Čížek ohnivý

Poslední dobou se ve Fauně objevilo několik článků o chovu tohoto krásného a velice příjemného ptáčka, který se v posledních letech dostává častěji i do našich chovů. V minulosti byly jeho dovozy omezeny řadou důvodů, ale i na naše tehdejší podmínky poměrně vysokou cenou.

Dovolím si tedy i já přispět svou “troškou do mlýna” a pokusím se našim kolegům, kteří uvažují o rozšíření svých chovů o tento klenot, přiblížit ho volným překladem tak, jak ho vidí Horst Bielfield ve své knížce “Čížci kardinálové” a jiní pěnkavovití v porovnání s mými zkušenostmi.

Je obecně známé, že ptáci s červeným zbarvením jsou v našich chovech ceněni nejvíce.

Sameček čížka ohnivého v tomto ohledu vyniká obzvláště. Je velký asi 11 cm, má zářivě šarlatově červené zbarvení. Pouze hlava, větší část křídel včetně švihových letek a ocas jsou černé. Okraje křídel, střed břicha jsou bílé, křídelní zrcátka jsou červená.

Samička má mnohem méně červené barvy - pouze na prsou - a to ještě ve značně rozdílném rozsahu a intenzitě u jednotlivých kusů. Křídelní zrcátka a kostřec oranžové, hlava, záda a křídla jsou šedohnědé, břicho bílé.

Mladí ptáci nemají žádnou červeň, jsou zbarveni šedohnědě. U mladých samečků jsou jednotlivá černá pírka na hlavě v týlu patrná už ve dvou měsících.

Čížek ohnivý zpívá podobně jako náš čížek. Je to pěkné trylkovité švitoření, ale bez onoho, pro čížka lesního typického, vrzání.

Žije v severní Venezuele a severovýchodní Kolumbii. Na Trinidadu a ostrově Monos u Trinidadu, které byly dříve jeho domovinou, je už vyhynulý. Na Kubě a Portoriku byly pokusy o jeho vysazení -- ale údajně bezúspěšné.

Pohybuje se zejména v křovinatých krajích v malých skupinkách. V době hnízdění tvoří páry. Hnízdo staví v hustém křoví nebo na stromě 2 - 3 m vysoko.

Jeho potrava se skládá z různých, zpravidla olejnatých, semen a hodně zeleného. Zvláště oblíbené jsou pučící pupeny a dále pak rozmanitý hmyz nebo jeho larvy. Potravu sbírá i ze země, ale přednost dává sběru na stromech a rostlinách, po kterých šplhá podobně jako náš Čížek lesní.

Čížek ohnivý byl poprvé dovezen do Evropy C. Hagenbekem v sedmdesátých letech 18. století. V obchodech Z.E. se objevoval jen velice zřídka.

Naopak v letech 1909-1914 a potom ve dvacátých a třicátých letech byl importován velmi hojně kvůli velké poptávce chovatelů kanárů, kteří chtěli s jeho pomocí docílit u svých chovanců červené barvy.

Velký zájem a časté dovozy přispěly k tomu, že se ve své domovině stal tak vzácný, že musela zasáhnout ochrana přírody. Dnes se žádní čížkové ohniví nesmí v těchto zemích chytat ani exportovat.

Ale i přes přísná opatření se na trh čas od času jednotlivé kusy, někdy i páry, dostanou a je o ně zájem i přes jejich vysokou cenu. Nezbývá než doufat, že odchovy čížků ohnivých budou i v našich chovech v budoucnu početné a zdravé.

Jak říká H. Bielfeld, i bez ptáků dovezených z volné přírody platí zaměřit se na zdravé a silné kusy, které budou tvořit základ našich chovů.

S velkým úspěchem se takto postupuje u australských pěnkav a papoušků - přičemž téměř od dvacátých let trvá zákaz vývozu z Austrálie a přesto lze na zdravých kmenech stavět.

Chov čížka ohnivého je poměrně snadný. Je to mírumilovný, velmi vitální ptáček, který je spokojen téměř s každým způsobem umístění. Kromě toho, že patří do kategorie ptáků velice krásných, velmi pěkně i zpívá. Lze ho chovat v klecích i voliérách spolu s jinými ptáky.

Já osobně mám ty nejlepší zkušenosti s odchovem v klecích velikosti 50 x 50 x 120 cm, ale naprosto bez problémů i v klecích velikosti 30 x 40 x 80 cm. Tyto jsou umístěny v malé “ptačí místnosti” s oknem na východ v panelovém bytě. Při teplotě 20 - 22 °C v zimním období a 20 - - 28 °C v chovné sezóně.

