Chucky…, po exterierové stránce vynikali např. Zadar Yaguaral, Nicky T. De Los Ventisqueros, Des Mars Sunny, Tai-Mir of Wolf Gold Gorbi a další.
Existuje mnoho různých typů zápřahů: „tandemový“ - psi běží za sebou mezi dvěma lany, „vějířovitý“ - každý pes je k saním přivázán na samostatném laně, „Doppel-Nomestyle“, kdy psi běží v párech za sebou. Stejně tak existuje spousta kategorií, závislá nejen na počtu psů v zápřahu a délce trati, ale také na způsobu následování psů musherem (na saních, lyžích, běžkách za „pulkou“ - saně ve tvaru člunu…). Nejdelší závodní trať na světě měří 1920 km, je jí legendární „Iditarod Trail International Championship Sled Dog Race“.
Hasky milují nekonečné utíkání v dáli a hltání nekončících kilometrů. Chuť pracovat v zápřahu má vrozenou. I sám zvládne táhnout lehčí náklad na velkou vzdálenost. Mají neobyčejně stažitelné zornice, což je chrání před ostrým-zářivě bílým sněhem. Je velmi energický a zbožňuje pohyb, kterého nemá nikdy dost.
Toto krásné a okouzlující plemeno má nevšední nároky na držení (zejména co se pohybu týče) a v žádném případě není plemenem vhodným pro každého. Nutně potřebuje hodně pohybu a vhodného zaměstnání, pokud mu jeho majitel nemůže poskytnout dostatečné zaměstnání formou zápřahu. Výborně se hodí i pro ty, jež v letních měsících holdují dálkovým běhům či turistice a v zimních měsících běžkám. Nebo pokud jste člověk, který rád chodí na dlouhé výlety, může mu dopřát alespoň jednu hodinu aktivního pohybu denně, a nechat ho častěji proběhnout u kola apod., hasky u vás bude šťastný. Avšak hasky, který nemá denně dostatečně vybitou energii, může snadno „přeměnit“ jak zahradu tak byt k nepoznání.
Nefixuje se na jednoho člověka, tedy není psem jednoho pána. Uznává jasně určenou hierarchii a nejdůležitější je pro něj „vůdce smečky“ - ať je to pes či člověk. Znamenitě ovládá „řeč těla“ a svým chováním je celkově vyloženě „přírodním“ plemenem. Ke všem lidem je kamarádský, i když v dospělosti k nim může být nevšímavý až mírně odtažitý. Jeho radost z každé návštěvy je neskonalá a z toho důvodu je absolutně nevhodný na hlídání. Nikdy není agresivní a velmi málo štěká. Hravostí a láskou k dětem je proslulý. Přesto špatné zkušenosti s nimi či nevhodné genetické vlohy mohou ve výjimečných případech způsobit méně vhodné chování. Ke psům nebývá agresivní, ale najdou se i výjimky. Záleží samozřejmě na osobnosti a výchově.
Má velmi výrazný lovecký pud a jít s ním do přírody bez vodítka je velmi odvážné. Zvěř je schopen pronásledovat dlouhé kilometry a šance na odvolání je nulová. Jeho silný lovecký pud je možné odvodit od skutečnosti, že před více než 100 léty se přes letní měsíce musel sám postarat o potravu. Lákadlem pro něj nejsou jen zajíci, ale také slepice a další chlupatá a pernatá stvoření. Na domácí zvířata včetně koček je většina jedinců schopna si zvyknout pouze za předpokladu cíleného přivykání ve štěněčím věku.
Hasky je značně paličatý, nezávislý, ale i zvídavý a veselý. Jeho výchova musí být velmi důsledná, vytrvalá a v žádném případě není jednoduchá. Poslouchá pouze tehdy, je-li o užitečnosti a výhodnosti uposlechnutí povelu přesvědčen. Cvičit je ho možné na pamlsek, jen výjimečně na oblíbenou hračku.
Je odolný, rád plave a skáče. Má rád společné hry - např. s míčem, na honěnou, ať se psem, dítětem či dospělým člověkem. Nejeden hasky má rád hrabání, rýpání a „myškování“ v poli a na zahradě. Cítí-li se osaměle, nezřídka začne výt. Výborně se hodí do smečky a pokud si můžete dovolit opatřit více haskych, bude vskutku šťastný. Samota ho ubíjí.
