Zařízení bytu pro kočku

Ke svému životu v domácnosti potřebuje kočka misky na krmivo a vodu, kočičí záchod, určené místo k obrušování drápků a klidné místo na spaní.

Misky na krmivo a vodu jsou vhodné z umělé hmoty s nepříliš vysokými okraji, aby kočka mohla lehce přijímat krmivo. Také mají mít širší základnu, aby se nepřevrhly. Bohužel, už i kočky mohou být někdy alergické na umělou hmotu a pak musí mít misky z nerezu nebo skleněné či porcelánové. Misky musí být lehce omyvatelné, zbytky po každém krmení je nutno odstranit a misky dobře umýt v teplé vodě. Pozor na desinfekční prostředky, nejsou na jídelní misky nutné a mohly by ohrozit zdraví kočky. Také prostředky používané k mytí nádobí je nutno řádně opláchnout. Existuje také specielní „krmící zařízení“, kde je v zásobníku suché krmivo a podle nastavení času se uvolňuje do misky určité množství krmiva. Nebo také je zařízení, kde si kočka tlapkou šlápne na páčku, která jí uvolní krmivo. Tato zařízení jsou vhodná v těch případech, kdy musíte nechat kočku jeden nebo dva dny bez kontaktu s člověkem. Pitnou vodu musí mít kočka trvale k disposici, denně čerstvou. Také existují zásobníky na vodu, kde do misky se uvolní jen potřebné množství vody a zásobník vydrží několik dní bez toho, aby voda byla závadná.

Misky na krmivo a vodu musíme dát do takového místa, kde nebudou překážet pohybu lidí v místnosti, ale kde budou lehce dosažitelné. Místo musí být klidné, aby kočka při příjmu krmiva nebyla rušena. Jinak by mohla krmivo z misky vytahovat a přenášet jinam, kde nazná, že je vhodnější místo pro stolování.

Kočičí záchodky jsou nejlepší z umělé hmoty.Absolutně nevhodné je používat dřevěné bedýnky nebo kartonové krabice. Velmi rychle se nasáknou a promočí, nemohou být desinfikovány a silně páchnou. Existuje široká škála různě tvarovaných toalet, mají vyvýšené okraje, obvykle ohnuté směrem dovnitř, aby kočka nevyhazovala při zahrabování stelivo ven. Některé mají při vstupu drsnější plochu, kde si kočka očistí a otřepe případné zbytky steliva z tlapek. Speciální toalety mají tvar boudy se vchodem, případně i s pohyblivými dvířky, kde kočka není při konání potřeby absolutně rušena. Nahoře bývá otvor pro umístění desodoračního prostředku, takže ani více použitý záchodek není v místnosti cítit. Jako obsah se do záchodků používá kočičí stelivo, obecně nazývané kočkolit. Existuje velké množství druhů, které se liší nejen cenou, ale hlavně tím, pro jaké kočky jsou určeny. Všechny více či méně dobře zachycují vlhkost a pach, výkaly i moč obalí a vytvoří se hrudky, které se dají lehce odstranit lopatkou a spláchnout do odpadu (záchodu). Jiné stelivo je pro krátkosrsté kočky, dlouhosrsté musí mít takové, které se nezachycuje do srsti , kočky s bílými tlapkami potřebují takové, které nezanechává ani našedlé stopy.Nejlépe je vyzkoušet, výběr je opravdu veliký. Nevhodné je dávat do kálecích misek písek, popel nebo drtiny. Kočka je roznáší na srsti a tlapkách po bytě. Písek prosákne močí a je nutné ho velmi často měnit. Některé kočky se naučí chodit do misek s rošty nebo do dvojitých misek, případně do misky, kde jsou jen kousky natrhaného novinového papíru. Takové záchodky se lehce čistí pouze vypláchnutím horkou vodou. Lze je akceptovat, pro kočky je však mnohem přirozenější své odpady zahrabat, uklidit. Při čistění kočičích záchodků pozor na desinfekční a desodorační prostředky. I když jsou neškodné, kočka nemusí jejich vůni ( zápach) akceptovat a potom si najde místo, které ji lépe voní. Také s umístěním nemusí kočka souhlasit a rychle vám ukáže, kde by jí toaleta lépe vyhovovala. Pokud se kočka volně pohybuje po celém bytě, je praktické mít ve všech místnostech kočičí záchodek. Pokud zapomeneme a zavřeme dveře , kočka se nemůže dostat ke své toaletě v době, kdy je to nutné, nemůžeme se zlobit, že udělá svou potřebu kdekoliv v místnosti. Řešením mohou být také probíhací dvířka ve dveřích místností, kam má kočka přístup.

Kočka je tvor od přírody velmi čistotný a pokud má vytvořené vhodné podmínky, absolutně není v bytě cítit. Koťata získaná od solidních chovatelů jsou čistotě naučena a v novém prostředí rychle najdou místo určené k vyměšování. Většina koťat z volného nebo polovolného držení nemá s čistotou problémy. Problém může být s dospělými zvířaty nebo s mláďaty pocházejícími z nečistého a nevyhovujícího prostředí , kde byly okolnostmi přinuceny neudržovat svou přirozenou čistotnost. Toto se stává u zvířat z klecových chovů nebo z prostředí, kde bylo příliš mnoho koček v omezeném prostoru, malém bytě.

Značkování močí u kocourů, ale i koček, není nečistotnost. Tímto „označením“ oznamují jiným kočkám, ale i ostatním tvorům, že toto teritorium je jejich a všichni ostatní jsou vetřelci. Nejčastěji se takto prezentují kocouři, často i kočky. Kastrace nemusí této nepříjemnosti zabránit, protože pokud je zvíře dominantní, zůstává takovým i po kastraci. Většinou se tento problém nevyskytuje v úměrně velkých kočičích společnostech, kde dominantní zvíře je respektováno i bez vyznačení teritoria.

Občas se stane, že vaše nejhodnější a nejčistotnější kočka se vymočí na nejnevhodnější místo, velmi často do bot. Bývá to cílená zlomyslnost, většinou „ odplata“ za nějaké, kočce způsobené příkoří. V tom případě je nutné místo dokonale desodorovat, aby si kočka na to nezvykla. Na trhu je spousta preparátů, které pach odstraní, ne jen přerazí vůní. Zatím stále zůstává nepřekonaná octová voda. Ocet bývá v domácnosti vždy po ruce a nezanechává skvrny na kobercích, podlahách, čalounění a botech.