H. Bielfeld uvádí jako základ úspěchu v chovu různorodost a pestrost potravy, kdy by základ měl tvořit niger. Někteří chovatelé údajně dávají až 80 % nigeru. Jiní ale prý mají stejné či lepší výsledky pokud dávají pouze 50 % nigeru. Na základě svých zkušeností ale tyto údaje rozhodně nemohu potvrdit.

Čížci v mém chovu nemají v míchanicích nigeru více jak 5 % a přitom prosperují naprosto skvěle bez jakékoliv újmy na zdravotním stavu. A co se odchovů týče - 5 mláďat v hnízdě není žádnou výjimkou (i když ne pravidlem!).

Konec konců i speciální směs pro čížky ohnivé, vyráběná v SRN a dovážená firmou Ježdík ze Vsetína, je velice kvalitní a naprosto dostačující.

Různorodost potravy je ale skutečně důležitá! Velice rádi berou semena sezamu, salátu, řepky, máku, bodláku, lnu, pampelišky, jitrocele, jetele, ale i semena smrku, borovice, olše i různých travin, lebedy atp. Vedle suchého krmiva je třeba dávat i krmivo klíčené. Máčené nebo naklíčené (a to cokoliv) berou velice rádi. Milují zelené krmivo. U mě dostávají kromě ptačince a pampelišky i vše, co roste na zahradě -- salát, špenát, kapustu, kadeřávek, štěrbák a různé ovoce.

Během odchovu mláďat je zelené krmivo skutečně nezbytné. V tomto období, až do období dospívání mláďat, podávám i vaječnou míchanici. Žádnou jinou živočišnou potravu ptákům neposkytuji. Čímž chci říci, že podávání mravenčích kukel či jiného hmyzu nepovažuji za prvotní podmínku úspěšného odchovu mladých tak, jak je tomu např. u většiny astridlů.

Ptáky mám umístěné po páru v klecích výše uvedených rozměrů. Na hnízdní sezónu je začnu připravovat v únoru. Zhruba do měsíce sedí na prvních hnízdech.

Hnízda si staví v malých bedničkách a jako podklad používají jemné seno, kokosové vlákno, různé suché kořínky a vystýlají ho sisálem.

Přesto, že se obecně charakterizuje odchov čížků ohnivých jako jednoduchý a já se také domnívám, že není příliš složitý, řada našich chovatelů tyto poznatky nemá. Některým hynou 6-8denní nakrmená mláďata v hnízdech, jiní se prý setkávají s vyhazováním malých mláďátek z hnízda apod. Zřejmě záleží na chovných párech a na tom “co nám kdy vyvedou”, ale i na chovatelích, čemu jsou schopni zabránit.

Oba dva “jevy” jsem ve svých začátcích s těmito ptáky pozoroval i u sebe. Při důslednějším pozorování jsem ale zjistil příčiny a větším ztrátám úspěšně zabraňuji. Někdy se stává, že některé samičky v 5 - 6 dnech stáří mláďat na ně v noci nenasednou! Pokud neuděláme příslušné opatření, stává se, že v hnízdech nalézáme nakrmená a přesto uhynulá mláďata. Příčina je zjevná - podchlazení a poruchy zažívání.

Druhý příklad. Při pozorování ptáků jsem se nikdy nesetkal s tím, že by někdy “vědomě” vynášeli a vyhazovali z hnízd tak, jak to dělají někteří astrildi (a přesto se občas u některého páru mládě na zemi objevilo!). I zde byla příčina velmi jednoduchá. Občas se stává, že vylíhnutím mláďat vzniknou i u zdánlivě nejideálnějšího páru nečekané problémy. Některé samičky, které se nechají samcem po celou dobu sezení krmit na hnízdě, momentem vylíhnutí mláďat radikálně změní své chování. Stanou se maximálně agresivními a jakmile se samec jen trochu přiblíží k hnízdu, okamžitě na něj útočí. A právě při těchto rychlým útocích přímo z hnízda se stává, že samička vyhodí i některé z mláďat, na kterých právě sedí.

Asi bychom mohli diskutovat i o dalších problémech, které se mohou v chovech těchto ptáků objevit a jejichž příčiny mohou být u jiných chovatelů třeba jiné.

Obecně mohu říci, že i přes tyto, spíše výjimečné problémy, se kterými se u nich můžeme potkat, jsou čížci ohniví vůbec nejpříjemnější ptáci, kteří se za 30 let mé chovatelské praxe u mě kdy objevili.