Není-li pozemek na kterém žije dostatečně oplocen, „volání“ okolního světa snadno podlehne. Je ochoten hledat i sebemenší skulinku v plotě či pod ním a využít ji k prozkoumávání širokého okolí.
Nepotřebuje zateplenou ani nijak zvlášť upravenou boudu. Je neuvěřitelně houževnatý, srstí přizpůsobený i těm nejdrsnějším klimatickým podmínkám. Ubytování v bytě je naprosto nevhodné. Je-li držen celoročně venku, srst je kvalitnější a líná pouze „nárazově“, 2x za rok. Péče o srst, pokud ji nechcete česat častěji, postačí pouze během línání. Některým psům. zejména s „tvrdým“ pelíškem, se mohou na loktech tvořit mozoly - otlačeniny, které spíše výjimečně mohou psa bolet. Bolestivosti je možné předejít, budete-li je potírat jelením lojem, či vhodnou mastí předepsanou veterinárním lékařem.
Na množství potravy je opravdu nenáročný, ale je zapotřebí složení potravy přizpůsobit míře zátěži. Protože je do vysokého stáří velmi aktivní, v některých případech se mohou v pozdějším věku objevit problémy s artrózou či revmatismem. I u tohoto plemene se občas objevují problémy spojené s dysplazií kyčelních kloubů. Za normálních okolností patří mezi plemena velmi málo zatížena genetickými poruchami.
Je nejmenším ze saňových psů. Je skoro až o polovinu lehčí než Aljašský malamut. Výška psa se pohybuje mezi 53-60 cm, s váhou 20-27 kg, a velkost feny je stanovena na 51-56 cm, o váze 16-23 kg. Jeho tělo je obdélníkového tvaru. Kosti má silné, nikoliv těžké, pohyb je lehký a uvolněný. Klade stopy skoro v „jedné čáře“ - jako vlk.
Hlava a nos se postupně směrem k čenichu zužují, ten však nesmí být špičatý, ale ani hranatý. Skus je nůžkový. Uši jsou vztyčené, trojúhelníkového tvaru, nasazeny vysoko a blízko u sebe, konce uší jsou lehce zakulacené. Oči mají mandlový tvar, jsou šikmo posazené a co je u haskyů zvláštní, tak zbarvení duhovky. Ta může být jak hnědá, tak modrá, výjimkou nejsou ani jedinci s každým okem jinak zbarveným, či dokonce můžete spatřit haskyho s jedním či oběma očima skvrnitýma. Pes s modrýma očima se nazývá „Leucin“. Právě modré či skvrnité zbarvení duhovky každého ihned ujistí, že se jedná o sibiřského hasky, nikoliv aljašského malamuta „lehkého typu“, u kterého může být barva očí pouze hnědá. Zbarvení nosní houby u černých, šedých a skořicových typů hasky je černé, a u hnědých a čistě bílých jedinců hnědé. Přípustné je i zbarvené růžově pruhované - tzv. „sněhový nos“.
Hrudník je hluboký, ne příliš široký, hřbet rovný a pevný, záď je mírně skloněná, nikdy však tak, aby omezovala pohyb psa. Pánevní končetiny mají být výrazně osvaleny a hlezna jsou výrazně nízko. Tlapy jsou oválné, pokud se u štěněte objeví paspárky, je nutné je ihned odstranit. Ocas v pozornosti nese v elegantním oblouku, většinou v jedné přímce s hřbetní linii, či nad ní. Nikdy však nesmí ležet na hřbetě, ani se stáčet. Je-li pes v klidu, bývá ocas volně svěšený. Osrstění ocasu je na všech místech stejně dlouhé a tvoří „kulatý kartáč“. Barva srsti může být ve všech odstínech od černé, přes šedou, po čistě bílou, stejně tak všechny odstíny hnědé. Bílé znaky se vždy vyskytují na hlavě a končetinách, případně i na dalších částech těla. Srst sibiřského hasky je středně dlouhá a velmi hustá, podsada zpravidla v létě úplně chybí.
Kontaktní adresa: Klub severských psů: Ilona Mikysková, Radhošťská 15, 13000, Praha 3