Naučte se o nás starat

•pokračování z Fauny č. 22

Zdravotní problémy a jejich řešení

Mezi hmyzožravci dominuje jako chované zvířátko ježek v eventuální exotičtější variantě ježka ušatého. Díky osvětě se lidé ujímají zvířat, která kvůli malé hmotnosti (pozdní porod samice) by nepřežila zimu. Velké ježky, tj. nad půl kilogramu hmotnosti je lepší ponechat v přírodě. Ježci bez výjimky nosí spoustu blech a valná část je zamořena vnitřními cizopasníky, především červy, žijícími v plicích a zaživadlech. Proti blechám použijeme zevní postřik, možností je více a nebezpečí otravy nehrozí, neboť ježek se nemůže olízat. Nejjednodušším řešením proti vnitřním parazitům je injekce ivermektinu, doplněná aplikací depotního antibiotika jako prevencí případného poškození vnitřních orgánů. Ježek je individualista, kterého ubytujeme samostatně, v krajním případě společně jen zvířata stejné velikostní kategorie. Hrazení, na které ježek dosáhne předními končetinami, hravě přeleze a v bytě se pak těžko hledá. Z úkrytu za radiátorem ústředního topení ho bez poškození nelze vydolovat. Na jaře ježka raději zase vypustíme na místě, kde mu nehrozí nebezpečí především od vozidel.

Přechod mezi primáty a hmyzožravci tvoří tany, drobná zvířátka zvící veverek, pocházející z jihovýchodní Asie. Díky své aktivitě vyžadují velký prostor, vyplněný větvemi, po nichž hbitě šplhají. Samice mláďata odkládá do doupěte, kam je chodí v neobvykle dlouhých intervalech krmit. Mláďata nemají termoregulaci a doupě musí být uměle vytápěno.

Drápkaté opičky pocházejí z amerického kontinentu. Jsou to zvířátka velikosti veverky, která mají nehet jenom na palci. Pomocí drápků na ostatních prstech zručně šplhají. S jedinou výjimkou jsou denní tvorové, neposední, zvědavě pozorující dění kolem sebe, což komentují cvrlikavými, ptačími hlásky. Samice rodí jedno až tři mláďata, která za různě dlouhou dobu po porodu předá samci. Sama si je již bere pouze na dobu kojení. Samec, později i starší sourozenci nosí mláďata na zádech, jak je u novosvětských opic obvyklé. V jednom prostoru mohou být chováni pouze příslušníci jedné rodiny. Cizí zvíře je bez milosti napadeno a může být vážně zraněno. Opičky disponují ostrými zoubky, které neváhají použít. Může se o nich přesvědčit i chovatel, manipulující v boxu za přítomnosti malých mláďat.

Drápkaté opičky jsou náročné na krmení. Potřebují velký podíl živočišné bílkoviny, dodávané ve formě krmného hmyzu a malých mláďat obratlovců. Neobejdou se bez pravidelného přísunu celého spektra vitaminů a slunečního světla. Dysbalance je doprovázena pohybovými poruchami zvláště u březích samic a dorůstajících mláďat, které se nemusí podařit zcela vyléčit. Velké firmy, vyrábějící krmiva, nabízejí i speciální krmné směsi pro drápkaté opičky včetně tekutých, neboť některé druhy se živí také rostlinnými šťávami.

Díky Vietnamcům se do naší republiky dostalo větší množství outloňů druhů outloň malý a váhavý. Jde o zvířátka s noční aktivitou, která den prospí stočena do klubíčka. Po počátečních pokusech kousat se dají ochočit a chovat doma s přihlédnutím ke zvyku značkovat si teritorium vlastní močí, rozetřenou po tlapkách. Po příliš pečlivém úklidu se outloň snaží značky obnovit a aby měl čím, hodně pije. Může tak vzniknout koloběh, při němž si zvíře přepíjením poškodí ledviny. Podstatně řidčeji se chovají africké komby.

•pokračování ve Fauně č. 24
(Výňatek z knihy
Naučte se o nás starat,
připravované k vydání v nakladatelství DONA.)