Naučte se o nás starat

Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem

•pokračování z Fauny č. 23

Zdravotní problémy a jejich řešení

Opice Starého světa nosí mláďata na břiše, což je vždy úkolem samice. Pouze v okamžiku, kdy se již mládě pohybuje samo a je vylekáno, nastoupí na kteroukoli opici v blízkosti a nechá se odnést do bezpečí. U některých druhů fungují ostatní samice jako tety a větší mládě střídavě nosí, což výjimečně dělá i samec (languři).

I opice Starého světa v domácích podmínkách chováme pouze v rodinách, z nichž včas oddělíme dorůstajícího samce. Hrozí mu akutní nebezpečí napadení od otce. Dospělí samci mají dlouhé a ostré zuby a bleskurychlé reakce. Vážné zranění je dílem kontaktu, trvajícího zlomek vteřiny a lidským okem těžko postřehnutelného.

Mimořádně pohybliví giboni vyžadují veliký prostor, po němž se elegantně pohybují zavěšeni rukama (brachiace). Území si označují melodickým zpěvem, někdy až za hranicí snesitelnosti (siamang). Konflikty zpravidla nevyhledávají, ale při svém pohybovém nadání dovedou být nepříjemní. V naší ZOO se mladému gibonovi utrhla lavice. Inspektor nic zlého netuše vešel sám do klece, aby závadu opravil. Později referoval, že byl nepřetržitě bit, aniž měl sebemenší šanci se nějak bránit. Přitom zvíře ani jednou nepoužilo zuby, což by dospělý gibon neváhal udělat.

Anatomickou zvláštností je u samic gibonů mimořádně velký klitoris, imitující samčí penis. U mláďat, která ještě nemají vyjádřeny ostatní znaky (např. sestouplá varlata) nezbude než zvíře chytit a zblízka se přesvědčit o jeho pohlaví.

Ani pozoruhodně šikovným gibonům občas nevyjde doskok a pak se zřítí na zem zcela bez pokusu pád ztlumit. Výsledkem může být zlomenina končetiny. Ostatně asi 30 % divokých gibonů nese stopy po vyhojených frakturách. Všechny opice jsou bez výjimky zvědavé a mohou ruku strčit někam, kam nemají, včetně sousedící klece s jinými zvířaty.

Chov lidoopů se skutečně do domácnosti nehodí, i když v době vysílání seriálu Daktari byla ZOO zaplavena desítkami telefonátů, žádajících šimpanzí mládě. Ani s tím není život rozhodně jednoduchý. Dospělý šimpanz je zvíře cholerické, které mění náladu během několika vteřin. Při své nesmírné síle je fyzicky nezvládnutelný a dokáže dospělému člověku hravě překousnout ruku.

Život primátům znesnadňují běžné lidské nemoci. Chovatel s rýmou nebo chřipkou by neměl vůbec do klece chodit a když, tak s rouškou za nejpřísnějších hygienických opatření. Rovněž děti s příušnicemi, planými neštovicemi nebo zarděnkami by se neměly pohybovat ani v blízkosti klece. Jde vesměs o choroby, které mohou být pro opici smrtelné. Ošetřovatel opic s rýmou je v naší ZOO pro jistotu dočasně přeložen na jiné pracoviště. Všeobecným nešvarem je snaha návštěvníků opice krmit, což se dá očekávat i od návštěv v domácím chovu. Opice může potravu vzít od člověka s ne zcela přesvědčivými hygienickými návyky (shigely, salmonely, améby) nebo od jiného v inkubační době onemocnění, o němž ještě neví, ale již vylučuje zárodky. Úplně nejhorší je případ, kdy člověk ukousne sousto, vyjme ho z úst a nabídne zvířeti. Opice prakticky nejde před onemocněním chránit. Vakciny buď neexistují nebo je v lidském provedení zvířata velmi špatně snášejí. I do opičích klecí se za potravou snaží vniknout divoká zvířata (hlodavci, ptáci), potencionální nositelé různých nemocí. Z nich nebezpečná a častá je pseudotuberkuloza, projevující se průjmy a hubnutím. Léčivem jsou tetracyklinová antibiotika, prevencí autogenní vakcina, připravená v odborném ústavu z včas zachyceného původce.

Opice se kupodivu nezraní o předměty, které se dostanou do klece omylem nebo je zvířata ukradnou. Jde o zrcátka, brýle, střepy vůbec, různé hračky, zapalovače. Pouze jednou jsme měli v ZOO případ, kdy si opice nacpala za tvář kámen, kterého se nedokázala sama zbavit.

•pokračování ve Fauně č. 24
(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat,
připravované k vydání v nakladatelství DONA.)