Není pes jako pes

Vážení čtenáři Fauny, dovoluji si vám předložit úvahu o mém pohledu na „bojové“ psy a lidi kolem nich. Přemýšlím o tom pokaždé, když si přečtu článek na toto ožehavé téma. Docela nedávno se mi kolega svěřil, že se mu moc líbí pitbulové jako plemeno a chtěl by si ho jednou pořídit. Zeptala jsem se, jestli měl někdy vůbec nějaké psa. Odpověděl, že ne.

Hlavou mi proběhlo to, jak jsem vlastně začínala já. Doma jsme měli takového toho pouličního inteligenta Punťu. Já ale obdivovala služební plemena, jejich poslušnost a souhru s psovodem. Bylo mým snem mít vlčáka, chodit na cvičák a složit alespoň tu nejjednodušší zkoušku. Dnes už vím, že moji rodiče byli velice rozumní, když mi vlčáka nedovolili, ale protože jsem byla vychována tak, abych si v každé situaci poradila, za 20 korun československých jsem si přece jen přinesla domů štěně, které vypadalo jako vlčák - bohužel, jako štěně vlčáka vypadal Dix celý svůj život. Dodnes jsem vděčná svazarmovcům z Libochovic, že nás děti vzali mezi sebe a my měly možnost poznat, co to vlastně je ta souhra mezi člověkem a psem. Roky utíkaly, vdala jsem se, vychovala děti a zase přišla otázka zda mít či nemít psa. Nakonec to u nás vyhrálo plemeno Český strakatý pes. Dnes po 14 letech chovu, kdy na našem dvoře a zahradě pobíhalo až 11 dospělých a dospívajících psů a my měli možnost s nimi žít, vím jen jedno. Každé plemeno má svoji povahu, která se výchovou od štěněte dotváří. Není zlých psů, jsou jen špatně vychovaní.

• hodný pes pro hodné lidi

Já neumím vychovat psa, aby mě na slovo poslechl, nemám přirozenou autoritu ve smečce a to je věc, kterou ty chlupatý potvory neomylně vycítí. Se mnou se dá o příkazu diskutovat: nejdřív se jen tak na paničku kouká, jestli si příkaz nerozmyslí, potom si lehne na záda a nastaví bříško k podrbání, protože to u paničky zabírá a teprve až když patřičně zvýším hlas, dotyčný jedinec udělá to, co tolik nechtěl. Pokud tu samou věc nařídí syn - jeho příkazu je bez průtahů vyhověno.

Pes bere člověka jako člena své smečky bez ohledu na počet dvounohých a čtyřnohých. Vůdcem jakékoliv smečky je jen jeden a běda, když je to navíc ostrý a dominantní pes. Jeden pes + jeden člověk = smečka. Pes je tvor rozumný, nic nedělá bez příčiny, ale jeho přírodní instinkty my lidé někdy jen těžko pochopíme.

• pes pro pána s přirozenou autoritou

Z toho vyplývá, že já osobně mám psy velmi ráda, každá štěňata si s manželem užíváme, ale nejsme od přírody vybaveni přirozenou autoritou ve smečce a nemohli bychom chovat plemena, která zákonitě musí jejich majitel v každé situaci zvládnout a mít pod kontrolou. Nadarmo se neříká, že pes je obrazem svého majitele, na výstavách i na ulici si všímám, jak k sobě ti dva pasují a na první pohled dva protiklady dají, po chvilce sledování, dohromady dokonalý a sehraný pár. Na většině páníčků a jejich psů je soulad vidět na první pohled. Velice často se podobají i fyzicky a povahově.

Máme přece veliké množství psích plemen a vybere si každý, ať chce psa velikého, ale dobrého kamaráda pro rodinu, nebo něco menšího, ale dobře hlídajícího domek v naší nepřítomnosti. My lidé jsme odpovědni za to, co náš pes udělá nebo neudělá, protože pes se řídí zákony a pudy matky přírody a to je právě na nás lidech, abychom svého psa znali a jeho chování i předvídali. Věřte, že právě v chovu psů jsem plně pochopila citát: Vím, že nic nevím!

Pes je živý tvor, dokáže milovat i nenávidět, radovat se i trpět. Každý by si měl pořízení psa velice dobře zvážit, je to soužití víc než na deset let. Pes nežije jen se svým páníčkem, žije se sousedy, s kolemjdoucími, s ostatními psy v ulici nebo ve vesnici. Vždycky v periodách se střídají módní plemena a zájem o ně, není to jen v chovu psů, ale i třeba v chovu exotů. My jsme si vybrali českého strakatého psa a udělali jsme dobře. Je to povahově bezproblémový a fyzicky nenáročný kamarád.

Přeji Vám, abyste měli šťastnou ruku při výběru plemen, aby Vám to spolu ladilo dohromady a svého psa jste vždycky zvládli. Veřejnost nemá pejskaře příliš v oblibě i když jsme její nedílnou a početnou součástí. Když sama šlápnu na chodníku do hovínka, ani se nedivím.